Jak bych
to udělal, kdybych měl dětem vysvětlit, jak
VŠECHNO JE RELATIVNÍ
a nejrelativnější snad vůbec je pohled na mládí?
No jak!
Milé děti! K tomu, abyste vydatně pomohly svrhnout nějaký ten režim, jste už teď vlastně zralé a dospělé dost. Jen si jděte do ulic a na náměstí manifestovat, demonstrovat, vaše je budoucnost! A běda tomu, kdo by vám chtěl upírat, že v sedmnácti, ba i v šestnácti, patnácti, čtrnácti, třinácti, dvanácti víte líp než kdokoli, cože je správné a co ne, kdo je dobrý, kdo zase zlý. Máte přece v sobě vysokou školu pohádek, v nichž odpradávna vítězí dobro, a nejnověji je vám známo, že padouch byl ten, koho ten druhý, byť byl sám třeba chvíli jakoby mrtvý, parádně rozstřílel na cucky. A z televize spolehlivě víte, že správný svět je ten, který má dokonalejší zbraně a má jich víc než ten otrhaný a ozbrojený jen ručnicemi nebo snad praky. Kdepak dnes David a Goliáš. Goliáš! Ten je váš! To je síla! Užijte si to!
A nebojte se, milé děti, vaše práva dítěte jsou garantována, mezi nimi hlavně právo se totálně splést, nenést za to žádnou odpovědnost a kdykoli se pak na své dětství a mládí, mládí až do stáří, odvolat. Jen si pěkně vezměte příklad z těch tolika herců v divadlech i v životě, kteří kdysi do roztrhání těla i duše žili a hráli pro světlé zítřky sociálně spravedlivé, ba kráčeli v šicích vpřed, stále vpřed, a dnes, kdy nekráčejí už nikam, koupajíce se v soukromých bazénech u vil, jež si pořídili u moře, bohorovně říkají, že byli přece ještě mladistvě hloupí a nezralí. A jsou z obliga. Jen si vezměte příklad třeba z pána, který nejenže co mladíček psal o tom, kdo kráčí před řadami, ale ještě i jako muž oslavoval ty, kteří jsou syny orla a komunistické strany. Byl zkrátka mladý mladičký, ba ještě dítě i jako vysokoškolsky vzdělaný muž. A kdyby se snad stalo, že by zas bylo jednou všecko naopak, patrně by i své dnešní počínání označil za hříšek mládí; cožpak se nestávají lidé ve stáří zase dětmi?
Autor: alch
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |