Na počátku je vcelku banální záležitost - rozhořčená hádka mezi otcem a synem na bramborovém políčku. Potom vzteklá reakce mladšího z mužů, motykou rozseknutá otcova hlava a synův panický útěk, jeho několikadenní putování po vzdálených vsích a posléze nalezení útočiště v zapadlé hospodě kdesi na irském venkově.
Taková je v hrubých rysech expozice hry HRDINA ZÁPADU, jejíž autor John Millington Synge byl výraznou postavou irského literárního obrození na přelomu 19. a 20. století. Tragikomedie, těžící z jazyka a mentality lidových vrstev, měla v Dublinu premiéru téměř před sto lety, autorova ironie a nadsázka naladily tehdy "vlasteneckou" veřejnost k divokým protestům, vedoucím až k nasazení policie nastolující pořádek v Abbey Theatre. Dnešní nastudování hry (přeložené Martinem Hilským) souborem Divadla v Dlouhé už podobné divácké reakce nečekají, bouřlivé jsou jen ovace odměňující výkony herců, zvláště představitele hlavní role Christyho Mahona, skvělého Miroslava Táborského. Režisérem úspěšného představení je hostující Janusz Klimsza.
Synge se ve hře věnuje fenoménu lži, jejího neustálého opakování a přikrašlování a v důsledku toho jejího narůstání do rozměru, že je vnímána jako pravda. Zkreslovaná skutečnost, nepravda přispívá k nárůstu sebevědomí svého původce, který tak znovunalézá ztracenou jistotu, z ovládaného se stává - alespoň na čas - ovládajícím. Když si zanedbaný a vyhladovělý Christy Mahon uvědomí, že nechtěné vyzrazení jeho "otcovraždy" ladí se společenskou poptávkou po energickém a "hrdinském" činu, schopném rozvlnit zdejší stojaté vody, začíná svému zločinu stále více rozumět, přidává nové a nové drastické detaily až k tvrzení, že "rozťal svého tátu od hlavy až k pasu". To už je pro vesničany opravdovým hrdinou, miláčkem žen a všeobecně obdivovanou postavou, předurčenou k novému, lepšímu životu se zajištěným postavením.
Starý Mahon však byl jen hrozivě zraněn na hlavě, jeho náhlá přítomnost ve vsi postupně pohřbívá hrdinovu gloriolu, tlačí ho k činu, který by obnovil pověst, se kterou se identifikuje a jež mu pomohla najít sama sebe. Miroslav Táborský tyto polohy pádů a vzestupů svého hrdiny předvádí s psychologickou přesností a zároveň s ironizujícím nadhledem, nevyhýbá se sarkasmu ani grotesknosti, je přesný i v mimice, v gestech a pohybech. Skvěle ho doplňují Klára Sedláčková v roli jeho snoubenky Margarety, Jiří Wohanka coby Christyho otec či Naďa Vicenová jako vdova Quinová, nelze však pominout ani výkony Miroslava Hanuše, Petera Vargy, Martina Matejky a dalších. Všichni mají nedělitelný podíl na zážitku z nefalšovaného divadla.
A divákovi jistě neunikne to nejpodstatnější, určitě se neubrání otázkám o smyslu hrdinství, které lze dnes po stu letech vnímat docela nově, v nebývalých souvislostech mediální prezentace, kdy výsledný obraz už se skutečností nemusí mít vůbec nic společného.
Autor: Vladimír Kolár
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |