Charta PEN klubu říká jasně: "Umělecká díla jsou součástí dědictví celého lidstva a nesmějí být za žádných okolností, tedy ani v dobách válečných konfliktů, vystavována ohrožení z důvodů politického či národnostního rozvášnění. Členové PENu musí za všech okolností využívat veškerého svého vlivu k podpoře porozumění a vzájemného respektu mezi národy. Zavazuji se ze všech sil napomáhat odstraňování rasové, třídní a národnostní nenávisti, rovněž se zavazuji bránit ideál jediné lidské společnosti žijící v míru na jednom světě... PEN trvá na principu neomezeného šíření názorů uvnitř každého národa i mezi národy, a jeho členové se zavazují bránit všem formám potlačování svobody slova jak v zemi a společnosti, do nichž náležejí, tak i jinde ve světě... PEN rovněž trvá na svobodě tisku, staví se proti svévolné cenzuře v době míru a zastává názor, že svobodná kritika vlád, úřadů a institucí je podmínkou zákonitého vývoje světa k dokonalejšímu politickému a ekonomickému řádu... PEN je hlasem upozorňujícím na spisovatele, kteří byli uvězněni anebo jen zastrašováni pro kritiku svých vlád a za zveřejnění nepopulárních názorů... Veřejně vystupuje proti cenzuře, proti tomu, aby byli spisovatelé zbavováni práva vydávat svá díla a být za ně zaplaceni a proti dalším, méně zřetelným formám trestů, ale zároveň využívá i jiných, ne tak zjevných prostředků, jak takovým křivdám zabraňovat... Výbor spisovatelů za mír se pravidelně schází k projednávání prostředků, jimiž mohou spisovatelé napomáhat mírové koexistenci ve světě."
Kdo by se pod tuto chartu nepodepsal?
Člen PEN klubu do jeho uspání v roce 1969 Dr. František Kafka říká: "O 40leté minulosti PEN klubu, mnohokrát ohrožené, jsem z podnětu náhodné rozmluvy s K. Sýsem napsal zpaměti stručné memorandum, které bylo 15. května 89 odevzdáno při oslavě F. Kožíka sekretáři předsedy SČS Černíka..."
Mám před sebou kopii dopisu, o kterém píše Michal Černík. Jeho autorem je Miroslav Válek, předseda Svazu československých spisovatelů, ale pro podpis byl kvůli krytí vybrán oboustranně vybavený Petr Prouza. Je datován 8. června 1989 a Obrys-Kmen dnes přetiskuje jeho faksimile. Pro toho, kdo by nepřečetl jména spisovatelů, kteří se postavili za obnovení PEN klubu, je pro jistotu uvádím: Adolf Branald, Ladislav Fuks, Josef Nesvadba, Jarmila Urbánková, Jiří Marek, František Kafka, Bohumil Hrabal, Ema Řezáčová, Karel Houba, Vladimír Körner, Vladimír Páral, Jiří Hájek, Vojtěch Steklač, Otakar Chaloupka, Vladimír Janovic, Jan Pilař, Miloš Pohorský, Miroslav Ivanov, Ondřej Neff, Jiří S. Kupka, Vlastimil Maršíček, Petr Prouza, Josef Šimon, Karel Sýs, Vladimír Kolár, Vladimír Křivánek, Jan Cimický.
PEN klub však brzy začal rozdělovat členy na hodné a nehodné, mlčel k rozmetávání knih autorů nehodných, kteří kritizovali svou vládu a zveřejňovali - pokud ovšem měli kde - nepopulární názory.
Nejzřetelněji pěstoval třídní nenávist předseda Jiří Stránský, maniakální pravičák. Dokonce neváhal s noblesou sobě vlastní napsat v Bulletinu PEN klubu (jaro 1994): "Povinnosti vyplývající z charty se týkají všech členů bez rozdílu. A pokud jsou jejich slova či činy v rozporu s chartou, oni sami by se měli svého členství zbavit, což já osobně bych vřele doporučoval panu Sýsovi, který ... si neuvědomuje, že vlastním vystupováním (rozuměj kritizováním své vlády a zveřejňováním nepopulárních názorů, protesty proti rozmetávání knih, protesty proti válkám atd., pozn. ks), tolik odporujícím chartě PENu, sám sebe o toto členství připravil."
Nicméně 28. 3. 1997 jsem se obrátil na PEN klub, osobně na J. Stránského, dopisem, jímž jsem jej vyzval, aby podle charty PEN klubu zasáhl "veřejnými, nebo méně zřetelnými prostředky". V rozhovoru redakce Rovnosti s Martinem C. Putnou mi totiž tento militantní klerikál vyhrožoval fyzickým zúčtováním, podobně jako anonymní dopis z téže doby. Dopis jsem dal na vědomí ČTK a všem deníkům. Mlčení bylo mi odpovědí. Proto jsem se dovolával valné hromady PEN klubu, konané v únoru 1998, s tím, že dva lidé hrozili členovi smrtí za jeho názory, jejichž "neomezené šíření" má PEN klub všemi prostředky hájit. Jazyk PEN klubu se však opět nerozvázal.
Ve středu 24. 3. 1999 se skupina českých spisovatelů obrátila otevřeným dopisem na české centrum mezinárodního PEN klubu, aby se připojilo k protestu proti bombardování Jugoslávie. "... Obracíme se na vás, české spisovatele, umělce a vědce, se stejnou nadějí, s níž se obracel Karel Čapek v mnichovských dnech na své domácí i zahraniční druhy... Distancujte se od agrese. Distancujte se od války."
Podepsáni byli: Věra Adlová, Michal Černík, Jaromíra Kolárová, Martin Kučera, Jaroslav Matějka, Jaromír Pelc, Vladimír Přibský, Daniel Strož, Karel Sýs.
Ani humanitární bombardování nepohnulo svědomím českého PEN klubu.
Když pak PEN klub mlčel k přepadení Iráku i k mučení vězňů, z této organizace jsem 26. 5. 2004 vystoupil.
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |