MIROSLAV KANTEK
Král a Klaun
Komédie skončily se
zalezly i maškary,
lid se trochu poveselil
a zas mu duše churaví.
Vozy plné Pantalónů
Harlekýnů, Kolombín
sbalily své sítě, plachty
lepší jely hledat stín.
Jenom Klaun tu smutně sedí
jako kupka neštěstí,
dnes už těžko rozveselí
to středověké náměstí.
Ještě včera salvy smíchu
ohňostroje, konfety...
Klaun - pán scény, vládce davu
překypoval pamflety.
Na krále a na preláty,
na šlechtice, na lůzu...
Jeho sondy zalézaly
mnohem hloub než pod blůzu.
Král však kázal umlčet
ty příliš břeskné trumpety -
principál pak Klauna vykop
vyplatil mu diety...
Klaun, ač stále v klaunském triku,
zapomenut, nepoznán
smutně kráčí po chodníku
davem strkán sem a tam.
A tak ve svém inkognitu
došel králi před palác -
rozehrál tam struny loutny:
»Hej, ty vládče, slyš můj hlas!
Poklonu lid složit chce ti,
poukázat na skutky,
že má plnou hubu slávy,
prázdné ale žaludky.
Rádci tví jsou přeobratní,
jak si kapsy namastit,
kvůli daním kůži z lidu
zaživa by chtěli sdřít.
Nač je vojsko, nač jsou děla,
kašlem ti už na válku!
Králi, králi, máš na hradě
krásnou sexymorálku!«
Domluvit ho nenechali,
hubu hadrem ucpali,
stráže, šlechta, církev, vojsko
všichni štvou ho ke králi.
Panovník však usmívá se,
věru pyšný je to pán:
»Tys ten Klaun! - Však nejsi blázen...
Šaška z tebe udělám!«
Král se baví, dvůr se šklebí,
hubu jako ropucha...
»Budeš mi teď za penízky,
šašku, zpívat do ucha.
Pravdy říkej po libosti,
kolik lze jí vymyslit.
Panstvo však nech na pokoji...
Kdo tě může nasytit?
Napříště si hleď jen lůzy
jejích zjevně skrytých vad.
To je téma pro tvé múzy,
a ne šlechta, církev, Hrad.
Tak co, šašku, plácneme si?
Budeš u mě na stravu.
Podepiš, ty blázne stará -
nebo přijdeš o hlavu!«...
Tato píseň dva má konce -
jak si čtenář ráčí přát.
Jen ať každý soudný soudce
rozhodne, co bude brát.
Prvý:
Šašek Klauna nezeptal se,
před králem kles do kolen:
»Budiž dík ti, Otče lidu!
S tebou v čele, s písní na rtech
lid zas bude spokojen!«
Druhý:
Na zeď staré hradní brány
vrána občas přilítá.
Usedá tam vedle hlavy,
pod kterou je prasklá loutna
za krk pevně přibitá...
RADMILA ŘÍHOVÁ
+++
Dohodly se černé krysy -
pravdu sníme k obědu!
A tak pěkně pošmákly si
máčely ji do medu
Však ta pravda příliš sladká
zčechrala jim kožichy
Kňučely: »Ty pravdo vratká
přeměníš nás na mnichy?«
Krysy z lepší společnosti
mají medu dost a dost...
Směrem dolů kosti hází -
Pán chraň »lepší« společnost!
Pravdu hlásat jde jen z vily
snad zas ochucenou chilli
+++
Jen tikají hodiny -
papíru se zase svěřím
od čeho mám modřiny
v spravedlnost jakous věřím
Nenašla jsem záštitu
život dal mi ulitu
A já běžím závod šnečí
ideály mé jsou něčí?
Moc která se příliš chválí
zabije vždy ideály
Disidenti přijdou k moci?
Zásluhy měj za nemoci!
Není čistý jako pstruh
ten kdo žije bez zásluh
+++
Zrána kávu popíjím
chtěla bych být šálkem tvým
A v tom šálku slzička
z meze kytka maličká
Na stůl bys mě postavil
stanul u mne na pár chvil
Světlo vystřídal by stín
vzal bys kvítek Mariin
a srdce jak holubice
vylétlo by ze světnice
moje - to já vím....
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)