Novinář Jerzy Urban, bývalý mluvčí premiéra W. Jaruzelského, dnes vydavatel nejpopulárnějšího polského týdeníku NIE, byl odsouzen pro urážku Karola Wojtyly. Soud mu vyměřil deset měsíců vězení s tříletým odkladem a pokutu 20 tisíc zlotých (asi 160 tisíc Kč) za slova, že současný papež je "Brežněv Vatikánu", "senilní bůžek" a "hasnoucí stařec".
Urban s výrokem soudu vyjádřil nespokojenost. V závěrečném slově před vynesením rozsudku prohlásil: "V mém politickém zájmu je vyfasovat nepodmíněný trest, neboť by to byl zřetelnější důkaz, že v Polsku existuje prokatolická soudní cenzura". Přijal by ovšem zcela osvobozující rozsudek, který by potvrdil, že se svobodou projevu to v Polsku až tak zlé není.
Soudní pře byla nevídanou bitvou žaloby a obhajoby, ale také dvou duchovních expertů na církevní právo.
Urbanovi advokáti tvrdili, že žaloba je bezpředmětná, neboť schází tzv. vzájemnost. Nikdo, kdo by ve Vatikánu urazil polského prezidenta, by za to podle církevních zákonů nemohl být souzen. Prokuratura však měla jiný názor, odvolávala se na právní pořádek Italského království z konce 19. století a dekret papeže Pia XI. z roku 1929.
Na stranu obžalovaného se k všeobecnému překvapení postavil katolický kněz Florian Lempa. Uvedl, že ve Vatikánu není možné najít paragraf, který by "řešil" urážku hlavy cizího státu. Kromě toho upozornil na skutečnost, že ve Vatikánu není vězení, zatímco v Polsku Urbanovi hrozí, že půjde za mříže až na tři roky. O vzájemnosti tedy nemůže být řeč. Kněz Lempa zcela zaplněnou soudní síň navíc šokoval prohlášením, že jeho osobně fejeton neurazil, neboť jde zjevně o satiru. Již Krasicki psal "smějme se blbcům, byť by byli svatí", citoval literárního klasika.
Kněz Krukowski po těchto slovech zrudl zlostí: "Stydím se za svého kolegu!"
Vzápětí ztratil nervy podruhé při otázce, zda fejeton vůbec četl. Odsekl, že podobné (antiklerikální) žurnály nečte. Neznalost fejetonu mu tedy nebránila vystupovat v roli soudního znalce.
Spor, zda šlo o satiru, rozřešila svérázným způsobem mladičká soudkyně Barbara Laskowská. Uvedla, že tiskový zákon umožňuje satiru posuzovat benevolentně, ale ona autora fejetonu potrestá, neboť se nahlas přečtenému textu v soudní síni nikdo nesmál, o satiru tedy "v žádném případě nešlo". - "Nevidím žádný úsměv, zřetelně ani já, ani nikdo jiný v této soudní síni nemá pocit humoru." Jako humorný se prý fejeton nezdál ani "těm tisícům lidí, kteří žádali autora potrestat", uvedla soudkyně, ale neřekla, že to byly předtištěné žádosti, které klér dával v kostelích podepisovat věřícím.
Urban na kuriózní zdůvodnění rozsudku reagoval kajícím povzdechem, že asi nemá satirické vlohy a soudkyně se zeptal, zda by jeho vinu považovala za menší, pokud by mu Pánbůh nadělil větší satirický talent.
- "Mám-li přijmout takový výklad tiskového zákona, že satira je právně postižitelná jenom tehdy, když události a lidi zesměšním nedostatečně, pak naše věznice budou plné špatných satiriků," řekl odsouzený.
Jediný věcný paragraf soud na Urbana nalezl konstatováním, že novinář znevážil papeže jako hlavu státu Vatikán; role katolické církve a státu Vatikán jsou prý nedělitelné.
"Pomineme-li Tibet, který je součástí Číny, a dalajláma žije v emigraci, pouze ve dvou případech je hlava církve současně hlavou státu: ve Vatikánu a ve Velké Británii. Představme si tedy, že jsem urazil královnu Alžbětu II. názorem, že jde o odpornou babu, protože se jí nelíbí upjaté džíny, které nosí její vnuk Harry, zatímco ona sama se obléká jako řeznice. Představme si současně, že soud mě odsuzuje nikoli za urážku hlavy státu, ale za urážku náboženského cítění příslušníků anglikánské církve. To by se publikum podivilo! Je to však přesně symetrické obrácení toho, co soud provedl se mnou," řekl Urban a zeptal se: "Ústava zavazuje polské státní orgány bez rozdílu právně posuzovat všechny církve. Kdybych totéž, co jsem napsal o papeži, napsal o nějakém nejváženějším mulovi, rabínovi či pastorovi, neexistoval by proti mně paragraf, neboť tito duchovní nestojí v čele žádných států. Pokud tedy soud upřednostňuje papeže s ohledem na státní status Vatikánu, není v křížku s ústavou?"
Některé deníky rozsudek přivítaly potleskem. Např. Super Express jásal palcovým titulkem "Pěkná soudkyně odsoudila bestii!" a deník Glos Pomorza (Hlas Pomoří) citoval kněze Witolda Bocka: "Je třeba mít na paměti, že sérum proti hadímu uštknutí se dělá z jedu zmijí".
Výrok naopak odmítl mezinárodní výbor organizace Reportéři bez hranic: "Jsme znepokojeni právními represemi obyčejného satirického článku. Může to být nebezpečný precedens v Evropské unii. Uvědomujeme si, že kritika papeže Jana Pavla II. v Polsku zůstává tabu, ale to nemůže bránit orgánům činným v trestním řízení, aby postupovaly v souladu s právními normami svobody tisku (čl. 10 Evropské konvence lidských práv a svobody projevu)".
Mezinárodní institut tisku se sídlem ve Vídni vyjádřil názor, že urážka má být souzena v civilních procesech a výhradně z podnětu těch, kteří se cítí být uraženi, žalobcem nesmí být státní zastupitelství.
Odsouzený Jerzy Urban lustrace a podobné soudní výroky považuje za pokusy o fašizaci Polska podle jeho vlastního předválečného vzoru a podle scénáře národněkatolických zemí, jakými bylo Pinochetovo Chile, Pétainova Francie, Tisovo Slovensko, Paveličovo Chorvatsko nebo Frankovo Španělsko.
Autor: Ivo Havlík
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |