Některá česká nakladatelství v poslední době vystihla předpokládaný zájem čtenářů o pověsti a báje, přičemž rozlišování toho, co je »pověst« a co je »báj« bývá kolísavé. To se projevilo i v souboru příběhů sepsaných Vladimírem Hulpachem BÁJE EVROPSKÝCH MĚST (vydavatelství Adonai, Praha, 2003, 192 s.).
   Podle jedné zmínky v knize měl již autor se svými »bájemi« úspěch v různých jazykových mutacích a nyní tedy dochází i na češtinu. Příjemným osvěžením pro čtenáře je již záběr knihy. Není omezen jen určitou částí kontinentu, ale všímá si i střední a východní části našeho světadílu.
   Hulpachovo převyprávění má baladický nádech a to těmto bájím dodává na zajímavosti a čtivosti. Projevuje se tu i snaha po jisté zábavnosti, nedrží se tedy výhradně schématu balad na půdorysu vina - trest.
   Autor začíná - jak jinak - starověkým Řeckem, bájí o vzniku Athén. V Řecku ještě zůstává příběhem o Apollónovi a o Delfách a bájí o Thébách. Pak přeskakuje do Říma a nemůže tu chybět pověst o jeho založení. Pokud psal tyto příběhy jen pro mládež, mohl mít jistě na mysli úpadek klasického vzdělání v našich zeměpisných šířkách. Dále probírá náměty bájí chronologicky a dostává se do období středověku. I zde hledá a nachází poučení pro čtenáře. Rozšiřuje jeho znalosti o bojovém umění severských Vikingů, o králi Artušovi, z východoevropského území si zvolil pojednání o staroslavném Kijevu a o kozáku Iljovi. Prokazuje, že bájeslovné látky byly oblíbené i u Bulharů, přináší některé nové poznatky o roli Konstantinopole-Cařihradu, píše o křižáckých válkách a dostává se k námětům francouzským, anglickým, skandinávským i ruským, aby třeba ukázal, jak chán Tochtamyš lstivě dobyl Moskvu. Některé pověsti mají ráz přímo strašidelný (Duše utopených o belgickém městě Ostende), ale mívají i povahu rozmarnou, jako třeba v příběhu o Oxfordu. Ani české země a Slovensko nepřišly zkrátka. Převyprávěl tu faustovskou látku (O Faustově domě v Praze), najdeme zde rovněž námět moravský (Klášterní karbaníci) i děje ze středověkých Uher a tedy i ze Slovenska (O králi Matyášovi, O třech zlatých růžích z Rožňavy).
   I když kniha byla zřejmě záměrně koncipována jako zábavné čtení, autor mohl poukázat na své zdroje, případně uvést další spojitosti, například jak se objevil motiv Lady Godivy v české hudbě (Vítězslav Novák). Takovýto přístup k materiálu by knize i náročnějším čtenářům prospěl. Vyjádření obsažené ve vydavatelské poznámce, že nakladatelství chtělo prospět mládeži, aby na tom nebyla hůř, když se již otevřely hranice skutečné (a budou se otevírat hranice kulturní) je nutno brát coby daň současným politickým trendům. Je totiž stěží přestavitelné, že ti, kdo hodlají někam vycestovat, sáhnou nejdříve pro poučení do knihy pověstí.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)