Česká veřejnost měla v posledních dnech možnost shlédnout dva televizní pořady o krásách i starostech a neduzích daleké země, jakou je ostrov Kuba. Šlo o pořad veřejnoprávní televize ČT1 podle scénáře Milana Šímy a Miloše Čermáka Letem světem. V pořadu, který v této televizi nahradil populární Feničovu Cestománii, účinkuje v roli nenapravitelného staromilského dogmatika, neustále si prozpěvujícího melodii Internacionály, Jiří Lábus a v roli českého sympatizanta s kubánskými disidenty Oldřich Kaiser. V tomto pořadu mě tentokrát zarazily Kaiserovy výroky, adresované prezidentu Kubánské republiky Fidelu Castrovi. Kaiser jej nazval havanským řezníkem a socialistickým tyranem, který stejně už dlouho nevydrží. Podle něho odejde z tohoto světa, jen co párkrát zakašle a bude k naší velké radosti se vším nadobro šmytec.
Od dob propagandy nepřekonatelného Goebbelse v době války a propagandy padesátých let o nenávistném bělehradském katovi, hrdlořezovi, maršálu Josipu Brozu Titovi jsem v domácích médiích nic podobného nezaregistroval. Zcela jinak působil svými fakty, ale i pojetím pořad Feničovy Nové Cestománie (Febio) o Kubě, připravený televizí Nova. Přesto ani tato televize nemohla zcela pominout svůj služebný původ, když nakonec k vcelku naprosto solidnímu pojetí dodala komentář Báry Štěpánové, že totiž ne Fidel Castro, nýbrž pánbůh nadělil Kubáncům tuhle přírodní krásu. Můžeme jí dát za pravdu.
Shodou okolností jsem se několik dní po odvysílání obou pořadů o Kubě ocitl v přátelském prostředí jedné příjemné hospody v Lukách nad Jihlavou. Kubánská tématika se tam z důvodů chaotického pojetí pořadů českých televizí hlasitě přetřásala. Nezůstalo však jenom u ní. Vždyť z obce hostinské společnosti pochází vyhoštěný český diplomat z Běloruska Pavel Křivohlavý, hospodář s diplomatickým krytím. Místní ho tu znají od malička a dobře vědí, o koho jde. Stejné problémy, jaké zveřejnila běloruská oficiální místa, provázejí Pavla Křivohlavého po celý jeho dosavadní život. Nikdo z místních si tedy nedá pochopitelně nic nakukat - ani Cyrilem Svobodou, natož pak mluvčím ministerstva zahraničí Vítem Kolářem. Oba dva jsou pro ně analfabety. Všichni ještě máme v živé paměti palcové titulky českého denního tisku o diplomatické válce mezi Českou republikou a Běloruskem, vyprovokovanou údajně běloruskými agenty KGB. Ani slovo o pochybení z české strany.
Hostinská společnost jedné moravské obce se slušným kreditem se nyní popadá smíchy za břicho, jak po nepravdivých informacích o Kubě jim do hlav vtloukají oficiální místa a česká média zase zcela jiné výmysly a báchorky.
Díky žejdlíku zlatého moku jsem se přesvědčil, že se pravda nejenom o Kubě, ale i o česko-běloruských vztazích znovu začíná přetřásat u národního nápoje. Být v takové společnosti včas, začíná být zase staronovou nezbytností doby, nechce-li se člověk ocitnout v osidlech goebbelsovské či Moravcovy propagandy.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |