Letos v březnu zemřel v Austrálii prozaik, překladatel a básník Stanislav Mareš. V polovině šedesátých let mu nakladatelství Mladá fronta, kde jsem pracoval, vydalo knížku povídek Čas milosti. Marešovu příteli Vladimíru Kafkovi, který rovněž v Mladé frontě pracoval, jsem pověděl, že se mi Marešovy povídky líbí (dodnes se mi nevytratila z paměti epizoda, v níž se hrdina jedné z nich vrací k ránu domů z nevydařené milostné noci a v ledničce najde studené smažené rybí filé: pozdně noční chuť mastnoty na prstech a v ústech se mi bůhvíproč jednou provždy proměnila v nejasný, o to však úpornější symbol tehdejších našich nočních potěch a zklamání) a tak jsem se seznámili. Povídali jsme si ve vinárničce U Piaristů v Panské ulici, kousek od nakladatelství, na protější straně ulice. Zatímco do vinárničky s dřevěnými lavicemi a malbami erbů na zčernalém dřevěném ostění se vešlou rovnou z ulice, do stejnojmenné restaurace se na oběd musilo dolů po schodech. Vinárna i restaurace byly oblíbenými lokály redaktorů z nakladatelství i deníku a časopisů se sídlem v jedné a téže budově. Vinárna v Panské ulici už není, restaurace také ne a z oken budovy už léta smývá déšť prach. Za nimi je pusto a prázdno.
V Salonu Práva (28. VII.) vzpomíná na Mareše, který v roce 1968 emigroval do Austrálie, Josef Škvorecký, který mu ve svém torontském nakladatelství v polovině sedmdesátých let vydal báseň Báje z Nového světa. V jeho vzpomínce mě zarazila jedna věta: »Protože až do odjezdu do exilu žil v zemi, kde pravdivá literatura nemohla vycházet, stal se jako tolik jiných překladatelem.« Samozřejmě Mareš. Že by vztah mezi psaním a vlastním překládáním cizích textů byl založen na rozhodnutí typu »když ne tamto, tak aspoň tohle« je myšlenka natolik nedomyšlená, že jí Škvorecký pro jistotu nepoměřil vlastní osobu. Tvrzení, že tehdy, v padesátých, šedesátých letech, nemohla vycházet »pravdivá« literatura obsahuje navíc nevyslovené tvrzení další, a to, že literatura, která tu byla publikována (včetně knih autora tohoto tvrzení) byla nepravdivá. Pozoruhodnější je však skutečnost, že Škvorecký používá termínu »pravdivá literatura«. Kritérium »pravdivost uměleckého díla« bylo jedním ze základních sudidel používaných literární vědou a kritikou právě v padesátých letech, kdy podle Škvoreckého vycházela pouze literatura nepravdivá. Povinnost autora svěřit pravdu kladnému hrdinovi patřila k základům tzv. schematismu. Použije-li tohoto termínu obhájce veškerých svobod, jakým je Josef Škvorecký, je to opravdu s podivem.
Literární kritika (a na literárního kritika se touto větou Škvorecký sám pasuje) nevlastní nástroj uzpůsobený k hledání pravdy v literárním díle a ani v literatuře jako takové. Tu a tam si jej vypůjčí od historiků nebo sociologů a často ani netuší, že tím ohrožuje svou vlastní existenci. Literatura je z určitého pohledu totéž co jazyk, a ten má, přijme-li za své tvrzení logika Tarskiho v Sémantickém pojetí pravdy, vzhledem k pravdě dvě podoby. Jednak podobu jazyka vypovídajícího o tom, co je mimo něj, a jednak podobu jazyka, který vypovídá o jazyku, neboli metajazyka. Lhát nemůže věta, ale ten, kdo ji pronesl. Aby jazyk lhal, musil by sám mluvit.Literatura je text, tvrdí jedna z jejích definic, v němž výmysl převládá nad věrným popisem reality. Co by jinde byla lež, je v literatuře výmysl a ten je dokonce její podstatou. Aby lhal spisovatel, nesměl by tvořit literaturu, musil by se stát historikem nebo sociologem a lhát coby historik nebo sociolog.
Pravda literatury je pravda jazyka, který chce být zároveň i metajazykem. Škvorecký klade na literaturu požadavek, jaký na ni kladla padesátá léta. Svůj nesouhlas povyšuje na kritérium pravdivosti a ocitá se tak v roli čtenáře, který se zlobí na knihu za to, že netvrdí to, co tvrdí on. Čtenář má ovšem právo na svou libovůli či svévoli názoru, kritik ne.
Třeba je ale všechno jinak, pravda možná nebyla k mání, protože ji celou a se vším všudy vlastnil Josef Škvorecký, nikomu ji nepůjčil a čekal, že s ní bude moci vyrukovat a půjčovat ji každému na potkání.
Autor: Zdeněk Frýbort
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |