Na rozvoji české a slovenské kultury se od osvobození až po poslední dekádu minulého století významně podílely dva fotografické žurnály - Československá fotografie a Revue fotografie. Vysokou úroveň těchto periodik se po převratu snažily držet Daniela Mrázková a Věra Matějů v titulech Československá fotografie, posléze po rozbití republiky jen Fotografie a od roku 1993 Fotografie magazín. Když prvně jmenované došla trpělivost s novými podmínkami pro vydávání tolik specifického tisku, otiskla vedle tiráže svůj portrét v noční košili s hlavou zabořenou do polštáře a oznámila, že si raději lehne pod teplou peřinu, protože už nemá sílu čelit studenému požadavku vydavatele na vysoký zisk. "Nemíním redigovat časopis, který má být pouze věšákem na inzerci", tak nějak to napsala.
Šéfredaktorskou řeholi převzala Věra Matějů a jejím věrným spolutvůrcem zůstala originální výtvarnice Dana Bleyová. Ale v říjnu 2004 skončily také - s odůvodněním, že "se změnou designu časopisu se změní také jeho koncepce, a tudíž jeho vedení".
Zda obě ženy odešly samy, nebo o jejich práci nestál vydavatel (žurnál od vydavatelství Economia - spolu s měsíčníky Domov a Chatař a Chalupář - získala firma Časopisy pro volný čas, s.r.o.) nevíme, ale můžeme tušit. Ve slově na rozloučenou totiž Věra Matějů sdělila čtenářům: "Po řadu let jste pro mne byli velkou rodinou, jejíž potřeby a zájmy se staly důležitou součástí mého života. Věřím, že práce, která mne těšila, nezmizí v propadlišti periodicity, ale že se k ní budeme mít důvod vracet, tak jako jsem já považovala za důležité respektovat úroveň a tradice časopisu".
Již následující vydání ukázalo, že časopis bude pod novým šéfredaktorem směřovat jinam a že to, co považovala za důležité Věra Matějů, nový šéfredaktor hodí za hlavu nepředstavitelně lehce a navíc s bravurou sobě vlastní. Pavel Libora při své premiéře v listopadu 2004 málo pozorné čtenáře upozornil, že "grafická podoba časopisu Fotografie magazín prošla omlazovacím procesem, nové logo, písmo, popisky, uvnitř pak rozložení textu, navigace..." A v témže vydání sdělil, že "čísla 11 a 12 budou ještě přechodová, aby jste (přepisuji doslova - pozn. IH) měli čas si zvyknout".
Tiskárnu nyní opustilo lednové vydání a Libora vystavuje sám sobě vysvědčení: "Tři čísla máme za sebou a tak je čas na malé hodnocení... Období velkých změn sice už máme za sebou, ale postupný vývoj po stránce grafické i obsahové bude patrný i na dalších číslech". Karel Čapek radil neopakovat stejný slovní obrat, dokud ho čtenář nezapomněl, Libora však do učení stylistiky nechodil a tak má všechno za sebou dvakrát po sobě.
V čem však tolik "revoluční" změny spočívají? - Z letmého pohledu je zřejmé, že nový grafik Vladimír Hájek nemá výtvarnou noblesu Dany Bleyové. Nebývale se zvrhl jazyk a styl (jako editor je v tiráži nyní uváděn David König). Školácky je redigována především zpravodajská rubrika. Měsíčník se utápí v podružnostech. Například s několikatýdenním odstupem od události oznamuje, v kolik hodin a minut se konala vernisáž, byly otevřeny brány veletrhu nebo "začalo předávání cen". Editor je na štíru s pravopisem, šetří se na korektorovi, který by snad věděl, že tečka v češtině patří jen za číslovku řadovou. Některé zprávy v rubrice Aktuality nemají s fotografií nic společného, například se můžeme ve dvou číslech po sobě dočíst o čajovně v Kralupech, kde se šéfredaktorovi nepochybně líbilo, neboť "hned v přízemí milá obsluha nabízela mnoho druhů čajů a lehké občerstvení". Skutečné tvůrce vystřídali lidé typu Davida Copperfielda. Mág je k nezaplacení; zatím sice nefotografuje, ale "fotografii má rád a chtěl by ji poznat více" a také na tiskové konferenci "hned po zahájení prozradil, že byl v Praze již čtyřikrát a nyní přijel Čechy naučit, jak vyhrát v loterii".
Vrcholem novinářského neumění šéfredaktora jsou jeho rozhovory. Abecedu interview, mimochodem žánru nikoli snadného, si neosvojil. Jinak by ve stejném vydání alespoň neopakoval takřka shodné primitivní dotazy. Za otázkou "Prozradíte našim čtenářům, čím a co jste začal fotografovat poprvé?" následuje "Prozraďte čtenářům, čím fotografujete svá zvířata?" (rozhovor s V. J. Jirouškem). O pár stránek dále se ptá: "Máte nějaké oblíbené místo?" a vzápětí: "Máte nějaký oblíbený fotografický styl?" (rozhovor s Liborem Kappelem).
Vydavatel a nový šéfredaktor se programově vzdali ambice tvořit fotografický časopis s vysokou uměleckou hodnotou, stránky jsou čím dále chudobnější obrazově a textová část s výjimkou péra Oty Richtera a Olega Homoly odpovídá úrovni školních slohových úloh. Tak noví "tvůrci" slavného periodika přispívají k úpadku české kultury, v níž se fotografie - nejen Sudkova, Sitenského a Drtikolova - dotýkala vrcholů. Navzdory tomu, že Pavel Libora na čtenáře pod svým portrétem vystřeluje klamavé šípy: "Chceme Vám nabídnout plnohodnotný časopis" a slibuje "kvalitu".
Věra Matějů úpadek nejspíše tušila. Jinak by svůj poslední úvodník nezakončila chápavým zamyšlením: "Fotografy spojuje schopnost promýšlet svou tvorbu, zasazovat ji do širšího kontextu a usilovat o vysokou kvalitu. Tématem tohoto čísla je i neustálé balancování mezi černobílými návraty a nekonečnými možnostmi experimentu. To platí i pro čtenářskou tvorbu, kde výtvarná stránka stále více přebíjí prosté 'mačkání'. Vážná snaha o realizaci tak vytlačuje nádherné západy slunce, překrásné květiny, nahaté krasavice na kamenech a roztomilá, rozkošná děťátka či zvířátka..."
Ve zchudlém redakčním slovníku se často opakuje superlativ velmi zajímavý. Takže se můžeme těšit na únorové vydání, které - jak se bombasticky avizuje - přinese jeden "velmi zajímavý rozhovor" a prý se dozvíme, "jak snadno a rychle vyhrát Czech Press Photo"!
Co je v umění vůbec, a fotografickém zvláště, snadného? Nebo je snad osud české fotografie ve zručných prstech mága Copperfielda?
Autor: Ivo Havlík
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |