Že to nebude jenom věk, kdo ze mne dělá pamětníka, jsem si uvědomil, když mi ukradli SPZ a já ji musel nahradit novou. Jako poškozeného mě přišla na dvě stě. Zcizitel dopaden nebyl. Dvě stě sem, dvě stě tam, utěšoval jsem se. Přijít o auto bylo bolestnější. Trpěl jsem nespavostí, zatímco policie pátrala. Těch hodin a toho úsilí, jen aby pachatele brzy dopadli! Za dva měsíce můj případ odložili. To byla úleva. V té době už jistě automobil sloužil novému majiteli, byl čas stoleté vody, a tudíž i ohleduplnost pobertů byla zjitřena. Mohl být prodán třeba do Troubek.
Ale že prokoukla ta nová espézetka?! Přibylo čísel, ubylo písmenek. Na tohle by se nezmohl jednotlivec. Taková inovace svědčí o kolektivním sektoru. Třeba o poště. Tam kupříkladu rozhodli, jenom si představte: za nepřítomného adresáta může převzít zásilku kdokoli v domě. Ale běda: zásilku, kterou se nepodařilo doručit, si na poště musí vyzvednout výhradně adresát, byť byste s ním byli v nejužším příbuzenském vztahu. Vymyšleno fortelně, s odpovědností a nebývalou vstřícností k lidem. Zkrátka trefa a rovnou do černého. Že dáte k dobru svoji zkušenost s MHD? Jak jste si kupoval jízdenku u řidiče, neboť byl porouchaný automat, a on za ni požadoval dvakrát vyšší cenu? Prý je to pravidlem. A když jste kontroval, že si provozovatel v zájmu zvýšení tržeb může poškozovat automaty sám, odbyl vás, že nejspíš moc čtete sci-fi. A hybaj do nečasu, černý pasažére! Měl jste ho navnadit na jednu lékárnu v regionu, kde může na receptu ušetřit až tři stovky. Jediná lékárna, považte, tomu se říká služba občanstvu! Všude jinde si musíte připlatit. Že byste chtěl znát adresu? Sbírejte víčka od Mattoni a vyhrajte! Mattoni už není? To je překvapení, to je překvapení!
Jako s tím panelákem, co ho zateplují; celé sídliště je z toho auf. Nejdřív se pustili do výměny oken, plast za dřevo. Ty dřevěné před dvěma měsíci natřeli. Prý poslouží na náhradní díly. Do večera byla většina na šrot. Ale ještě před tím si upravili přístupovou komunikaci. Asfaltový potah se pyšnil novotou do následujícího dne. Potom nastoupili se sbíječkami kvůli zapomenutým výpustím. Máte pravdu, tohle by jeden mozek nevymyslil. Na to musí být mozkový trust a ještě speciál proškolený.
Že se vám něco nezdá na těch espézetkách? Přibylo čísel, ubylo písmenek. Aspoň po vás nikdo nebude chtít, abyste v Jičíně pozdravovali Rumcajse. A o tom to je - mít k sobě jako lidi zase o kousek dál.
Autor: blá
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |