Válečná generace si ještě pamatuje válečný pokřik z bojišť 2. světové války. Proti hlavním nepřátelských samopalů, pušek, tanků a děl vojáci Rudé armády dobývali svými zbraněmi ztracené pozice u Stalingradu, u Kurska či u Sevastopolu. Hurónským křikem proráželi pozice i kolem obklíčeného Leningradu. Pokřik zněl: "Kupředu, hurá, za Stalina! Za matku Rusko - kupředu! " V ruštině to znělo poněkud zvukomalebněji: "Vperjod, urá, za Stálina! Za máťušku Rassiju - vperjod!
Když jsem sledoval v českých médiích zprávy a reportáže o neobvyklém setkání Bush - Putin v Bratislavě, prožíval jsem minulé časy. Téměř se zdálo, že výhled z oken a vkročení na bratislavské balkóny v době návštěvy Bushe a Putina se zakazuje pouze kvůli bezpečnosti jediného světovládce. Také jsem byl českou veřejnoprávní televizí náležitě poučen, že Putin už dávno spolkl roli druhých houslí a zvykl si, že kráčí světem ve stínu současného prezidenta USA. Dozvěděl jsem se, že George W. Bush si kvůli dobrým vztahům schoval veřejnou kritiku Putina za nedodržování a porušování lidských práv v Rusku pouze pro rozhovor mezi čtyřma očima.
Zkrátka: "Kupředu, hurá, za Bushe! Za jedinou supervelmoc! Kupředu!"
Když zůstal po druhém dnu setkání v Bratislavě na státní návštěvě Slovenska pouze Vladimír Putin, dozvídal jsem se již pouze nesmyslné informace: že díky Putinovi ožilo pietní místo nad metropolí (jinak pomalu zapomenuté) se 700 000 padlými ruskými vojáky (!) v boji o Bratislavu, ve druhé verzi vysílání se mi dostalo již rozdílného poučení, že šlo pouze o 7000 padlých vojáků (což je historickou pravdou). Žádné dementi, žádná oprava, konečně o co jde? Sedm set tisíc jako sedm tisíc, hrušky švestky - vždyť to byli "Rusáci"! Ta nepřesnost mne zarazila, stejně jako rozjívené, tendenční a zkreslující komentáře českých znalců ruské problematiky.
Ale pak jsem si uvědomil: vždyť to bylo jenom přeřeknutí a tendenční komentáře jsou přece předem ušité, když se týkají druhých houslí. Co si myslí, na tom v Česku nikdy tolik nezáleží!
Vždyť hráč prvních houslí, jediný skutečný světovládce George Bush, už sousední zemi - Slovenskou republiku - opustil. A o něho šlo v Bratislavě, stejně jako v Praze (kde na Ruzyni parkovalo i jeho nejdražší - prezidentské letadlo, schopné odpalovat i rakety) v první řadě.
Musíme si zase zvykat, že ten černý a druhý vzadu je přece jenom proti tomu prvnímu obyčejný červíček. Časy setkání Bushe staršího s Gorbačovem na křižníku Maxim Gorkij na Maltě před patnácti lety jsou už dávno za námi! Tak proč si dávat před ústa servítky. Jako lokajové nemůžeme vůbec nic ztratit, nanejvýš tvář a svědomí. A možná také ten zpropadený, zatracený glanc mezi slušnými lidmi na planetě.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |