Publicista, spisovatel, diplomat, znalec českého a světového umění, nestárnoucí Dr. Čestmír Císař (v lednu 2005 oslavil pětaosmdesátku) nedávno promluvil k našim hlavám a srdcím. Často se spolu vídáme, zejména na výstavách českých výtvarných umělců. Máme vždy dostatek příležitostí sdělit si poznatky na politiku kolem nás. Žel, nestává se, že by se jeho výrazné pohledy, hluboké znalosti a vzdělání projevovalo i ve vlivu na národní vědomí obyvatelstva. Nestává se, že by se Čestmír Císař objevil v pořadech "Jak to vidí Čestmír Císař" v Českém rozhlasu nebo v publicistických pořadech České televize. Přestal se dokonce před drahnou dobou objevovat i na stránkách Práva, o jiných médiích ani nemluvě. Přestože má co říci milionům, většinou mlčí. Není vůbec jediným, kdo je perzekuován a ve své podstatě umlčen za své názory na vývoj doma i ve světě.
   A tak mě nesmírně potěšilo, když jsem si nyní mohl přečíst rozhovor Jaroslava Kojzara s Čestmírem Císařem v příloze Haló novin Společnost, ekonomika, politika, který vyšel pod titulkem Evropské rozcestí a my. Rozhovor je nabitý myšlenkami, člověk se v něm nesetkává s ničím, co je mu denně podstrkováno komentátorskými sluhy režimu.
   Zvláště silně na mne z rozhovoru zapůsobila jedna z myšlenek, kterou cituji: "Přiznám se, že je mi trapně, když se český politik (žel i věhlasný) bezostyšně vyslovuje o jiných zemích a jejich představitelích jaksi mimo pravidla seriózní diplomacie, aniž kompetentně zná tamější reálné podmínky, z nichž vyplývá vnitřní a zahraniční politika. Přece i my jsme občas objektem takového mentorování, ne-li vměšování zvenčí, a legitimně se jim bráníme. Proto bychom se neměli dopouštět nezdvořilostí či dokonce nehorázností vůči jiným, podepisovat petice, vysílat byť jen agitační interventy. Takové formy měly svůj účel v časech minulých - a ještě ne vždy oprávněně. Vždyť je to jen jiná forma různých škůdcovských center, která odsuzujeme. (Něco jiného je poskytovat azyl neoprávněně perzekvovaným lidem). Nejčastější záminkou jakési nové odrůdy studené války je údajná starost o lidská práva, odtržená od občanských povinností v dané komunitě. Známé skutečnosti dosvědčují, že neexistuje stát, kde by nedocházelo ke křivdám, kde by panovala neomylná spravedlnost. Není země, včetně demokratických, v níž by nebylo co napravovat. Všude žijí většiny a menšiny (rasové, národnostní, politické), bohatí a chudí, zdraví a nemocní či zestárlí, původní i přistěhovalí. Přizpůsobit se všichni všem je dlouhodobý proces, který nelze nahradit příkazem, nátlakem, sankcemi. Svévolné trestání, provázené často zbídačením, ne-li zabíjením, mívá opačné než zamyšlené důsledky, spíše oddaluje než přibližuje pokrok."
   Tyto myšlenky jsou tak srozumitelné, že každý ví o co a o koho jde. Mohli bychom si okamžitě dosadit i jméno a příjmení Velkého Kormidelníka a Třetího Největšího Čecha .
   Slyšíte někde kolem sebe nebo čtete něco podobného, co sděluje Čestmír Císař, v českých médiích? Slyšíte něco podobného z úst českého ministra zahraničí Cyrila Svobody? Slyšíte něco podobného od frekventovaných českých komentátorů, kteří už více jak patnáct let nepustí nikoho k lizu, jenom sami sebe? Jako flašinet omílají donekonečna své lži a pobírají za ně nejrůznější stipendia a tučné honoráře.
   Čestmíra Císaře ani tato "sametová" doba nezlomila.
   Kdysi jsme jako mladí volali v pražské Jindřišské ulici: "Císař na Hrad!" - aby nám i jemu záhy mocní dali rákoskou na zadek.
   Stejné se děje i dnes a proto o Čestmíra Císaře nemá většina českých novin v cizích službách, ani rozhlas a televize (snad kromě internetového rádia, díky Karlu Srpovi) vůbec žádný zájem. Je tomu tak, přestože žijeme v tolik oslavované a proklamované zemi svobody a demokracie.
   Díky nakladatelství Formát - divizi SinCon nyní vyšla kniha Čestmíra Císaře PAMĚTI. Je to již podruhé, kdy se její autor dívá do minulosti, abychom viděli dopředu.
   I v této nové knize čteme myšlenky, na něž bychom neměli zapomenout:
   "Co bohužel nejde napravit, jsou materiální a morální škody, tzv. šokové léčby popřevratových 90. let. Od slibovaného národního porozumění jsme dospěli k bojovému politikaření, jehož charakteristiku kdysi pojmenoval T. G. Masaryk Kocourkovem a Hulvátovem. Místo rozvážných reformních postupů v návazných koncepčních etapách se prosadila živelná destrukce starého a konstrukce nového systému tržní ekonomiky v anachronické podobě raného kapitalismu. Postupně vzaly za své nejen mnohé sociální a kulturní hodnoty, ale rozplývalo se i dědictví velkých osobností budovatelské epochy českého kapitalismu, pánů Škody, Ringhoffera, Křižíka, Kolbena, Bati, Rolného a řady dalších. Jejich podniky, těžce postižené krizí 30. let a následnou válkou byly obnoveny hrdinskou prací lidu v poválečném období a v socialistických pětiletkách více než desetkrát znásobeny. Představovaly stamiliardové hodnoty schopné dalšího rozvoje v podmínkách soudobé revoluce v elektronice, informatice a dalších oborech. Staly se kořistí dravých privatizátorů a posléze nadnárodních společností, některé však nenávratně zanikly."
   Když se dveře většiny českých novin zamkly na petlici, aby do nich nepronikly myšlenky Čestmíra Císaře, vyšla nyní alespoň tato kniha Císařových pamětí.
   Při nákladu několika stovek výtisků je to však jenom malé splacení dluhu člověku, zasluhujícími si obecnou pozornost a naslouchání.
   Díky i za to!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]