Někdy na počátku devadesátých let uvedl na televizní obrazovce sebe sama do rozpaků reportér fotbalového zápasu. Při líčení příchodu mužstev na hřiště se přistihl, jak pronáší větu »Sparta ve svých rudých dresech« a lekl se. Z čerstvě proskribovaného slova už ale nestačil zlikvidovat první slabiku, zmlknul, větu nedořekl a začal odjinud. Podal tak důkaz o tom, že nevyslovený (pokud nevyslovený byl) příkaz je o to naléhavější, čím více ponechává své dodržování či porušování na tom, kdo na něj narazí. Ten, koho se týká, k němu může oddaně přilnout, nebo se mu kurážně vzepřít. Je to na něm, na jiných jsou ale důsledky jeho postoje. Sportovní reportér se tehdy nechal unést řečí a zapomněl na jazyk. Na nápravu měl málo času a tak prozradil, co prozradil neměl. Na televizi, nebo na sebe. Odpusťme mu to. Nahradit přídavné jméno »rudý« přídavným jménem »červený« se neopovážil, a dobře udělal, protože takovéto narušení vžitého spojení by v tomto případě někdo zlovolný mohl považovat za ještě průkaznější důkaz servilnosti. Reportéra nebo televize, na tom už nesejde.
Televize však naštěstí učinila, jak zní jeden z nejdojemnějších veršů české mediální poezie, »další kroky správným směrem.« V popoledním pořadu ČT 1 nazvaném Sama doma jedna ze dvou moderátorek rozprávěla se zahradnickou odbornicí o kytičkách vhodných k uctění svatého Valentina, který se pevně usadil na našem religiózním tržišti a zrovna v ten den vybízel k nákupu. Tentokrát už naštěstí nezaváhala jedna ani druhá a z ustáleného slovního spojení »rudé růže« byly rázem »růže červené«, příklad vybízející k následování. Čeština při tom sice zanaříkala, ale nemůžeme přece dovolit jazyku, aby si dělal, čeho se mu zachce! Zvláště po tom, co proslulá senátorská dvojice se odhodlala konečně zakázat komunismus tím, že se mu zakáže říkat si komunismus. Ať si vybere jiné jméno! Že rudý je totéž co komunistický, to přece ví každý. Používat výraz »rudé růže« by znamenalo odevzdat růže komunistům. Víme, co by z nich asi udělali. Třeba v poezii. Neunikl ani takový Machar. Co myslel názvem »Zde by měly kvést růže«? Neřekl sice, že rudé, taky to ale nevyloučil. Proto by televize měla provést průzkum a opatření podle vzoru pořadu Sama doma. Jinak totiž hrozí nebezpečí, že růže už zůstanou nadobro komunistům; pak by jejich označení »rudé« už ani nemohlo být nahrazeno označením »červené«.
Všichni bychom si rádi od rudé oddechli. A oddechly by si rády i růže. Určitě už mají té své rudé barvy plné zuby.
Autor: zrt
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |