Prohlášení Bořivoje Čelovského o cizím kapitálu v českém novinářství
"Kdyby se někomu podařilo přimět německé majitele českého tisku k odpovědi na otázku, zda ovlivňují obsah svých novin, jistě by s rozhořčením odpověděli negativně. Akvizitéři se však domnívají, že nejlepší odpovědí je mlčet." To jsem napsal před dvěma lety. A věci se neobrátily k lepšímu.
Čirou náhodou se mi podařilo prorazit tuto konspiraci, kterou jsem nazval "cenzura tichem".
Totiž - 1. února 2005 jsem obdržel elektronickou poštou dopis od Martina Zvěřiny, redaktora Lidových novin:
Domluvili jsme se, že váš článek o kolektivní vině v Lidových novinách otisknu, diskutoval jsem jej i s kolegy a nikdo nebyl proti. Když jsem jej ale dnes na poradě předložil k vydání, strhla se kolem něj obrovská debata. Jejím výsledkem je, že text neotiskneme, protože jako redakce LN jsme zásadními odpůrci vyhlašování kolektivní viny, a to jak Němců, tak Čechů či kohokoli jiného.
Je mi líto, že jsem vás mystifikoval, ale byl jsem od pátku až do dnešního poledne přesvědčen o tom, že článek vyjde.
Nechávaje otázku svobody tisku stranou, musím konstatovat, že někteří redaktoři jsou papežštější než papež. Německý kancléř G. Schröder v Berlíně na setkání těch, kteří přežili holocaust, prohlásil mj.: "Nám, Němcům, by vlastně příslušelo, abychom kvůli velkým lidským zločinům, které jsme spáchali, mlčeli." Ano, Schröder svými slovy mířil na celý národ Němců.
A také by se redaktoři LN měli poučit z výsledků ankety svých vlastních novin: téměř tři pětiny českého obyvatelstva si myslí, že Němcům se musí předhazovat vina za holocaust, jinak by mohli zapomenout.
Vrcholem drzosti však je, že při vyhlašování opozice vůči principu kolektivní viny redakce LN staví český národ na úroveň národa německého; v kontextu této debaty o nelidskosti let 1933- 1945 pokládám to za neodpustitelnou urážku.
Ostrava, 3. února 2005
Autor: Bořivoj Čelovský
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |