Na knižních pultech se zjevila memoárová kniha, o jaké se mohlo jenom zdát. Napsala ji dcera armádního generála a sedmého prezidenta nerozděleného Československa Ludvíka Svobody Ing. Zoe Klusáková-Svobodová. Vydalo ji nakladatelství Mladé fronty pod titulem O TOM, CO BYLO.
Dílo nevelké rozsahem, ale s mnoha zajímavými autentickými fotografie manželů Ireny a Ludvíka Svobodových, jejich syna Mirka, popraveného v Mauthausenu, dcery Zoe a jiných důstojně navazuje na tradici tohoto významného českého nakladatelství. Po létech pomluv, po stokách tendenční špíny, neověřených a nepravdivých reportáží z pera ojedinělých vojenských historiků, neobjektivních novinových a časopiseckých článků, je to první vlaštovka z jiného hnízda.
Před několika týdny jsem rozprávěl s bývalými zahraničními vojáky - východní i západní fronty ve Frýdku-Místku. V místnosti Českého svazu bojovníků za svobodu na nás vzhlížel portrét velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR - Ludvíka Svobody. Připadal jsem si jako v jiném světě. I nyní při čtení knihy dcery Ludvíka Svobody mi bylo hřejivě u srdce.
"Z rozmluv s mými vnoučaty o tom, co bylo, i z mých osobních polemik s názory na minulé dění, na 'náš' život, zaznívajícími z televizními obrazovky, z rádia nebo z tisku, s nimiž jsem nemohla souhlasit, vznikl tento text poskládaný z některých mých vzpomínek, který předkládám čtenáři. Je to můj osobní pohled, mé osobní vzpomínání. Vzpomínání na to, co jsem prožila já, co prožila má rodina v době, která byla příliš hutná na mnohé dramatické události, na společenské turbulence," uvádí svou knihu Zoe Klusáková-Svobodová.
A pak se již čtenář zcela určitě neodtrhne od poutavého líčení osudů jedné významné rodiny, svým životem spjaté s bojem za svobodu českého a slovenského národa, proti hitlerovskému útlaku. Vrací se do doby, poznamenané nespravedlností světa, včetně ztráty životů nejbližších, mezi nimi i Mirka Svobody v koncentračním táboře Mauthausenu a jiných. Zoe Klusáková-Svobodová hledí pravdě do očí v pohledu na první republiku a neodbývá své konstatování v obecné poloze. Dodává, že zejména předválečné zkušenosti přispěly za války k tomu, že heslo v domácím a zahraničním odboji - Za svobodnou Československou republiku - bylo doplněno - Za Československou republiku sociálně spravedlivější. A připomíná: "Jestliže se zamlčí negativní sociální stránky života předválečné republiky, nelze vysvětlit mnohé stránky poválečného vývoje našeho státu." A což teprve fakta o prolhanosti slov Pavla Tigrida o Ludvíku Svobodovi a jeho setkání s prezidentem Edvardem Benešem již v únoru 1948, fakta o padesátých letech, o setkání Ludvíka Svobody s Nikitou Chruščovem a s dalšími na Krymu po Svobodově osvobození z ghetta zapomnění - ale i o roce 1968. Čtenář se dozví o neblahé roli sovětských diplomatů v ČSSR - Červoněnka a Udalcova při srpnové invazi, o jejich nátlaku na osobu prezidenta.
Ale vše ostatní již dále ponechávám na hodnocení a na dojmech čtenáře. Nabízí se mu nevelké dílo, které stojí za pozornost, zvláště v době, kdy se český čtenář dozvídá spíše o osobnostech, proti nimž Ludvík Svoboda na frontách dvou světových válek bojoval.
Musím konstatovat jednu smutnou zkušenost: kniha se neobjevuje ve výkladních skříních knihkupectví a všude, kde jsem byl, je uložena před zraky kupujících v nejspodnějších regálech.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |