Nedávno jsem se o víkendu zúčastnil teoretické konference levicově orientovaných politologů, sociologů, ekonomů, publicistů, ale i spisovatelů. Jejím tématem bylo rozsáhlé téma nezaměstnanosti v České republice. Nemohla se odpoutat, zejména ve vztahu k mladému pokolení (mladých manželství) od složité problematiky bydlení a od nároků na získání potřebných prostředků na zakoupení střechy nad hlavou. Všichni se shodli, že cestou k řešení problému není a nemůže být deregulace nájemného nebo pokračující absence bytové výstavby všemi formami vlastnictví.
Zrovna v onen inkriminovaný sobotní den zveřejnily Lidové noviny pod jazykově zprzněným titulkem "S naší podporou to Gross ustojí" rozhovor s ministryní školství Petrou Buzkovou.
Jedna z nejpopulárnějších českých političek (jak nás o tom denně uvědomuje zmasírovaný český tisk, jako to před lety tvrdil o jiném vypečeném politikovi Vladimíru Dlouhém) se čtenářům svěřuje se svou bytovou situací: "Nemám problém zveřejnit zdroje ani výši příjmů svých, ani mé rodiny." Na otázku redaktorky LN, zda financovala svůj dům s manželem z hypotéky, Petra Buzková odpovídá: "My jsme ho financovali částečně z hypotéky, částečně z úspor mého manžela. A on může jednoznačně prokázat, že takto vysoké úspory ze svých příjmů mít mohl." O sobě Petra Buzková nesděluje, snad z příslovečné skromnosti, ani slovo. A na další z otázek: "Jakou hodnotu má váš dům?", opáčila: "Koupili jsme ho za pět milionů korun. A pak tam proběhla rekonstrukce za asi tři a půl milionů korun. Náš dům má hodnotu něco mezi osmi a devíti miliony korun."
To se dozvídáme v časech, kdy miliony občanů - a to i pedagogů České republiky nedosahují ani životního minima a jejich životní standard neustále klesá, mnohým z nich hrozí nezaměstnanost. Tedy život na ponižující státní podpoře.
Dnes tolikrát zdecimovaný Lenin kdysi předložil v Radě lidových komisařů, jíž předsedal, dekret, aby průměrné platy státních a bankovních úředníků (i těch nejvýše postavených) nepřesahovaly průměr finančních odměn kvalifikovaných dělníků.
Už vím, čeho se nakonec bojí i Petra Buzková a co jí nedává spát. Zarážející je, že se to všechno dozvídám od političky z politické strany sociální spravedlnosti, kterou na počátku její éry symbolizovaly spojené ruce, vždy odhodlané k pomoci.
Obrací se ke mně nejen slovy, ale i svým životním stylem, představitelka současného politického života, která se otevřeně netají názorem, že se bojí komunismu jako čert kříže.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |