Někdy začínám mít vážné obavy, že malé Česko již brzy rozvrátí velké Rusko.
Přesvědčil mě o tom (po nezdařeném a přerušeném ranním přímém televizním přenosu oslav 9. května 2005 z moskevského Rudého náměstí) reprizovaný polední záznam ČT 1.
V pražském televizním studiu zasedli k mikrofonům na slovo vzatí odborníci na současnou ruskou problematiku. Většinou šlo (až na výjimky) o někdejší sovětology, kteří se teď ujali role doprovodné kritiky velké moskevské slávy. Od počátku své účasti na komentování televizního pořadu se ani jeden z nich netajil svou zaujatostí a řekl bych i nevraživostí vůči Rusku a především vůči Vladimiru Putinovi (ostřílenému "kágebeťákovi"). Zajímavé, že podobná role ředitele CIA, kterou zastával v letech 1975-1976 George Bush starší, jim nikdy nevadila!
Jeden od druhého se čeští odborníci na Rusko nelišili jasným odhodláním učinit z té květnové "sovětské" oslavy maškarní rej, v němž hlavní roli budou hrát směšní, metály ověnčení, senilní a zdětinštělí veteráni války. Zastydlí to milovníci již neexistujících sovětských poměrů. Nemající již ani volné jízdenky v hromadné dopravě, ani zvláštní čekárny na nádražích. Od povinnosti vystát si fronty před obchody je osvobodil ruský kapitalismus. Podařený televizní kolektiv: Jan Petránek
(český komentátor, který vlastně nikdy nespí, neboť žije ve dne v noci s uchem na rozhlasových vlnách), Jefim Fištejn (ostřílený ruský kozák ze západních břehů v Rádiu Svobodná Evropa a Svoboda), Aleš Cibulka (neutrální a neinformovaný zdatný mluvka a stále ještě teenager posametové doby), Libor Dvořák (moskevsko-český velvyslanecký synek, odchovaný sovětským režimem, jemuž nelze upřít perfektní znalost ruského jazyka). Spolu s nimi se do díla pustil i Tomáš Jakl.
Při jejich společné slovní relaci na pozadí obrazovky jsem si zaznamenal následující myšlenky. Lhostejné je, kdo je pronesl nebo hlasitě vykřikl do éteru. Kráčely v řadě, jedna pěkně za druhou. Rozhodl jsem se tyto perly pečlivě řadit a zaznamenat . Neboť, jak mi plechové huby oznámily, je třeba nejdříve odstranit v pohledu na historickou pravdu o válce deficit poznání. A tak jsem slyšel: Proč je ta Moskva stále pořád plná pomníků Marxe a Engelse a jiných, připomínajících komunistické časy, proč je nezbořili stejně, jako jsme je bourali my u nás v Česku? (Za příklad jim může posloužit třeba sovětský tank na pražském Smíchově nebo přejmenovávání ulic, náměstí po celé naší krásné zemi.) Komentátoři vůbec nevzali v úvahu, že v Moskvě došlo ke zboření pomníku F. E. Dzeržinského. Ptali se, proč prý pořád svítí na kremelských věžích červené (dříve rudé) hvězdy? To my jsme byli jiní kabrňáci a pašáci, když jsme na hotelu Internacional, postaveném podle sovětského vzoru v Praze, příkladně vyměnili rudou hvězdu za zelenou. Ta pořád ještě svítí dozelena, ale snad už jenom proslulou českou blbostí. A mnozí komentátoři byli přímo u vytržení nad tím, proč ruské televizní kamery z Červeného (dříve Rudého) náměstí při májové vojenské přehlídce aspoň občas nezaměřily objektivy z této megalomanské slávy i do moskevských parků? Tam prý se právě v tu chvíli, v tomtéž okamžiku do němoty opíjeli vodkou zbídačelí veteráni války. A zajídali tu svou vodku, na kterou se složili "po rublu", tvrdým suchým chlebem.
Čeští odborníci na Rusko mi z obrazovky zvěstovali, že si Rusko ve stínu této slávy letošního 9. května 2005 prožilo na velkém moskevském náměstí také potupné ponížení. Odbylo se před zakrytým Mauzoleem V. I. Lenina. Vždyť podle nich již dávno Rusko není žádnou supervelmocí, natožpak silou, jež by mohla ohrožovat svět, v němž je jediný kormidelník - USA. Rusko prý může nahánět hrůzu světu už jenom svou imperiální politikou na Kavkaze a svými jednotkami OMON. To je však zanedbatelné. A co tomu všemu navíc říkají Poláci, když při moskevské oslavě ostošest vyhrávaly ruské vojenské kapely Varšavjanku? To se prý Polákům asi zajídalo a otvírala se jim kudla v kapse. Ten deficit paměti je podle Petránků, Fištejnů a Dvořáků potřeba rychle srovnat, a nejenom v Rusku. Vždyť mladé generaci Velká vlastenecká válka už vůbec nic neříká. Ta prý již o ní nemá vůbec žádnou představu. A pak se dozvídám, jak asi budou Rusové slavit skutečný konec války, když takto slaví její konec v Evropě. Možná, podle českých či najatých odborníků na Rusko, konec války v Asii na podzim 2005 v Ruské federaci asi vůbec nijak slavit nebudou. Anebo přece jenom nějak?
Když se nakonec na Rudém náměstí prezident Vladimir Putin po skončeném vojenském parádním marši a po přeletu letadel, která rozháněla deštivé mraky, vydali spolu s Georgem W. Bushem a s manželkami a s ostatními státníky k nedaleké mohyle Neznámého vojína a k Věčnému ohni u kremelské zdi, pronesl Jan Petránek v České televizi zcela nesmyslnou větu: "A nyní jdou všichni společně na Putinovo pozvání na slavnostní oběd do Kremlu!"
Myslím, že tento znalec dneška a budoucnosti Ruska již dlouho v Moskvě nepobýval. Jinak by takovou nehoráznou hloupost nemohl vyřknout. Musel by určitě vědět, že po přehlídce, jak se v Rusku všeobecně sluší, dojde stoprocentně ještě k pietnímu aktu. A to už se nechci věnovat všemu, co tento velký znalec současných ruských poměrů v posledních dnech namluvil do mozků českého národa, který si ho prý oblíbil. Předvídal, že postupně vzplanou další a další revolty, podobné oranžové ukrajinské a tulipánové kirgizstánské a snad i bavlníkové uzbecké revoluci - a budou pokračovat od východních gubernií (třebas i přes Ázerbájdžán) nezadržitelně směrem k Moskvě!
V okamžiku, kdy se státníci světa spolu s prezidentem Vladimírem Putinem v Moskvě pietně poklonili památce obětí Velké vlastenecké války z řad bojovníků a obyvatel Sovětského svazu, linul se do velebných tónů nenávistný a pohrdlivý hlas zdatných komentátorů, naladěných na vlnu odporu ke všemu ruskému, natož sovětskému. Dokonce si někteří neodpustili urážky, když mluvili do obrazu i během hraní současné a i minulé (sovětské) ruské hymny (prý tak neobratně přetextované do nynějších poměrů).
Bylo to všechno stejně netaktní a pohoršlivé, jako souběžný moskevský protest prezidenta České republiky Václava Klause, údajně přednesený přímo prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi. Ten si totiž bez ohledu na něj, na mínění hlavy státu - České republiky dovolil ze své vlastní vůle vyznamenat za účast ve válce i někdejšího prezidenta Polské lidové republiky Wojciecha Jaruzelského! Jaruzelský od roku 1943 bojoval v řadách polské armády v SSSR a prošel celou její bojovou cestu. On i celá jeho rodina poznali, co to byl německý fašismus. A to se k Václavu Klausovi asi už vůbec nedostalo, že stejné vyznamenání - pamětní medaili od Vladimira Putina obdržela i dcera československého prezidenta, armádního generála Ludvíka Svobody Zoe Klusáková-Svobodová. Česká veřejnoprávní média o tomto aktu, stejně jako o vyznamenání předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděly Dvořákové, podala jediné svědectví: hrobové mlčení!
Rodina Ludvíka Svobody, jejíž syn Mirek Svoboda byl Němci zavražděn a desítky jejích příslušníků přišly o život nebo poznaly, co je koncentráčnický nacismus, však nezůstala v letošních květnových dnech ušetřena české nenávisti a zloby. Za všechny ji vyjádřil spisovatel a publicista, někdejší absolvent moskevské Vysoké školy Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže Karel Hvížďala, když se nechal v ČT 1 při nominaci armádního generála Ludvíka Svobody na Největšího Čecha slyšet : "Falešná ikona, kterou ten systém potřeboval, aby měl nějakou legitimaci!" Poučil ho nakonec lyžařský velmistr, akrobatický skokan Aleš Valenta, který také vyjádřil o Ludvíkovi Svobodovi své mínění:" Ať byl takový nebo jiný, rozhodně to byla osobnost!"
Zaráží, že ke svému někdejšímu protestu proti americkému tažení do Iráku, kterým si získal Václav Klaus velké sympatie, nepřipojil nyní stejné odhodlání. Aby mu při nedávném washingtonském i moskevském setkání stejně kategoricky připomněl naprosto nespravedlivé vízové vztahy či prapodivné přelety amerických letadel CIA nad svrchovaným územím České republiky s vězni, určenými k týrání!
Stejné hrobové ticho zachovali ve vztahu k novému velkému bratru i odvážní bojovníci proti nynějším poměrům v Rusku. Před strýčkem Samem za velkou louží však, jak známo, stojí vždy uctivě v pozoru, ne-li v hlubokém předklonu s pukrletem! Denně nás o tom přesvědčují.
Proslavený Václav Havel, kandidát na Největšího Čecha a mnohonásobný a neúspěšný kandidát na Nobelovu cenu, mnohokrát vyznamenávaný v mnoha zemích světa po přímých urgencích a intervencích ministerstva zahraničí u československých a českých zastupitelských úřadů, z této ostudy jako hrom kolem ruských oslav chytře a mazaně vyklouzl. O svém údajně zveřejněném souhlasu s protiruskou peticí 80 V.I.P., odmítající moskevské oslavy 60. výročí ukončení 2. světové války v Evropě a účast světových státníků na nich, prý téměř nic, vůbec nic nevěděl. Ale, jak sdělil svému národu z Washingtonu, její obsah mu nebyl vůbec proti mysli.
Čeští farizejové zůstanou navždycky farizeji!
Rusko stejně neporazí, ani ho nepokoří. Karavana jde dál!
Autor: Zdeněk Hrabica
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)