Taťána Kuxová (rozená Králová, 1961 v Brně, absolventka FF MU, učitelka, redaktorka, překladatelka a zvláště básnířka) je výraznou osobností moravské literatury, a právě její tradice - podobně jako klasické a moderní ruské (sovětské) literatury - jsou v jejích verších patrné a dobře analyzovatelné. Přesto je obtížné poezii Taťány Kuxové charakterizovat několika slovy, protože je v ustavičném pohybu, hledání a zkoušení nových forem výpovědi, forem slovesné obrany před devalvací naší mateřštiny, "proti slovům neupřímným a odbytým" (srov. v almanachu "Sozvučije - Souznění", Brno, prosinec 2003, s. 23), a merkantilizací mezilidských vztahů. Samostatně debutovala velmi "pozdě", až v roce 2003 sbírkou Potpourri (Tišnov, Sursum), skvěle ilustrovanou Josefem Velčovským a opatřenou více než povzbudivým doslovem Karla Sýse. Následovaly rozmarné Vínmysly anebo Brouček světla (2003, s podtitulem "100+3 poetických výmyslů inspirovaných vínem"), v rukopise zůstávají (?) sbírky Jin jang pong (2004) a Cosi nosi oko (2004). Nedávno byl publikován výbor z autorčiny tvorby, ze čtyřverší, nazvaný Opouštěná slova (Brno, 2004). Stranou pozornosti by neměly zůstat ani její překlady básní Ljubov Vondrouškové (Zerkaľnoje otraženije - Zrcadlení"1, 2. Onufrius Brno, 2003, 2004).
Předností veršů Taťány Kuxové je úsporný, umně prostý výraz prostoupený průzračnými symboly a metaforami, který vtiskuje většině básní potřebný noetický přesah. Básnická výpověď nechce být prostinká, banální, nepočítá se s tím, že by bizarní ozvláštňující forma zakryla intelektuální nemohoucnost a citové vyprázdnění. Píše veršem volným i vázaným (stroficky, rýmem i prozodicky), přičemž básně psané volným veršem jsou jistě dramatičtější, konkrétnější a "realističtější", směřují k epickým reflexím společenským a kritickým, např. v Potpourri básně Nomen omen, Zločinnost stoupá aj. Verš vázaný (dominující v Opuštěných slovech) vede k větší významové koncentraci, reliéfnosti. Jen místy hrozí nebezpečí polopatismu, doslovnosti, když slova netlumočí myšlenku dostatečně silnou, výraznou či dovyslovují to, co má být ztajeno, naznačeno, sugerováno či exponováno zážehem metafory. Někdy zaujme chagallovským výjevem (Proč usínáš sám), jindy ozvukem lidové moravské písně (Prozření), jindy alegorickou mravní sentencí (Chceš-li předpovídat), jindy filozofickou meditací (Východisko) nebo jemným žertem (Podobojí).
Další předností autorčiny poetiky je umění pointy: autorka netematizuje větné či předmětné fragmenty, aby je vydávala za celou báseň. Básnická výpověď je ucelená, uzavřená, přitom otevřená významovým oscilacím kolem hlavního "čepu", jak ukazuje sbírka Potpourri, prozatím autorčina nejvýraznější básnická kniha, zdánlivě jen tříšť barev, zvuků a vůní, jak sugeruje její název. Opouštěná slova otevírá autorčina předmluva: "Stručnost - meta současnosti. Tam, kde se všichni míjejí v hektických skocích, je třeba šetřit dechem. Vše v zájmu úspory času. Čtenářova času. Autor - ten příliš neušetří. Jeho minuty totiž plynou a přitom odnášejí do zapomnění přebytečná slova. Když uplyne hodně času a zbyde málo slov, mohou se poskládat - třeba do čtyřverší." A jakkoli vyciťujeme z autorčiných slov jistou (byť malou) míru ironie, berme je raději doslova, protože stručnost (a přesnost, i ta básnická) je výsada dobré poezie.
Jako problematické se jeví, možná paradoxně, autorčiny překlady ruských veršů, ("gnomických miniatur") Ljubov Vondrouškové, a to zvláště v Zrcadlení 2. Lze jim vytknout jistou mnohomluvnost (originál je stručnější, sevřenější, gnomičtější) a slohovou i motivickou neobratnost. Dochází k nemotivovaným významovým posunům, vkládání slov bez opory v instrumentaci originálu (adverbií, neshodných přívlastků jako "hloub", "z vlasů", "zručně" v básni "Ja vraščajus' ne vo vremeni", s. 38), což budí dojem "banalizace", místy hrozí slohové schválnosti ("netočím cit", tamtéž), jakési "doozvláštňování" atp. Je to překvapivé, zvážíme-li, že myšlenkový svět obou autorek a místy i poetika se stýkají (navíc Kuxová píše i ruské verše) a očekávali bychom snad překlad kongeniální. Kupř. meditativní, filozoficky reflexivní dvojverší "Um nuždajetsja v ekstaze li? / Iľ naoborot.?" je přeloženo jako "Vzruch postrádá díl povinnosti, / nebo snad naopak?" (s. 64). Nebo "Čto bokal ne dopit do dna" je přeloženo jako "že nedopito ze dna" (něco jiného je pít "do dna" a "ze dna"!). Ljubov Vondroušková píše v samém závěru ve věnování Taťáně Kuxové: "Nám zrcadlo připravilo past - / Labyrint duševních prožitků, / Žonglovat verši, jako míčky / které ohněm touhy září." (s. 72).
Je možné souhlasit s názorem autora předmluvy, s rusistou I. Pospíšilem, že překlady Taťány Kuxové "jistě najdou nejen své obdivovatele, ale také kritické posuzovatele".
Autor: Alexej Mikulášek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)