Mnoho umělců s oblibou říká, že pan režisér a maminka mají vždycky pravdu. Přemýšlel jsem, jestli je to opravdu tak. V životě lidí jsou období, kdy někdy mluví pravdu a jindy...
Také je u někoho období, kdy s někým mluví a později si řekne, že s "oním individuem" se prostě nemluví. Potom je ovšem těžké vyznat se v době a slovech, která někteří lidé tak plamenně pronášejí.
Podobné otazníky se mi vkrádaly do hlavy, když jsem přemýšlel, jak vášnivě hovoří Ladislav Smoljak dnes, a jak "konal" v jiných dobách.
Začněme jednou otázkou a jednou odpovědí ze současnosti:
V rádiích hraje jedna normalizační vykopávka za druhou, komunistická strana je velmi silná, komunisti jsou skoro pořád v televizi... Je toto normální?
Není to normální, ale slova, kterými se to dá zdůvodnit, znějí už banálně: většina nemá paměť a místo o důležité věci se zajímá jen o blbosti. Necítí vůbec žádnou zodpovědnost za svůj život, natož aby mysleli na svoje děti či dokonce na celou obec.
To je tedy dnešní názor pana Smoljaka. Dnes to není žádné hrdinství. Jen je škoda, že to neuměl říci mnohem dříve, když začínal. Na internetu jsou zajímavé vzpomínky. Tehdy říkal:
"...když jsem maturoval, tak jsem si přál jít na nějaký umělecký obor a speciálně jsem chtěl jít na DAMU jako režisér. Ale myslím, že to bylo velice naivní a zoufalé přání... Po tomto neúspěchu jsem cítil potřebu být na vysoké škole, protože jsem v těch 50. letech za boha nechtěl na vojnu a tenkrát byla nově zavedená vojenská příprava na vysoké škole a bylo to dokonce tak, že když jste ji absolvoval, tak jste nemusel ani na rok na vojnu, to se šlo jen na nějaké dvouměsíční závěrečné cvičení a už člověk vyšel jako podporučík nebo co..."
A tak v roce 1957 ukončil vysokoškolská studia, vystudoval pedagogickou fakultu, obor matematika, fyzika. Je podivné, že začínal jako pedagog v Praze a dokonce mu byla nabídnuta další vědecká práce. Vždyť byl syn ŽIVNOSTNÍKA. Tehdy se Ladislav Smoljak rozhodl, že Prahu opustí a půjde učit matematiku v Brandýse, kde si kladl podmínku, že musí dostat byt.
Proč o tomto období hovořím? Především proto, že tehdy ještě asi se zavrženíhodnými lidmi pan Smoljak MLUVIL. Docela určitě se s mnohými komunisty setkával i nadále. Vždyť dnes nás všichni přesvědčují, že kde se "něco" rozhodovalo, tak tam seděl "blb - komunista". Nebo snad všudypřítomná StB vybírala pro setkání s tímto člověkem lidi s puncem antikomunistů?
Takže kolem divadla, filmu, rozhlasu i televizních studií se pan režisér setkával pouze s NEKOMUNISTY. Dnes plamenně prohlašuje: "Drzost je už jenom to, že se tak jmenují! Pojem komunismus je spojen mimo jiné s třídním bojem, diktaturou proletariátu, potlačováním osobního vlastnictví, pronásledováním lidí. Dnes žádný komunismus není a komunistická strana není komunistická, takže nemá nárok na svůj název."
Jednou se ho také zeptali na jeho vztah k Rusku a Rusům: "Rusové jako jednotlivci bývají docela fajn lidi, ale jako politický národ jde z nich strach. Proto považuji Rusko za trvalé nebezpečí."
Proč jen si to neuvědomil, když jel jako člen delegace na MFF do Moskvy? Ovšem možná si můžeme tuto cestu vykládat jako statečnou misi, tolik podobnou té pana Philipa a Bubeníčka na Kubě.
Jeho filmy a jeho DIVADLO milují všichni, bez rozdílu postavení a snad i politické příslušnosti. Jen někdy si myslíme, že se setkáváme se dvěma rozdílnými lidmi. Kdy tedy mluví pravdu?
Jeho poslední film, který natočil na Barrandově, byla NEJISTÁ SEZÓNA a pak už žádný jiný film nebyl. Proč? Tady je odpověď: "Protože pak přišel listopad 1989 a ten Barrandov skončil a já jsem byl zvyklý, že dramaturgie vždycky za mnou přišla a řekla mi, jestli bych neudělal to nebo ono. Anebo já jsem přišel se svými nápady. Dali jsme se do toho a už se to nějak rozběhlo, něco jsme napsali, oni to schválili, zadali nám povídku, my jsme napsali povídku, oni její připomínky, pak to schválili a zadali nám scénář a už se debatovalo o tom, jestli to budu režírovat já. Čili to byl mechanismus, na který jsem si já zvykl, který té mé nátuře vyhovoval, a pak najednou přišlo něco jiného, kdy si ten režisér musel všechno obstarat sám, tzn. najít si někde někoho, kdo to bude financovat, najít si někoho, kdo to uvede v chod, protože ty skupiny zanikly, Barrandov zanikl a tak... Já jsem se nějak o to pokoušel, měl jsem dokonce nějakou nabídku od nějakého boháče ze severních Čech, který film chtěl financovat, ale pak si to nějak rozmyslel, takže z toho sešlo a já jsem mezitím zjistil, že v tom divadle se mi daří a že je to pro mou povahu lepší prostředí."
Film Nejistá sezóna byl natočen v roce 1989. A do malé roličky byl obsazen i jeden z "nejvlivnějších mužů" Barrandova - Ludvík Toman, který si vysloužil titul "ústřední NORMALIZÁTOR". V době natáčení filmu již jeho slavná doba pominula, ale pan Smoljak si ho dovolil obsadit do svého filmu. Jen nevím, jak a prostřednictvím koho mu vysvětloval jeho přístup k "náročné" roli. Takže tehdy ještě MLUVIL. Možná, že si Ladislav Smoljak uvědomoval, že právě v období "krutovlády" tohoto muže pronikl "KOPEC SNŮ - BARRANDOV".
Po roce 1989 se už píše jen dobrá doba, kdy je vše jasné. I viníka známe. Ladislav Smoljak to potvrzuje slovy: "Máme zkaženou morálku zejména z těch čtyřiceti posledních let komunismu..."
Jen jedno bychom se rádi zeptali. Mohou na jeho filmy chodit a dívat se v televizi i ti, se kterými se NEMLUVÍ???
Autor: Jiří Kalaš
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |