Protože v této stati budu psát výlučně o sobě, nepochybuji, že jejím prostřednictvím nezískám nijaké sympatie, ba dokonce apriorně vyvolám antipatie. Člověk, který se rozplývá o křivdách, jichž se na něm, pravdaže absolutně nevinném, dopustili jiní, se nechtěně stává komickým a místo lítosti sklízí výsměch. Přesto všechno a s přihlédnutím k tomuto riziku chci veřejnost seznámit se třemi vlastními zkušenostmi. Hlavně proto, že k této triádě bych mohl přidat nulu, ba možná i dvě, a ani bych ještě nevyčerpal celé bohatství své popřevratové zkušenosti.
Ve státních oficiálních médiích, i v těch lokajských, se s dojímavou rafinovaností vytváří dojem převratového předělu a protikladnosti fenoménů socialismu a demokracie. Přičemž, odvážím se tvrdit, tyto pojmy se propagandisticko-utilitaristicky upravují a falšují. Tím agresivněji, čím neúspěšnější jsou výsledky vládnoucí kamarily.
Před tímto ne-něžným zvratem tedy vládla (také) ideologická nesvoboda, dnes (vedle blahobytu) ideologická svoboda. Ti, kteří mají moc (a peníze, protože si je sami rozdělují) v podtextu svých proklamací omílají: Nejsme jako oni...
Nuže, jací vlastně jsou? Ad illustrandum tři zkušenosti.
Po převratu před 15 lety, když se udýchaně přebíhalo z tábora do tábora, od názorů k názorům, od koryta ke korytu, zvolil jsem si orientaci na dočasně poražené...
Dobrovolně, po mnoha i velmi nepříjemných zkušenostech, na základě komplexních zkušeností, studia a poznání.
A hned poté přišla série nechutných diskriminací. Zmíním se jen o těch třech, týkajících se literatury. Na ostatní se »rozpomenu« někdy jindy...
Blízké Kysuce jsou právem hrdé na všelicos, mimo jiné i na vlastní televizní vysílání. Redaktorem tohoto vysílání je úspěšný řiťlezecký profesionál, trapná okrajová regionální figurka. Tento muž se na mne obrátil se žádostí o hodinovou relaci o všemožných problémech kultury a literatury. Protože patřím k lidem (jak mi jednou řekla má dávná frajerka), kteří neumí říci ne, souhlasil jsem, i když mi to časově nevyhovovalo. Dotyčného jsem však upozornil, že v relaci se zmíním o neodpustitelném barbarství, když v popřevratovém šílení na Kysucích zlikvidovali sochu velikého slovenského spisovatele Petra Jilemnického. Za několik dnů mi dotyčný telefonoval, že protože se jim pokazila technika, nahrávání musí odložit na neurčito... Už dávno mě přestalo mrzet, když mě hlupák pokládá za hlupáka, ale tvářil jsem se, jako bych mu tuto výmluvu spolkl. Ale protože téměř každý má nějakou svoji soukromou informační službu (SIS), už po několika dnech se mi detailně referovalo o skutečném stavu pokažené techniky...
Druhý případ. Relativně známý pedagog germanista se absolutně náhodně seznámil s mojí příbuznou a v rozhovoru se zmínil, že pro nějaké německé vydavatelství sestavuje knihu slovenských povídek sci-fi. Příbuzná se zmínila, že knihu sci-fi povídek jsem vydal také já. Dotyčný ji znal, ale - do souboru mne prý nezařadí... Proč?
Kdyby z toho důvodu, že mé sci-fi povídky jsou umělecky mizerné, akceptoval bych to. Ale proto, že jsem - komunista. Věřím, že tento erudovaný germanista zná výrok Thomase Manna: Antikomunismus - největší hloupost naší doby...
Třetí, celkem nedávný případ. Obdivuhodné Artforum, ve kterém utrácím víc peněz, než si můžu dovolit, v mé rodné Žilině organizovalo týdenní Literární festival. Navštívil mne jeden z organizátorů, výsostně slušný a čestný člověk a zcela konkrétně se mnou dohodl podmínky mé účasti. Krátce před akcí se opět telefonicky ozval. Prý musí mou účast odvolat - ne proto, že jsem mizerný spisovatel, to bych také akceptoval, ale proto, že jeho kolegům v této akci překáží, že jsem komunista...
Poznamenávám, že v tomto případě nešlo - jako v prvém - o trapnou figurku, ani o rutinního konjunkturalistu, jako v případě druhém, ale o muže vysoké morální úrovně.
Jistěže, všechno, co jsem zde napsal, je v rámci tržně-ekonomické svobody. Každý má svaté právo pozvat si koho chce (jen by si měl nejdříve ověřit, zdali mu na to dají jeho chlebodárcové placet, aby si z nikoho nedělal blázny). V tomto článečku mi však šlo o něco jiného - o programově vytvářené a falešné virtuální společenské vědomí dnešní společnosti.
Jinak však díky za názornou ukázku vaší tolerance.
Ze slovenštiny přeložila IVANKA DŽIUBOVÁ
Autor: Ján Lenčo
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)