Jihočeský publicista Hynek Klimek napsal a v regionálním píseckém nakladatelství PRAAM vydal knihu MÝTY, BÁJE A POVÍDAČKY JIŽNÍCH ČECH (2004, s. 113, il. Přemysl Vranovský).
Je to soubor deseti různě rozsáhlých příběhů, které však mají s mýty a bájemi pramalou souvislost, více se blíží »povídačkám« z kraje. Knihu však nepsal folklorista a tak ti, kteří by v příbězích hledali nějaký folklorní základ, budou zklamáni. Základní prvky Klimkových »povídaček« jsou ovšem známé a on sám se postaral, aby snad v každém jeho útvaru byly nějak obsaženy, zbytek je však spíš jeho fabulace a aktualizace. Nu budiž, i takto je možné nakládat s folklorním materiálem.
Všimněme si však jiného znaku Klimkova vyprávění. Pečoval o jeho žánrovou různorodost. V obsahu najdeme »tklivou báj«, báj tísnivou i drsnou, poněkud »poťouchlé povídání« o motýlovi Modráskovi, fotografovi i policistech, opět truchlivou báj o duchu zlotřilce, poučné povídání o Hejmorovi, poučnou báj o ševcovi s čarodějnou knihou, rozporuplné povídání o bludném kamenu, temnou báj o zlotřilém kováři Kleofášovi a tesknou báj o chudozubém kostlivci. Všechny tyto Klimkovy příběhy vycházejí z jednoho zdroje a tím jsou lidová, jarmareční vypravování, tisky kdysi šířené jako lidová četba, určená spíš pro poslech při nějaké »pěkné hodince«, i když dějově se blíží k tragickým »morytátům« Váchalova typu. Odpovídá tomu i Klimkův »šerosvit«, zejména popisuje-li události na Šumavě. A duchu textů jsou blízké i ilustrace, jejichž styl připomíná práce Zdeňka Mézla. Místní kolorit je tu sice potlačen, ale autor dbá, aby se úplně nevytratil. Proto dovede vykreslit tajemné příšeří lesa, zařadí události do míst, kde se mohly odehrávat (České Budějovice, Chýnov aj.), a vyhýbá se poučování za každou cenu, jakož i přísnému moralizování: lidé se už rodí se svými slabostmi a ty se projevují někdy neočekávaně v jejich činech, po nichž musí následovat odplata. Klimkovi tedy nejvíce vyhovuje jistá baladičnost dějů. Vyústění se pak odehraje v obvyklém podání lidových vyprávění: událost, které je vyprávěna, není přesně dokumentována a proto může mít rozdílné interpretace. Již v úvodní Tklivé báji o šesti mládencích, jen jednom prozíravém a šesti panenkách, jen jedné ztracené, autor píše: »Podle jednoho z dávných pramenů žil (rozumí se onen mládenec) se Stázinou, kterou pojal za manželku, do pozdního stáří v rodné vesnici a dočkal se nejen synů a dcer, ale i početných vnoučat a pravnoučat. Podle jiného už nechtěl v rodné vesnici s bláznivými kamarády zůstat a se Stázinou se vydal do světa, hledat štěstí a usadit se jinde.« Čili, událost se mohla seběhnout tak i tak.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |