PRAŽÁCI, CO V MÍSTĚ SVÉHO ŽITÍ JEŠTĚ POHLEDÁVÁTE? VYPADNĚTE!

   Tuzemská ukoptěnost pocákaná hamižností a v dojemné družbě pospojovaná se soukromým činžovním majetkem se najednou přestěhovala za vysokou zeď osobní výjimečnosti. Nedostává se samozřejmě peněz na opravy těchto domů, a proto se netrpělivě čeká na rozhodnutí mezinárodního soudu ve Štrasburku. Majitelé činžáků očekávají úhradu nejméně padesáti miliard korun ze státní kasy. Zatím v měně české... Tuzemskou ukoptěnost navíc umocňuje malost zakrývaná světovostí v počmárání a polepení všeho kolem nás. Od historických památek až po vagony metra.
   Před desítkami let při návštěvě Prahy se pod klenbou staroměstské mostecké věže vstupovalo jakoby do jiného světa. Vykládal mi o tom jeden z mých dědů. Král český a císař Svaté říše římské Karel IV. při stavbě tohoto gotického skvostu Evropy počítal s trasou průvodu korunovačních klenotů, s fortifikací, ale i s astronomickou vědou. Pro slávu své rodné země uprostřed Evropy.
   O mnoho let později současná babička, proživší svůj život v činžáku společně s dědou a dětmi, které již dávno vypadly z rodného hnízda, se najednou stala osobou bránící proměnit činžovní dům v hotel s milionovou klientelou, nebo v byty s nájmy řízenými neviditelnou rukou trhu. Ruka majitele činžáku však na svou dlaň žádá setsakramentsky viditelný peníz! Babiččina renta, řekněme rovnou ve výši sedm tisícovek, na úhradu nájmu zřejmě nepostačí, a tak hajdy pod stanovou celtu! Třeba na žižkovský Vítkov či na vršovický Bohdalec. Ostatně žijí ještě mezi námi pamětníci života ve slepených přístřešcích v koloniích ve Slatinách a na Rafandě. Postavení stanů na loukách v okolí stověžaté Prahy již ale není dost dobře možné. Vyrostly na nich totiž supermarkety.
   Babičky v činžácích i po případném uhrazení nájmu by již neměly na uklohnění česnečky, na úhradu elektrického proudu prošlého žárovkou při opakované četbě Babičky či českého tisku v nečeských rukách. Člověk si peníze vymyslel a ty jsou teď moc potřebné i na opravy domů. Chybějící finance tedy dodají kulturně a gastronomicky založení lidé z celého světa, hrnoucí se do metropole na Vltavě společně se zdatnými obchodníky a průmyslníky. Zřejmě také proto se hospody a restaurace proměnily v cizokrajné podniky s příslušnými názvy a poutači, na kterých jazyk český absentuje. Pražák nechť vyráží do svého rodného města s krajícem chleba namazaným už doma. Na bramboračku u nás podávanou nemá.
   Ty, člověče pražský, v novodobém byznysu překážíš, a to strašně moc! Tak už s tím něco udělej, vypadni z města, není už pro tebe! Ať se celoroční Matějská pouť může pořádně rozjet! Vždyť svého času také okolí kostelíka sv. Matěje nad Šáreckým údolím bylo už také malé k pořádání tradiční Matějské pouti, a tak došlo k pozdějšímu stěhování na dosud nezastavěné "kulaté náměstí" v Dejvicích. Neviditelná ruka trhu se nějak moc rychle proměnila v drsný pařát, natahující se po penězích i v největším zachovalém komplexu historických staveb ve střední Evropě - v Praze. Úžasný umělecký skvost ocenila i známá mezinárodní organizace.
   Matějská pouť mívala ale vždy svůj pevně vyměřený roční čas. V současnosti probíhá celoročně. Na Karlově mostě a na některých náměstích se přeruší jen v čase všelijakých závodů a maratonů. Lidé odtud pak musí zmizet, ale zase jiní lidé musí naslouchat reklamnímu kraválu hlavně - víc utrácet. Nejspíše už neexistují k pobíhání lesní pěšiny a dráhy na stadionech. Nakonec mizí už i ty stadiony... Radní si samozřejmě mnou ruce při pomyšlení, kolik zlaťáků spadne do městské kasy a určitě zbude také na cedulky před Wilsonovým nádražím, sdělující světu, na kolik odtud přijde jízda taxíkem ke kýženému cíli.
   Taková je pražská kultura 21. století uprostřed močovinových výparů v torzu Vrchlického sadů pod rozpadající se Fantovou budovou Wilsonova nádraží! Nakonec to smrdí už i pod skleněnými kupolemi se schody k parkovišti.
   Klenba Prašné brány v sousedství Obecního domu je rovněž vyplněna čuránkovým pachem. Pár metrů odtud zase černoušci nabízejí jídelní lístek restaurace Obecního domu... Desetikačka za vykonání potřeby u porcelánové mušle v Praze 1 také k lecčemu přispěje... I ke zvětšení výše zmíněného smradu. Světem kolem nás hýbají boje o čtvereční metry. Je země, ve které se tomuto boji daří...
   Město Las Vegas vyrostlo v Americe z touhy po mamonu, a proč to neříci, třeba i pro obyčejnou lidskou radost ze hry. Jakékoliv, třeba i té hazardní. Někdy později bývá dobré mít alespoň na patrony... Zábavě, byť v toku času všelijak inovované, slouží i podnik Disneyland následovaný napodobeninami na celém světě. Jenže hodí se k tomu historická část města vyrostlého na Vltavě? Jeho návštěvníci si to zřejmě myslí, a tak se podle toho chovají. A navíc si stěžují, že ty kostely jsou nějak pozavírané. Ono se totiž také přihodilo, že téměř padesát procent církevních památek od nás je už fuč. Dokonce i "Turek" ze sousoší na Karlově mostě postrádá už dlouho šavli, v jiném kostele svatý přišel o berli... Ve skutečnosti se ten pravý a nesošný Turek z Karlova mostu jmenoval Georgius Deodatus Damascenus a měl si otevřít vůbec první kafírnu u nás. Nejprve ovšem nabízel kávu jako chodec v pražských ulicích...
   Praha opravdu nevyrostla jako Disneyland. Byla totiž postavena pro lidi a je moc dobře, že se na ni může kdokoliv ze světa přijet kouknout a třeba se tu i usadit. Pražáci sami už na to jaksi nemají. Hloupé je, že mnozí z těch, co Prahu obdivují, si v ní dovolují víc, než sami mohou doma.


Autor: František Dostál


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)