Claudio Kürten, autor sbírky Patienten-Wirklichkeit, je básník u nás málo známý. Narodil se v Mnichově (1946), avšak za své město pokládá Hamburk, kde žije a pracuje. Setkal jsem s ním v nedalekém Locumu, kde přednášel o dravé technizaci zdravotnictví, jež se vzdaluje základním humanitním principům, což je problematika stále živá. Dá se doložit, že v současnosti je u nás vysoce aktuální. Proto jsem vyhledal jeho básnickou sbírku, kterou mi věnoval v roce 1995 (2. vydání, Nakladatelství Th. Schöfer, Hannover). První vydání realizovalo stejné nakladatelství v roce 1987, a mezitím knížku přeložili do angličtiny a španělštiny.
Život Claudia Kürtena má dva díly: od narození do 19. dubna 1984 a další od uvedeného data do současnosti. V první části svého žití nosil šedý flanel a dělal kariéru podnikatele při náboru pracovních sil. V této éře jeho života vznikla knížka Wer bist du? Was willst du? Tue es jetzt, wann denn sonst? (Kdo jsi a co chceš? Udělej to hned, kdy jindy?) Rovněž se stihl oženit a to šťastně.
Uvedeného dubnového dne se v pozdních odpoledních hodinách vracel se svou ženou na motocyklech z putování po Evropě domů do Hamburku a u Benátek se srazil s rychle jedoucím osobním automobilem. Utrpěl těžké polytrauma vnitřních orgánů, kůže a kostí, včetně zlomeniny lebky a sedmého krčního obratle, což je příčinou trvalé poruchy čití i hybnosti dolní poloviny jeho těla. Po ročním pobytu v nemocnici, respektive v různých specializovaných ústavech, byl propuštěn na vozíku domů. V krátkém životopisu zdůrazňuje, že manželka jela na vlastní motorce, nejméně sto metrů za ním, takže se stačila všemu a bez sebemenšího poranění vyhnout.
Odtud pramení Kürtenova snaha proniknout do problematiky zdravotní péče z pohledu nemocného, odtud snaha dopátrat se skutečnosti a pravdy.
ALOIS TYBRYCH
CLAUDIO KÜRTEN
Myslel jsem...
při psaní této knížky
na všechny lidi
na všechny
na našich klinikách
na případy
ošetřované
na nemocné
svěřené
do zdravotní péče
myslel jsem také
na všecky lidi
co jsou nemocní nebo staří
na ty v naší péči
či v péči starobinců
zapomenuti
co případy
zpustlí
určení smrti
Jen ptáčci?
Někteří ptáci
tak se praví
při stavbě
svých hnízd
zapomenou
na pevnou půdu
Sem nosí
potraviny
bez příboru
nebo zapomenou
horkou ranní kávu
v nedosažitelné vzdálenosti
A když
při bolestivém převazu
se sténá a naříká
což někdy nejde potlačit
pak si pískají
písničku
Konečně venku
za dveřmi nebo na sesterně
imitují ne však ptáčky
nýbrž bolestivý nářek
výsměšně karikují
svého nemocného
A pan doktor
tedy lékař oddělení
ten se směje také
(a kafe neodmítne)
Modlitba
Pokud vůbec
existuješ
potom
mi pomoz
prosím pomoz mi
Mohu
hnout hlavou
svýma rukama
ale ostatní
tělo
vůbec
necítím
Moc kouřím
a žiju
spíš živořím
z kávy
a cigaret
Strach
ze smrti
nemám
Strach
však mám
denně stále
před péčí
Chráním se
doteků
doktorů
kteří
se smějí
mým bolestem
mým slzám
Slzám
se smějí
Vystříhám se
doteků
pečovatelek
a sester
které mě
ošetřují
jako případ
snad přesně
podle
předpisu
Když vše dospělo
tak daleko
potom se snažím
aby mě
nikdo nespatřil
vydám-li se
na cestu
za Tebou -
Za zimní noci
v horoucím sněhu
Léčba šokem
Je zapotřebí dosíci
(ano ano a rychle)
vitality
a soběstačnosti
(1) Ve standardizovaných bytovkách
se duševno
vykurýruje
samo
(2) Zchromlý zůstane sám ležet na břiše k ránu
bez pomoci -
(a bez těžšího poranění)
se mu zdaří obrátit se
a pořádně nadechnout -
je však jen člověk
pokálí si pyžamo
Opatření:
Nekontroluje
své ochrnuté
orgány
Hygienické prostředky
se proto poskytnou
co nejúsporněji
(nebo neposkytnou)
(3) První zkušenosti s pohybem má mrzák získat
na vozíčku
co nejstarším
o tři čísla menším
nejlíp bez opěradel
neb si upevňuje
a sílí
tužbu po životě
Jakákoliv podobnost šokové léčby
(ochrnutých nebo celé naší společnosti)
s prušáckým principem
Všecko nejdřív zničit
rozmetat do základu
a potom
znovu
pořádně (!??)
postavit -
Je čistě náhodná
Přeložil ALOIS TYBRYCH
Autor: Alois Tybrych
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)