Vcelku skromně, nevázaně, vyšla v nakladatelství Jiřího Stegbauera Ostrov (Praha 2005) kniha vzpomínek Vlastislava Tomana, zakladatele a šéfredaktora časopisu, který formoval celé generace: MŮJ ŽIVOT S ABC - ÁBÍČKEM.
Abc bylo zjevení. Po celou dobu existence pod Tomanovou taktovkou (35 let!) se pohybovalo u samého stropu přídělu papíru a nedalo se prakticky předplatit. Laskavý čtenář snad dovolí připojit osobní vzpomínku. Své první číslo abc jsem koupil v trafice u starého píseckého mostu a pokusil jsem se zamluvit si hned další. "Jak se jmenuješ?" "Sýs." "Jo Süss! Ty jsi příbuzný pana primáře Süsse?" "Ano, to je můj strýček." A tak mi snad první klukovská lež dopomohla k bezstarostnému opájení se časopisem, jemuž jsem vyhradil místo po pravici Verna!
Tomanovy paměti jsou přehlídkou velikosti doby. Vždyť to byla především doba kosmická a kosmonautika před pozorným okem ábíčka rychle vyrostla z plenek.
Je to však i přehlídka malosti režimu, který oceňoval lidi, co mu nakonec vrazili kudlu do zad a nedokázal ocenit lidi, kteří jeho přednosti (a nebylo jich málo!) leštili do vysokého lesku. (Jeden příklad za všechny: abc vydělávalo miliony, ale jeho šéfredaktor vyjel do Paříže, za družebním časopisem Vaillant Pif, s několika franky v kapse.)
Abc bylo vskutku fenoménem! Když ho srovnáme s legendami předvčerejška - Mladým hlasatelem nebo Vpředem, staré vesty poblednou. Toman ostatně mistrně zachytil nejen přivrácenou, ale i odvrácenou tvář Jaroslava Foglara, tu, kterou žádný adorant nechtěl a nechce vidět. "Kdyby za mnou přišli třeba Cikáni, abych šel dělat Mladého hlasatele, tak bych to vzal," odůvodnil Foglar Tomanovi svoji účast v redakci protektorátního, kuratorního Správného kluka. A právem se Toman pochlubil, že nikoli Romové, nýbrž abc umožnilo Foglarovi opět se "zapojit" (seriál Kulišáci a další), i že abc několikanásobně překonalo legendární náklady melantrišských a junáckých časopisů (za Tomanova vedení dosáhlo 315 000 výtisků!).
Tomanovy paměti jsou velmi objektivní, povinná úlitba dnešku nepatrná. Až na občasné naivní zdůrazňování, jak se redakce snažila přečurat nejvyšší svazácké orgány s jejich politickými požadavky, jako oslava svazáckých a státních výročí. Taková byla volnost, že si mohli dovolit obejít organizace, jimž patřili a které je přece platily! Dnes by něco takového absolutně nebylo možné. Dnes nejde o folklor, nýbrž o prachy. Dokazují to i smutné stránky věnované krušné etapě ábíčka po převratu. Už skoro ani slovo o obsahu, ale jen o shánění sponzorů a reklam. Jenže to už se naštěstí otec zakladatel ocitl jednou nohou prakticky mimo hru.
A nakonec, ale ne nepodstatně - poznámka o v knize zmiňované soudružce Koškové, která zuby nehty bránila ideovou čistotu Mladé fronty a SSM a blokovala nejen vydávání knih Jaroslava Foglara, ale krajně ji iritoval můj návrh, aby se Foglar stal čestným předsedou Pionýra a mládežnické organizace (což jsem s ním přirozeně napřed konzultoval a Jestřáb byl pro všemi deseti, byť ani já nejsem Cikán). Po převratu se soudružka Košková změnila v zapálenou paní a v tržně znormalizované Mladé frontě zůstala ředitelkou až do hořkého konce a ještě dlouho po něm. Proč asi si ji tam vlčáci, kteří se zmocnili majetku československé mládeže, proč asi si ji tam nechali? Můžete hádat třikrát, myslím však, že postačí hádat jen jednou!
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |