Friedrich Pospiech (1927) pochází ze severní Moravy. Vyrůstal v Bratislavě, od konce války žije v Německu. Studoval národohospodářství a veřejné právo na univerzitách ve Stuttgartu a Tübingenu, působil na zemském ministerstvu hospodářství Bádenska-Württemberska, v průmyslových podnicích a jako novinář. do doby, než mu byl německými úřady vysloven zákaz výkonu povolání, přednášel na Univerzitě v Heidelbergu. Svého času patřil k levicové opozici v SPD, v 50. letech byl z politických důvodů vězněn ("příprava velezrady a ohrožení státu"). V současné době se výrazně angažuje v Německé komunistické straně (DKP). Je autorem řady prací z oboru dějin dělnického hnutí a politologie.
Při příležitosti 130. výročí narození (6. 6.) a 50. výročí úmrtí (12. 8.) Thomase Manna vedl F. Pospiech fiktivní rozhovor s tímto světoznámý spisovatelem, kdy Thomas Mann "odpovídal" na otázky, týkající se ožehavých problémů současnosti. Jako základ pro Mannovy "odpovědi" posloužila F. Pospiechovi přednáška nazvaná Válka a budoucnost, kterou měl T. Mann 13. října 1943 v Knihovně Kongresu ve Washingtonu.
Thomas Mann o fašismu, kapitalismu a komunismu
Šedesáté výročí konce války v Evropě a osvobození od fašismu. Vy, pane Manne, jste tehdy měl za sebou sedm desetiletí životních zkušeností. Dva roky předtím jste měl v kongresové knihovně ve Washingtonu přednášku, která pak vyšla pod názvem Osud a úkol. Jak jste tehdy viděl budoucnost tváří v tvář odporu mnoha lidí proti nacistickému barbarství?
Čest národům Evropy!... Zasluhují si, aby svůj dům vyčistily od sil, které je zradily a přivedly do bídy; zasluhují, aby osvoboditelé přišli jako osvoboditelé a ne aby se tyto národy opět sklonily před mocí starých, přežitých a opovrženíhodných pořádků.
Německý národ také?
Nikoli Německo nebo německý národ má být zničen nebo sterilizován. Co však musí být zničeno, je ona nešťastná mocenská kombinace, svět ohrožující spojenectví pruských statkářů, tedy junkerů, generality a těžkého průmyslu. Nemělo by se v tom německému národu bránit, nýbrž by se mu mělo pomoci navždy zlomit panství těchto vrstev, uskutečnit dlouho očekávanou pozemkovou reformu a provést opravdovou, upřímnou a očisťující revoluci, která bude rehabilitovat Německo v očích světa, dějin i v jeho očích vlastních, a otevře mu cestu do budoucnosti, do nového světa jednoty a spolupráce - pro to vše je ostatně německý duch svou tradicí připraven.
Role Západu při uchopení moci nacisty a ve válce nacistického režimu je při oficiálním "vyrovnávání se" s minulostí dalekosáhle vytěsňována, stejně jako velká vina německého velkokapitálu.
Fašismus, jehož je nacionální socialismus zvláštní modifikací, není německou specialitou, nýbrž chorobou doby, před kterou není uchráněn žádný dům ani žádná země. A násilnické a podvodné vlády v Itálii a Německu by se nemohly udržet ani měsíc, kdyby jim nevyjadřovaly své hanebné sympatie hospodářsky panující a proto vládu určující vrstvy v demokratických zemích.
Na koho myslíte především, koho by se to mohlo týkat?
Naskýtá se fenomén "revoluce", která všude ve světě pro sebe získala reakční síly - vrcholné podnikatelské svazy, všechny odpůrce svobody a sociálního pokroku, rovněž tak šlechtu, vysoké vojenské kruhy a část katolické církve, jež v křesťanství vidí především hierarchii, podřízenost a devótní návaznost na stávající řád.
Rasismus, nacionalismus, utlačování národů - fašismus jako "revoluce"?
Nemohu se ubránit tomu, abych v něm neviděl zároveň politicko-ekonomicko-reakční hnutí, protirevoluci "pur sang", tedy bez omezení, jako pokus všech starých, sociálně- ekonomických zpátečnických sil o utlačování národů a jejich nároku na šťastný život a zabránění jakémukoli sociálnímu pokroku, kterému je dávána nálepka se strašným názvem "boşŹ
lševismus".
Byl tedy namířen jak proti vlastním národům, tak proti Sovětskému svazu...
Opakuji: v očích konzervativního kapitalismu Západu byl fašismus prostě hrází proti bolševismu a vůbec proti všemu, co lze pod tímto pojmem chápat.
A to byl jeden z důvodů pro tak rozšířenou kolaboraci, spolupráci za války...
Co se této "spolupráce" týče, byla to spolupráce bohatých, kšeftařů ve všech zemích. Těm se i tehdy dařilo dobře, vydělávali, obchodovali na černém trhu, užívali si v Monte Carlu, zatímco celé národy hladověly a byly oběťmi německé politiky, zaměřené na jejich morální a fyzickou likvidaci.
Nacistickému Německu vlastně darovaly západní mocnosti celé země...
Má nejnešťastnější léta byla ta, kdy ve jménu falešného míru, takzvané politiky appeasementu, byly celé národy prodávány fašismu. Obětování Čechů na základě mnichovské dohody bylo tou nejhroznější a nejpotupnější zkušeností mého života - ostatně nejen pro mne samotného, ale pro všechny citlivější lidi na světě.
V Německu je dnes, a to už od vzniku SRN, státní doktrínou antikomunismus a teorie totalitarismu. Fašismus a komunismus, nacistické Německo a Sovětský svaz, Hitler a Stalin jsou stále znovu stavěni na jednu úroveň. Mělo by se tedy proti nim vystupovat stejně jako proti totalitárně-diktátorským fenoménům. To přece relativizuje, ba dokonce zlehčuje nacistické zločiny.
Vůbec nejdrzejší ze všech nacistických lží je ta, která mluví o tom, že Hitler ochrání Evropu a její nejsvatější hodnoty před invazí cizinců. Ale cizinci, před kterými je třeba Evropu chránit, to jsou právě nacisté, nikdo jiný.
Dnes zažíváme, jako na honu za největšími zisky, jakýsi neoliberální parní válec, či obrovskou vlnu, která dalece překonává tsunami, jak válcuje svět. Zároveň je socialismus a komunismus zatracován. Nebyla by to však právě nyní alternativa?
Společenství, komunita, to jsou přece základní složky onoho odstrašujícího slova "komunismus", kterým strašil a z něhož těžil Hitler. Já však vůbec nepochybuji o tom, že svět a lidský život "nolens volens" a nezadržitelně směřuje k formě života, pro kterou je epiteton "komunistický" tím nejpříznačnějším označením - to znamená k formě pospolitosti, vzájemné závislosti a odpovědnosti, a práva všech na užívání plodů této země, a to v důsledku snadného překonávání vzdáleností, technické miniaturizace a intimizace světa, ve kterém mají všichni domovské právo a podílejí se na jeho spravování.
Ale vy přece nejste členem nebo přívržencem komunistické strany?
Chápejte mne správně: komunismus je přesně popsaný politicko-ekonomický program založený na diktatuře jedné třídy, proletariátu, zrozený z historického materialismu devatenáctého století a v této formě tedy silně svázaný se svou dobou. Jako vize je však zároveň mnohem starší a obsahuje také prvky, které teprve patří budoucnosti.
Co rozumíte tím "mnohem starší"?
Je starší proto, že už religiózní lidová hnutí středověku měla eschatologicko-komunistický charakter: už tehdy měla patřit všem půda, voda, vzduch, zvěř, ryby a ptáci, páni si měli sami vydělávat na svůj chléb a všechny poplatky a daně měly být zrušeny. Tím je komunismus starší než Marx a než devatenácté století.
Po válce jste zapřísahal vládce kapitalistického světa, aby usilovali o "opravdu nový, svobodnější a spravedlivější svět, o sociální demokracii". Varoval jste, že lidé by se jinak "přiklonili k síle Východu, v jehož socialismu nemá idea občanské svobody žádné místo". Přesto horujete pro socialismus nebo komunismus.
Vidíte přece, že v socialismu, ve kterém myšlenka rovnosti zcela převažuje nad myšlenkou svobody, nespatřuji lidský ideál a jsem uchráněn před podezřením, že bych byl průkopníkem komunismu. Přesto se nemohu vyhnout tomu, abych v hrůze buržoazie před slovem komunismus, v oné hrůze, ze které tak dlouho žil fašismus, neviděl cosi pověrčivého a naivního, základní pošetilost naší epochy.
Co myslíte, má komunismus vůbec budoucnost?
Budoucnosti náleží natolik, že svět, který tady bude po nás, ve kterém budou žít naše děti a naši vnuci, a který poznenáhlu začíná nabývat tvar, je těžko představitelný bez komunistických rysů - to znamená bez základní myšlenky společného práva vlastnictví a užívání plodů země, bez postupného odstraňování třídních rozdílů, bez práva na práci a povinnosti pracovat pro všechny.
Tento fiktivní rozhovor vedl a sestavil Friedrich Pospiech dne 6. června 2005, tedy v den 130. výročí narození Thomase Manna
Připravil EMIL HRUŠKA
Autor: Emil Hruška
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |