Slovenský básník, prozaik a textař Richard Kitta (20. ledna 1979 v Košicích) je v českém prostředí zcela neznámý; v kontextu slovenské literatury skoro taktéž. Před nedávnem mu v nakladatelství Vienale, péčí básníka a editora Dalimíra Stana, vyšla kniha básnických próz nazvaná ZEM TAJNÝCH OBOJŽIVELNÍKOV (s podtitulem "básne v p/r/óze", Košice 2004, 90 str.).
Stanovy mimořádně zajímavé ediční projekty se stýkají i prolínají s moderním surrealismem, přesněji žitou surrealitou a existencialitou, jež z chaosu jazyka a vědomí (nevědomí) dnešního světa nevyvozuje nějaké tragické důsledky. Samotný Kitta se na zadní straně knihy představuje jako ten, kdo "ešte stále žije na zemi aj v nebi. Súčasne", a prozrazuje tak umění lakonické zkratky a pointy. Básně jsou fragmentární, významově exponované, a proto vícevýznamové, těží z napětí mezi racionalitou kompozice, stylu, gesta na straně jedné - a iracionalitou metafory, symbolu či kreovaného objektu, situací a dějů na straně druhé. Ostatně racionální a iracionální prvky v naší psychice se prostupují těsněji, než jsme ochotni připustit. Kittovy věty jsou úsečné, strohé, někdy jen jedno či dvojslovné, gradované, derivované jako výrazy intimních prožitků formálně "odlyrizovaného" lyrického subjektu. Schopnost vidět a psát jinak, nově, nasvítit skutečnost jinou optikou je Kittovi vlastní; ostatně čtenář právě takový "zcizující" pohled od básně očekává. Pozitivně překvapí uměním paradoxu a oxymóra, srov. "V tejto tme sa zdá byť všetko jasnejšie" (b. Naspäť do jaskýň), poetikou zrcadlení (srov. b. Smrtiace divadlo Tieňa) a povyšováním banality na umělecký znak - ať již je předmětem výrazu "Já", "On" nebo "Oni". Z básní-nebásní promlouvá "divoká radosť" z uvědomované, zatím netušené existence, z jazykové, vizuální, hudební i autostylizační hry. Někdy jde jen o reflexivně rozvedenou metaforu či idiom ("Som skľúčený. Dopísmena. Tak prečo zamykám? Prečo sa nenechám dokorán?"), jindy o derivát slovesné hry (b. Mýľme sa), o fosforeskující symbol (Svetlo vyhasnutej ženy), poté o surrealistický sen, v němž se ocitáme jakoby v Platonově filozofické jeskyni, v níž nám ovšem promítají úryvek z našeho autobiografického filmu (Kino Psychiatria). Za každý sen přitom básník "zaplatil kúskom zajtrajšej reality"... Přitom obraznost není samoúčelná, umělá, deskriptivní a intelektuálsky přes-stylizovaná. Stylizovanou pózu a gesto v autentickém zachycení vnitřního i vnějšího světa mladého člověka je možno jen přivítat.
Kittova sbírka se jeví jako příslib nejnovější slovenské poezie a doufejme, že nezůstane jen u nadějného počinu.
Autor: Alexej Mikulášek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |