Titul knihy - MOŽNOSTI MELETÉ, který řadě čtenářů asi mnoho neřekne objasňuje její autor František Všetička podtitulem Kompoziční poetika české prózy desátých let 20. století (nakladatelství Votobia, Olomouc, 2005, 300 str.) A v úvodu sděluje, že Meleté byla jednou z řeckých devíti múz, která měla »na starosti vynalézavost«. Tím myslí vynalézavost konstrukční, autorskou, při skladbě motivů a dalších složek literárního díla. Tato konstrukční snaha, jejíž rozbor podává na příkladech historického románu Jiráskova, povídek a románu Karla Klostermanna, novel J. Š. Baara a Vojtěcha Martínka a děl dalších spisovatelů, jakými byli Jan Vrba, K. Matěj Čapek-Chod, až po povídky Karla Čapka, a nakonec dochází ke shrnutí poznatků o české próze desátých let 20. století z hlediska kompoziční poetiky - je právě jednou z možností, jak popsat, porozumět a snad i pochopit tvůrčí činnost vzpomenutých autorů.
Některé kapitoly této knihy již byly publikovány dříve v různých časopisech a sbornících, hlavně univerzitních, teď tedy mají v tomto souboru zájemci možnost setkat se s nimi pod jednou střechou. A všimnout si třeba i soustavnosti, jaké se těšila u autora právě kompoziční výstavba, o níž na str. 269 píše, že je to »konstrukce, která do sebe vtahuje a vstřebává prostředky poetiky, jež náležitě používá a jež si náležitě přizpůsobuje«. Dále pak uvádí, že tyto kompoziční prostředky »mají v podstatě neideologický charakter, na druhé straně jich lze ideově plně využít... a to nejen nejrůznějším způsobem, ale také způsobem ideově zcela protikladným... Teprve virtuozita, s jakou se slovesní umělci zmocňují těchto kompozičních prostředků, jim dodává nejen příslušnou energii, ale přispívá především k umělecké a myšlenkové pravdivosti díla,« napsal na str. 270.
Všetičkova kniha je složena ze studií, vzniklých v různých dobách, ale autorovi se zdařilo vytvořit kompaktní publikaci. Je součástí rozsáhlého výzkumu, jehož výsledky se jako celek dosud nedostaly do rukou čtenářů. Zatím se jeho pozornost soustředila na »staré« realistické spisovatele, na jejichž díle demonstruje své postupy a názory. Obvykle tak činí analýzou již zapadlých próz i autorů. Komu dnes něco říká například jméno J. F. Karas a Karasova póza Na Žižkově válečném voze z r. 1919? Avšak právě Všetičkovy výklady založené na tomto materiálu jsou objevné a neotřelé.
Věří-li autor závěrečné formuli, totiž že tomu, kdo si knihu koupí, požehná sama múza Meleté, jistě poněkud nadsazuje. Vyložíme-li ji však střízlivěji, lze tvrdit, že máme před sebou soubor studií, které by se mohly stát návodem k porozumění a pochopení literárních děl, i když bych osobně varoval před jistou jednostranností - lpěním pouze na formálním rozboru. Umělecké dílo je víc než pouhé rozbory a analýzy, ty mohou být jen vítaným a užitečným prostředkem k jejich pochopení.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |