V létě roku 2003 byla bazilika sv. Prokopa v Třebíči na Vysočině (někdejší opatský kostel Nanebevzetí Panny Marie), spolu s bývalým židovským ghettem a židovským hřbitovem, zapsána do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví. Třebíči se tím dostalo zásadního zpevnění obrysů v povědomí kulturního světa.
S odstupem roku a půl přišla na pulty knihkupectví publikace renomovaného historika Rudolfa Fišera TŘEBÍČ. Z HISTORIE BENEDIKTINSKÉHO OPATSTVÍ (vydavatelství Fibox, 184 stran, 49 většinou barevných reprodukcí, z toho 20 celostránkových, autoři fotografií František Fiala, Jitka Padrnosová, Ivo Nechvátal a Rudolf Fišer, vyšlo za finanční podpory Fondu Vysočiny).
Fišer ve svém principiálním historiografickém díle čerpá z bohatých archivních a tištěných pramenů podstatně širších dimenzí, než je sama tématika benediktinského opatství a jeho kostela (baziliky). K poznání dějin Třebíče a benediktinského kláštera sám již přispěl publikacemi Třebíč. Dějiny města (spoluautoři Eva Nováčková a Jiří Uhlíř, Brno, 1978) a Benediktinský klášter v Třebíči a jeho kostel (spoluautoři Eva Kučerňáková a Jiří Uhlíř, Třebíč, 2001).
V nejnovější, zároveň nejrozsáhlejší a zřejmě nejvýznamnější práci, takové, k níž historik může přistoupit zpravidla až ve zralém věku, Fišer sleduje existenci benediktinského opatství po čtyři století jeho existence, od roku 1101, kdy bylo dle vsuvky do Kosmovy kroniky Čechů založeno, do jeho zániku na konci první čtvrtiny 16. století. Zevrubně si všímá a zaujatě vysvětluje ve třinácti kapitolách práci minulých dějepisců, kteří se opatstvím více či méně zabývali, nebo o něm učinili zmínky v širších dějinných souvislostech, přibližuje osobnosti opatů (první byl Kuno, jenž stál v čele kláštera dlouhých třicet čtyři let, poslední Matěj II.) a mnišský život v klauzuře, popisuje kamennou krásu kostela z poloviny 13. století a jeho osudy v pohybu staletí. Samostatnou kapitolu věnuje "opatovu" městu - Třebíči, jejímu vzniku, rozvoji a pádu v tragickém roce 1468, kdy byla vypálena uherským vojskem krále Matyáše Korvína. Poslední kapitole Fišer dal název Čas zániku. Benediktinský konvent z Třebíče odešel v letech 1525-1528.
Na závěrečné straně obsáhlého výkladu, pod titulkem Benediktinské dědictví, Fišer píše s moudrým shrnujícím nadhledem:
Založení kláštera především dodalo do té doby takřka neznámému místu "uprostřed třebečského lesa" potřebnou váhu a důležitost, aby se v prostoru jihozápadní Moravy prosadilo a stalo se nepřehlédnutelným... Kromě opatského kostela už jen pár rukopisných textů, několik latinsky i česky psaných listin s opatskou a konventní pečetí, gotické oblouky zazděných arkád klášterního ambitu a jména třebíčských opatů roztroušená v nejrůznějších listinách či listech připomínají dávnou slávu. Není to dědictví velké z hlediska svého objemu, i tak je třeba si ho vážit. Ozývá se v něm čas našich dávných předků a předchůdců, dávaje nám výstrahu před marností hmotných statků a moci. Vybízí k uznání hodnot větších a trvalejších, jimiž jsou tvůrčí práce, stálé vědomí přináležitosti k obci a pokorného respektování nerozpojitelného řetězu generací. Toto dědictví odmítnout nemůžeme ani nesmíme.
Publikace s reprodukcemi výtečných fotografií, s bohatým poznámkovým aparátem a se soupisem pramenů a literatury je vynikajícím historiografickým dílem mimořádného významu, nahlížejícím třebíčské benediktinské opatství ve světle sumarizované odborné literatury minulosti a nových poznatků a závěrů, na nichž Fišer důsledně postavil koncepci své mohutné práce. Napsal ji krásným, srozumitelným jazykem.
Autor: Jan Dočekal
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |