Historik Martin Kučera (roč. 1958), jehož stať o dějepisci Josefu Mackovi je ještě v živé paměti čtenářů Obrysu-Kmene (10/2005), svou novou knihou "MOR HO!" (Arista, Praha, s vročením 2004 teď, 448 stran!), antologií slovenské protiválečné poezie k 60. výročí SNP, do níž sám verše vybral, uspořádal a přeložil, předkládá naší čtenářské obci dílo zcela ojedinělé: podobný výbor myslím není u nás (snad ani na Slovensku) nejen k SNP, ale ani k většině velkých historických událostí (cosi tu ovšem už je, např. Básnická kronika roku 1945, 1980, anebo Rok 1921 v zrcadle české poezie, 1981, ale to nejsou překlady). První překvapení Kučerova počinu je v tom, že to není nějaký odskok historika od jeho vlastní práce, něco jako odpočinutí od ní, ale naopak: antologií se rozhodl prezentovat básnické dílo jako svébytný pramen historického poznání, založil ji na důkladné heuristice; v doslovu se dokonce omlouvá, že hledání v určitých případech přes veškerou snahu nedokázal detailně dokončit, protože některé prameny jsou nedostupné.
Antologie ctí i další zásady badatelské práce: přesně vymezuje výběr časově (až na výjimky bezprostřední ohlas) i personálně (jen účastníci oné protiválečné literární opozice, kteří se na SNP podíleli), jasně člení vybrané texty do čtyř oddílů, promyšleně je zvolen název: převzat z titulu slavné básnické skladby S. Chalupky ohlašuje základní ideu výboru, odkazuje na první slovenské povstání 1848-1849 (to ještě podtrhuje překlad celého Žáryho Meče a vavřínu, oné dvoupoémy o obou povstáních, zařazené jako vstupní oddíl knihy), zároveň vyjadřuje ostrý hrot protinacistického národněosvobozeneckého boje Slováků a koresponduje i s názvem jedné partyzánské jednotky a také s vžitým partyzánským pozdravem.
Druhé, nemenší překvapení (pro toho, komu se nedostala zatím do ruky předešlá antologie Blýskání nad Tatrami, 2002, a Čas Herodes, překlad sbírky Jána Motulky) je v tom, že "Mor ho!" je kniha zároveň objemná, objevná i čtivá. Dám krk za to, že i ten houfec českých čtenářů, který intenzivněji čte slovenské verše, najde v ní až snad polovinu nebo i více básní, které dosud neměl v ruce nebo dokonce o nich neměl potuchy. A to básní nemalé hodnoty lidské i básnické. Na tom má podíl i pořadatelův překladatelský um a metoda při překladu veršů z extrémně blízkého jazyka ne běžná: zdrženlivost v hledání, jak najít jiný výraz nebo obrat i tam, kde to není třeba a je to spíše jen exhibice. Nejstručněji řečeno: Martin Kučera usiluje o to, aby byl jeho překlad co nejpřesnější. Ze srovnání s jinými překlady (například veršů Laca Novomeského), pokud vůbec jsou (myslím, že drtivou většinu básní uvádí k nám vůbec poprvé), vychází Kučera víc než čestně i tam, kde překládá verše nikoli volné.
Martin Kučera si předsevzal svou antologií nic menšího než vyvrátit pověru, hluboce zakotvenou v historickém povědomí českého národa, že Slováci byli národem kolaborujícím s Hitlerem v masovém měřítku. To se mu zdaří, ovšem pokud se výbor, který našel odvážného nakladatele - a to je třetí překvapení -, dostane do rukou nejen hrstce podivínů, kteří v čase všelijakých Superstar ještě čtou, natož verše, natož ze slovenské poezie. Tahle kniha by měla být v každé veřejné knihovně, v každé škole, v každém knihkupectví. A upozornit na ni by měla ne nějaká placená reklama v rozhlase a televizi, ale veřejnoprávní média, jejichž posláním je přece udělat vše, co se udělat dá, právě pro ty hodnoty, které Kučerova antologie průkopnicky prostředkuje.
Autor: Milan Blahynka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |