Jsem rád. Ptáte se proč? Proto - že například brzy na kostelní věži odzvoní na hodinách osmdesátka, a já až na několik tuctů neduhů jsem jakž takž v pořádku, ale hlavně jsem ještě tady. Proč vám to sděluji. Inu, abyste pochopili, že pamatuji první republiku. A zde přichází další radost ze života, že už dosahujeme téměř úrovně této výše zmíněné republiky. Že ne? Tak to tedy nevnímáte, co se děje kolem vás. Například: po několik desetiletí za časů těch »všiváků« nebyly vši. Ano, prostě nebyly, nebo sem tam ojedinělé případy. No a vidíte, jako za »první« už je tu máme zase. Rozdíl je v tom, že tehdá nás ostříhali, kluky dohola, a natřeli petrolejem. Děvčátka měla hlavy zabalené a předtím ošetřené. Dnes, na počátku třetího tisíciletí, kdy lidé létají do vesmíru, v naší domovině není čím ošetřit děti a bude-li to tak pokračovat dále, nebude ani ten petrolej. Další příklad? Za éry těch »zavšivených dob« nebyli nezaměstnaní. No a vidíte. Už jich přibývá čím dál tím víc. A tak naši lidé, jako za první republiky, budou asi muset emigrovat. Ale kam? Do Ameriky už ne, tam mají své nezaměstnané. Tak nezbývá, než doufat, že program dobývání vesmíru se zrychlí a bude možno dělat »pionýry« na satelitu ¬B-X8. Doufejme, že páni z Lipé, z Bubna a já nevím odkud ještě dostanou svoje zámky zpět a budou moci přijímat na velkolepých honech své »volkgenossen«. Co prozatím pokulhává, to je zemědělství. Kde jsou ty šťastné doby, kdy velkostatkář najmul na sezónu Slováka, a když ten chtěl na konci svůj plat, tak ho vyhnal bičem. (Autor tohoto dopisu to jako kluk viděl na vlastní oči.) Kdepak, nyní zemědělec těžce bojuje o svoji existenci a brzy bude rád, když si bude moci vypěstovat to nejnutnější pro sebe a svou rodinu. A co takhle »vandráci«? Ale ano, taky už je máme. Jenže nyní nesou honosný název »bezdomovci«. Je pravda, že za první republiky jich nebylo tolik jako v dnešní době. A nebo se mi to jen zdá? Vždyť ale ty fronty před dobročinnými spolky, aby mohli třeba i vsedě přečkat noc v teple, co nám ukazuje televize, přece existují. Je pravda, že tehdá TV neexistovala.
Tak jsem se rozepsal, a čím dál tím víc si uvědomuji, že nynější životní podmínky předčily první republiku, o »všivých časech« nemluvě. V těch časech, které byly také do určité míry nedokonalé, tak jako v té »první«. Ale v těchto dobách existovala určitá morálka a slušnost, která vymizela. Je to typické pro kapitalistický systém, kdy menší množství lidí má v rukou páky ekonomiky a užívá toho hlavně ke svému prospěchu. A ta dnešní většina slušných lidí bohužel nemá nikoho, kdo by je proti těmto uzurpátorům ochránil. A tak jsou nuceni se spokojit s drobečky, které spadnou ze stolu těch, co vládnou kapitálem ve svůj prospěch.
Proč byly podmínky za první republiky »poměrně výhodnější«? Protože tehdejší politici měli »určitou etiku«, která dnes neexistuje. Je třeba podotknout, že, a to bohužel, my občané si to zaviňujeme sami. Zbývá nám velice pádná zbraň. Volby. Je na nás, abychom se nenechali strhnout a rozptýlit planými sliby a snažili se vyhnout tomu, abychom se stali bečícím stádem ovcí, které je krmeno tuctovou nezáživnou kulturou v podobě nejapných cizích seriálů, epileptickou hudbou a mnoha jinými nešvary, které zaviňují jakýsi styl vymývání mozků, jenž dohání lidi všech věků ke zločinnosti, k bezradnosti a často až k sebevraždám. Někdo mi bude oponovat, že tyto věci existovaly za první republiky i po válce těch 40 let. Jistě, ale ne v takové podobě a ne v takovém množství. Za mých téměř (zatím) nedožitých 80 let jsem se nikdy nesetkal s tím, a myslím, že ani spousta policistů, aby mladý chlapec se snažil umlátit malou sestřičku sekerou a sám se potom pokusil spáchat sebevraždu. Zmiňuji se o policii. Dnes se každý snaží ukamenovat policejní sbor. Věřte mi, že to sleduji velmi pečlivě. Tito lidé povětšině dělají velmi dobrou práci, když uvážíte, za jakých podmínek pracují. Na jedné straně špiněni jednáním chamtivých a nesvědomitých jednotlivců, na druhé straně vydáni nátlakům různých nesvědomitých politiků, a to vše vrhá na policejní sbor a na ty, co poctivě vykonávají svoji práci, špatné světlo v očích občanů. A co někteří soudci, kteří svými rozhodnutími znechucují policistům práci. Policie někoho zajistí, předá soudům a na druhý den najde provinilce na ulici. Pokud nebyl vůbec propuštěn, tak bude souzen na svobodě, což mu v obou případech dává příležitost k recidivě.
A tak bych mohl poukazovat na takové nedostatky v různých odvětvích a institucích, že to až zaráží. Ale účelem těchto řádků není poukazovat na nedostatky, které se dnes vyskytují a které vy všichni znáte, někteří dokonce lépe než kdokoliv jiný. Také nechci dávat najevo zklamání nad ztrátou svých nadějí, když jsem se vrátil před 15 lety ze 42letého exilu. Nemám na to právo, neboť tak jako mnozí z vás jsem věřil různým prorokům, kteří hlásali »budeme vám nalévat křišťálovou vodu« a zatím nám nalévali, nalévají a budou nalévat vodu špinavou, hnusnou. Ano, i já jsem věřil lidem, kteří hlásali: »Vláda věcí tvých se do tvých rukou navrátí, ó lide český«. Jenomže rána za ranou, zbabraná privatizace, oddělení bratrů Slováků od celku bez referenda a spousta jiných událostí mě probudily z mého pohádkového snění. A k obavě, aby jako v pohádce se neříkalo: »Byla jednou jedna česká země...!« Proto spoluobčané! Jako já, probuďte se, sledujte, jak jednají politici, co slibují a co dodržují, co hlásají - pijte vodu, ale sami pijí víno, prostě zapojte se a sledujte, co se děje v politice, co dělají ti, kdo rozprodávají republiku pod otcovským požehnáním vládních kruhů (příklad naše sdělovací prostředky), neboť až snad na 2 či 3 deníky či časopisy ostatní jsou v cizích rukách. Věřte, vím, že to dnes není snadné hlásat pravdu, ale za ty, co vás budou hanět (a já vím, co to je) najdete 1 000 000 a možná (doufejme) v budoucnu i víc lidí, kteří to myslí s naší vlastí upřímně.
Budu přímý. Dnes vidím spásu jen v KSČM. Neboť to je jediná strana, která po 15 let nebyla puštěna k moci, ale veškerý ten hrozný nepořádek je prý její vinou. Stále se poukazuje na minulost. Ano, staly se hrozné věci, a jsou ještě někteří (možná?) nostalgici, kteří nepochopili, že čas neúprosně letí, a že se vše mění. To samé se může říci o farizejích, kteří byli bývalým systémem kojeni, ba možno říci hýčkáni, a dnes chtějí zakazovat něco, čemu dříve posluhovali. Vždyť ti, kteří to zavinili, zde již většinou nejsou, nebo už se neozývají. Pokud však KSČM bude naslouchat »starým strukturám«, tak zradí všechny (hlavně mládež), kteří doufali, že jako její sesterské strany na »Západě« bude hájit zájmy všech, kteří doufají, že se dá snad ještě něco zachránit pro budoucí generace. Neboť o tom to je. Dnes není ve hře osud těch, kteří jako já, ať již je situace jakákoliv, to do toho normálního přírodního konce doklepou. Zde se jedná o ty malé trpaslíčky z mateřských školek, které vidím na procházce s jejich paní učitelkou každý den. To je ten hlavní důvod mých řádků. Neboť nic není na světě krásnějšího než úsměv dítěte na matku a matky na dítě. Ale i já beru rád zavděk tímto dětským úsměvem, který zahřeje i uprostřed chladné zimy.
Na poslední chvíli
Jelikož probírám články Obrysu-Kmene postupně a zpomaleně, tak jsem si přečetl až po napsání mého škrabopisu článek pana Zdeňka Hrabici. Doufám, že mi promine. »Quelle régale!« - »To je požitek!«. A s jakým taktem, ba až smutkem píše o farizejském chování těch dvou - Štětiny a Neffa. A takových Štětinů a Neffů jsou stovky. Bylo by třeba, aby jako pan Hrabica odhalil tyto dva, jste odhalovali také ty ostatní. Je to hrůza a smutek zároveň. Když zde byli všichni komunisty, já byl demokrat, a nyní, když jsou všichni demokraté, ze mne se stal komunistický sympatizant.
JAN K. MOTEJLEK, Nymburk
Autor: Jan Motejlek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |