Za významnou přednost románu Gordon lze označit fakt, že rotuje mezi čtenářskou obcí od roku 1966, kdy spatřil světlo světa pod jménem Louise Walbrookové. Milostný příběh vyprávěný bez prudérie od počátku dráždil tajemstvím kolem autorčina jména - málokdo pochyboval, že nejde o pseudonym. To se potvrdilo v roce 2003, kdy kniha opětovně vyšla: Edith Templetonová - GORDON (česky 2004, Euromedia Group k.s, - Odeon). Autorka několika románů, přispěvatelka do literární revue The New Yorker, se narodila v Praze 1916 jako Edita Passerová a její životní peripetie nebyly i přes pokročilý věk literárně zdaleka vyčerpány.
Snad proto považoval překladatel Ladislav Nagy (kromě jiného autor odborně fundovaného doslovu ke knize Jonathana Coea Dům spánku) za povinnost opatřit román patnáctistránkovým doslovem, který zčásti čerpá z eseje Eero Balka Obraz Čech a Československa v románech Edith Templetonové, jednak vychází z interpretace některých autorčiných povídek. Její aristokratická povýšenost vyvolává nostalgii po řádu zaniklého Rakouska-Uherska a dovoluje jí označovat vrstvu pracujících v první republice jako lůzu. Stejně neutěšeně dopadá obraz Československa po druhé světové válce, dokonce Praha 60. let je líčena socialisticky ponuře, i když je známo, že pouze toto období "totalitního temna" je vládnoucím establishmentem pardonováno, neboť dalo vzniknout Nové vlně českého filmu a přivedlo na svět literární tvůrce typu Škvoreckého, Kundery, Klímy, Vaculíka, Hrabala, Párala a dalších.
Nekritická adorace spisovatelčiných postojů, i těch vysloveně regresivních, se pak promítá i do exegeze prózy a do jejího kontextuálního začlenění. Tvrdí-li Nagy, že "Gordon je především knihou o lásce, o osudovém vztahu a že by mohlo jít o polozapomenutý klenot světové literatury", pak se dostává do rozporu s takovými veličina literární vědy jako jsou G. Steiner, R. Barthes či S. Sontagová.
Vlastní precizace pojmu pornografie není jednoznačná; encyklopedie estetiky tento termín míjejí, tvůrci polistopadového encyklopedického slovníku heslo nezařadili, takže zbývá Slovník cizích slov pro nové století (Dialog 2002), kde se praví, že jde o necudné, oplzlé, jednostranné užití motivů sexu a pohlaví. Tomuto výkladu by odpovídalo rozšířené heslo v knize L. Lederbuchové Průvodce literárním dílem (Praha, 2002). Pornografie (z řečtiny porné - děvka, grafein - psát), umění redukující obraz člověka na zobrazení jeho pohlavního života. Pornografie je literární brak, ve kterém nad funkcí estetickou dominuje funkce sexuální. Porno zobrazuje sexuální aktivity postav samoúčelně v obscénních popisných detailech, jen s cílem provokovat sexuální pud.
Možnost praktické aplikace nabízí ojedinělá kniha Václava Spána Malé dějiny pornografie (Adonai 2001), kde si čtenář náplň termínu může ozřejmit na textech takových velikánů, jako byli kupř. Nezval, Huysmans, Gorkij nebo Simone de Beauvoirová.
Milostný vztah, který naváže Louise, vypravěčka a protagonistka příběhu, s psychiatrem Robertem Gordonem je od samého počátku vyjádřením dominance a submise. Gordonova profese umožňuje sestup do hlubin Louisina nitra, jeho postupné vyrabování a ovládnutí. To vše se děje za stupňovaného fyzického násilí. Říkal mi mé nebohé dítě nebo mé drahé dítě, ale já to nevnímala jako výraz něhy. Bylo to povýšené, známka jeho nadřazenosti nade mnou. On byl pán, já otrok. A jak náš vztah pokračoval, rozdělovala jsem jeho milování na dva druhy: kdy to bolelo a kdy ne. A třebaže text na obálce jedním dechem hovoří, že se popis sexuálních aktů odehrává puritánsky a v náznacích, o kus dál připouští, že se Gordon zmocňuje Louise vždy brutálně. Je na čtenáři, aby si tuto dvojznačnost ujasnil, ať ve chvíli, kdy nadsamec Gordon svévolně změní způsob soulože na anální nebo když o Louisina záda rozmlátí diagnostické kladívko. Zatímco v prvním případě si hrdinka duchaplně vypomůže citátem z Goetha, což je důkaz jejího aristokratického rozhledu, v případě druhém jí zbudou oči pro pláč.
Ventilace sexuální agrese, s pravidelností po několika stránkách, vnukne možná čtenáři myšlenku, že by teprve závěr mohl dát odpověď na hamletovskou otázku: umění - porno, ano, či ne?
Pohnula jsem hlavou a oči nechala zavřené. Stále ležel natažený přese mne, železnou sponu mého podvazku mi tlačil hluboko do stehna a jednu ruku měl vsunutou pod mojí spodničkou, která mi zakrývala ňadra. Bála jsem se, že ztratím poslední dozvuk rozkoše, jež projížděla mým tělem, až jsem se chtěla celá rozpustit.
Stojí za připomenutí, že to byl výhradně Gordon (erotický ideál), s nímž se hrdinka chtěla celá rozpustit. Protože se tento psychiatr pro změnu jmenuje Crombie, neberme úplně vážně autorčina slova, že každá žena chce být znásilněna. Tím pravým mužem. Jenom jak ho poznat?
Autor: František Skorunka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)