FRESKA I PANOPTIKUM

   Na první pohled neslibuje kniha Thomase Levensona EINSTEIN V BERLÍNĚ (Práh, 2004) příliš zábavné počtení. Běžnému, ale i neběžnému čtenáři se při vyslovení jména slavného fyzika vybaví sotva víc než rovnice Emcénadruhou. Rovnice, na níž dodneška stojí budova fyziky, dům o tisíci nepochopitelných patrech, a přece by výzva k jejímu výkladu donutila zřejmě každého k pláči. Autor však kupodivu napsal obdivuhodný životopis nejen jednoho, byť výjimečného vědce, nýbrž také životopis a živočichopis doby.
   V kulisách těsně předválečné, válečné, poválečné a k nové válce směřující Evropy obecně a Německa zvláště předvedl mocné i bezvýznamné hybatele historie - císaře i prezidenta Eberta, následníka trůnu i Gavrilu Principa, ministerské předsedy i prostitutky, Hitlera i hitlerčíky, bankéře i oběti inflace, erotomany i homosexuály, Goebbelse i Chaplina, Josephinu Bakerovou i Madame Curieovovu, Liebknechta i Rathenaua, pučistu Kappa i Rosu Luxemburgovou, socialistické nudisty pod vedením Adolfa Kocha, bývalého profesora tělocviku, vyhozeného antisemitskou radnicí i nacionálně socialistické nudisty, vedené Dr. Fuchsem, orgie v ateliéru Georga Grosze i krvavé orgie zdivočelého Freikorpsu... A samozřejmě všechna esa německé i světové (což tenkrát bylo bezmála totéž) fyziky, ozdobu a pýchu Pruské akademie věd... Kompletní kotel, v němž se vařila, pekla a dusila budoucnost - hnědá, agresivní plíseň, chystající se obrůst dnes Evropu a zítra celý svět. Defilírku těch, pro něž bylo Německo (respektive Rakousko-Uhersko) nade všecko, včetně dočasně poblouzněného Thomase Manna například ("Jak by umělec, voják v umělci, nechvalořečil Boha za kolaps světa míru, jímž byl tak nesmírně otráven!") či Rainera Marii Rilka ("Tak najednou jsme v moci Boha války, který ve svých rukou svírá buřiče"). Aby nebylo mýlky, stejný válečnický fantas zachvátil i Anglii (Oficiální zpráva z bojiště: "Zákopové střílny, to je naše pracoviště - něco jako naše kancelář. Podpůrný zákop je naší předměstskou rezidencí, kde si unavený pracovník může čas od času oddychnout, osvěžit se a odpočinout si"). I defilé těch, co již tenkrát cítili nejen skepsi, ale i mrazení v zádech. K těm druhým patřil právě papež pacifismu Einstein.
   Nejprve však - na jaře 1913 - došlo k jeho pozvání do Berlína, v knize barvitě popsanému. Dva věhlasní členové Pruské akademie věd - fyzik Max Planck a chemik Walther Nernst - si přijeli pro nadějného mladíka až do Curychu, aby ho slibem nevídaných vědeckých (ředitelování fyzikálního ústavu v rámci elitního Ústavu císaře Viléma) i finančních (12 000 německých marek měsíčně - pruský maximální profesorský plat) výhod přilákali do "hlavního města světa" - vilémovského Berlína. To není třeba ironizovat - císař Vilém II. skutečně podporoval nejen artilerii, nýbrž také vědu, ať už z důvodů mocenských, ekonomických, reprezentačních, hrdopyšných nebo ze všech současně. Prominentní kandidát nejvyšších pruských poct se zprvu cukal - vyžádal si den a noc na rozmyšlenou, aby pak přišel na curyšské nádraží s červenou kyticí, domluveným znamením souhlasu. Kdyby byl přišel s bílou, bůhví, kudy by se osudy fyziky ubíraly.
   Einstein Akademii ani Ústav nezklamal - dodal jim ještě vyššího lesku. Ale pak přišel antisemitismus, zprvu pouliční, vzápětí státní, který vědce vyhnal za moře. Kniha přináší doklady mravního zápasu a nakonec mravního úpadku německých vědců (i Židů mezi nimi, například vynálezce yperitu Fritze Habera), kteří nedokázali rozlišit mezi národem a nacismem a z důvodů vlasteneckých, pekuniárních nebo prostě ze strachu o holou existenci se vydali na cestu do pekel, z nichž není návratu.
   A tak se relativně nikterak dlouhý úsek - 18 let (1914-1932) - berlínského pobytu mírotvorce i bezděčného kmotra atomové pumy stal zároveň velkolepou freskou i ošumělým panoptikem, jaké svět do té doby neviděl.

Autor: Karel Sýs


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)