Agenti StB v Obci + Balaštíkovo přiznání + Co spadlo na hlavu J. Stránského + Zapomenuté osvobození + Zahradníček místo Halase
Březnové číslo letošního bulletinu Obce spisovatelů »dokořán« sděluje, »že se vynořil velice složitý problém. B. Trojak a P. Stančík se obrátili na předsedkyni Obce s dopisem, požadujícím... zveřejnit seznam všech žijících členů Obce uvedených v seznamech agentů StB, které vydalo ministerstvo vnitra, a otevřít o tomto problému diskusi v 'dokořán'. V Trojakově a Stančíkově dopisu je uvedeno sedm konkrétních jmen spisovatelů, údajně v seznamech MV obsažených.« Tento požadavek však Rada Obce striktně zamítla. Předsedkyně Obce E. Kantůrková uvádí, že »každé jméno v seznamu spolupracovníků StB je vázáno ke složitému a někdy velmi bolestnému osudu... a Obec by se vystavila možným soudním sporům; lustrační zákon se nevztahuje na členství v občanských sdruženích a sama Obec nemá tento druh bezúhonnosti ve svých stanovách.«
Jak se dočítáme, jeden z autorů dopisu »P. Stančík reagoval na rozhodnutí Rady vystoupením z Obce, protože 'nechce na palubě Titaniku tancovat s estébáky'.« Hle, nový problém potápějící se spisovatelské bárky, další nepříjemné tsunami, když se zdálo, že zkázonosné zemětřesení, ohrožující Obec, bylo již zažehnáno. A předsedkyně E. Kantůrková uvádí, že »současně Rada zamítla, aby byla jakkoli uváděna konkrétní jména.« - »Každé jméno,« sděluje E. Kantůrková, »v seznamu, rudokrávovském, výběrově internetovém nebo oficiálním ministerském, k sobě váže lidský příběh, a bez tohoto příběhu je uvedení jména v seznamu skutečně pouhým osočením.« - Vzácně charakterní a lidumilné stanovisko, přicházející nakrásně bohužel ex post, kdy již nemálo spisovatelů i novinářů označených za agenty StB bylo morálně odsouzeno. To ovšem byly zřejmě diametrálně jiné případy: to nebyli členové Obce. Hle, s jak jednostranným, amorálním a pokryteckým pohledem na křivdu přichází organizace, která tak vehementně odsuzuje praktiky minulého režimu, ale do vlastních řad si konkrétně posvítit nechce. Tak se ve tmě mezi 700 členy ukrylo sedm »nepovedených«. Mají štěstí, že si na ně zatím neposvítí reflektor, jehož odhalení by mohlo poškodit servilní prorežimní postoj Obce. Škoda, že předsedkyně E. Kantůrková se nám až v březnu r. 2005 prezentuje coby strážkyně presumpce neviny a tvrdí, že »hra na seznamy je hra špinavá, ať ji vede kdo chce.« (sic!)
Je toho mnoho zajímavého v březnovém »dokořán«. M. Balaštík ve stati Krize kultury se např. přiznal ke stavovské quasisolidaritě, svědčící o »krizi zásadovosti: ... moderní literární věda odhalila umělecké dílo jako nesmírně složitý organismus, kterému může porozumět jenom skutečný odborník, a protože se recenzenti za odborníky nepovažují, vyhýbají se hodnocení, aby nebyli 'za blbce.' Jednak proto, že v tomto malém literárním rybníku se všichni tak nějak známe, a když nejsme rovnou přátelé, tak sedíme v různých grantových radách a potřebujeme se navzájem.«
Miroslav Hule (jeden z těch, kteří požadovali marně v »dokořán« zveřejnit spisovatele uvedené v seznamu agentů StB MV ČR) se zabývá osmdesátinami československého centra PEN klubu. Zatímco dříve zastávali v PEN klubu funkce předsedů renomovaní spisovatelé (K. Čapek, A. M. Tilschová, Fr. Langer, A. Hoffmeister či J. Mucha), stojí v čele této organizace od r. 1993 spisovatel Jiří Stránský. Dosaďte si za jména všech předešlých předsedů jejich literární díla a jejich prestiž. A pak srovnávejte: udělejte totéž u předsedy posledního. Byl jsem na letošní tiskové konferenci k uvedeným osmdesátinám PEN klubu a když J. Stránský ohnivě řečnil, jak náš PEN klub obhajuje práva spisovatelů na celém světě, spadla mu na hlavu objemná dekorace, která za ním visela na stěně. Pokračoval dál ve své plamenné řeči proti útisku spisovatelů v Bělorusku a Číně. A kupodivu: žádný z fotografů, kteří byli na konferenci, tuto kuriózní událost nezachytil, nikdo o ní nepsal. Zajímavé. Jindy jsem byl svědkem, jak tohoto předsedu vítali na jednom sympoziu slovy: »A nyní promluví pan doktor Stránský.« Promluvil - ohradil se, že nemá doktorský titul, ale vzápětí dodal cosi jako že byl tak dlouho režimem vězněn, že by jako... Nu, vypadalo to, že by možná nepohrdl nějakým ¸ la honoris causa za prožité uvěznění. Nu, budete-li mít někdy příležitost poslechnout si projevy Jiřího Stránského, rozhodně jí nepohrdněte.
V rubrice Názory, polemiky dal »dokořán« kupodivu slovo J. H. Čermákové: »Naposledy jsme se viděli na valné hromadě Obce spisovatelů, obohacené o volby našich nových zastupitelů. Doslova jsme zas tupili, co předcházelo, jakož i budoucnost, která nás společně čeká... To vše na mne doléhá po prostudování bulletinu 32. Fakta jsou studená a chce se mi bulit... Všude kolem nás se děje neuvěřitelné svinstvo: kdo jiný má teď házet perlami, než spisovatel? Kdo jiný má mít odvahu každé to svinstvo pečlivě označit dobře voleným výrazem z mateřštiny, než básník/řka?« - Ano, kde je odvaha a kde je spisovatel jako »svědomí národa«?
A kde je jeho paměť? V rubrice Akce Obce spisovatelů ve druhém čtvrtletí 2005, ale ani nikde jinde se v celém »dokořán« nedočteme a nedozvíme nic o tom, že před 60 lety byla naše země osvobozena od fašistické tyranie. Marginální záležitost: snad je lépe na ni zapomenout. Kde jsou autoři knih o druhém odboji, básníci Května 1945 - a kde je dnes jejich dílo? František Halas, jehož »dokořán« si »vypůjčila« Obec pro bulletin-věstník, byl jedním z nich. Na třetí straně obálky bulletinu by se jistě vyjímaly Halasovy verše, svědectví o boji, který je součástí, smyslem každého života - a tím spíše života literáta. Ale Zahradníčkovy verše z roku 1931 jsou zřejmě něco víc. Paralyzují burcující revoluční vzpomínky - ať tedy žije jejich kvietismus. Františku Halasi, kolikrát Tě již obešli, vynechali, vykrádali z Tvého díla účelově verše jako neurvalí kramáři. A přece i v tomto čísle »dokořán« jako motto uvedli z Imageny Tvůj verš: »Tolik věcí chce být ještě chtivě uchopeno«.
Netuší, že je neuchopí Obec a její členové. Ani bulletin »dokořán«, který vychází za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky. Vždyť jinak by členové Obce neměli co číst. Naskýtá se otázka: Byla by to škoda, nebo by to bylo ku prospěchu?
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |