Lidský tvor, mající ještě náladu a chuť zabývat se budoucností svého žití, přehlédne konání technotanečníků na louce jako komára poletujícího nad ledovým příkrovem kdesi na Kamčatce. Návod na řízení zeměkoule člověk zatím nedokázal sestavit, neboť vnímání přírodních zákonitostí pánovi tvorstva jakoby zůstávalo i nadále šumafuk. Koneckonců ani příprava pudinku přesně podle návodu nemusí být ještě zárukou následného příjemného pocitu v ústech. Příliš mnoho návodů na cokoliv bývá těžko srozumitelných a výsledek lidského snažení i při nejlepší vůli je poté k nepozření. Jsou lidé, kteří jsou o něco chytřejší a návody si vylepšují natolik, že s takovým výsledkem nepočítali ani výrobci produktu.
Návod versus zákon, jak se to rýmuje? Dost hloupě, protože ani zákon, ba dokonce ani pouhý předpis, všemoudrý a všeho schopný člověk čím dál víc netouží dodržovat. Tisíce řidičů každoročně rychle mizí z místa svého přestupku? Člověk jako by mohl naprosto všechno, a přitom má úžasnou smůlu ? před sebou samým se mu nakonec uniknout nedaří. Má pak vztek a chová se ještě hloupěji.
Jeden z uchazečů o post ministra vnitra v příští vládě přichází s nápadem sestavit návod pro chování policie i v případě jediné a pravé muziky, při níž se volně skotačí v luční zeleni. Pro někoho prostě není svoboda myslitelná bez kraválu, proč ho tedy zvědavému mládí nedopřát? Všichni jsme chtěli před léty leccos prožít. V létě roku 1967 mladičký Václav Hrabě, předčasně zesnulý poeta, zaslal do časopisu Divoké víno (mimochodem, jeho vycházení bylo obnoveno na internetu) svoje dílko Horečka a v připojeném dopise mj. sdělil: "To, co jsem napsal, považuji za útvar podobný jazzové skladbě. Jestli máte možnost sehnat někde nahrávky Miles Davise nebo souboru The Jazz Messengers, sežeňte si je a pouštějte si je při četbě této povídky! Mnoho věcí pochopíte daleko lépe. Pochopíte potom možná, že i člověk ve svetru a úzkých kalhotách může mít rád Bacha a Händla. Možná pochopíte, že je možné mít současně rád Shakespeara, Šotolu a Šalamouna??
Obavy může nyní vyvolávat navrhovaný návod, podléhající přirozeně volnému výkladu, jak bývá v tuzemsku zvykem. Zvláště když návod bývá psán v několika řečech a často s chybami. Lze se poté handrkovat všelijak, třeba kvůli průjezdu loukou poznamenanou stopami povozů účastníků technopárty i aut policejních. Láteří se kvůli poničené zelení a uřezaným stromkům k použití leda na zátop. Požár lesů jako ve Španělsku, Chorvatsku nebo ve Vysokých Tatrách se naštěstí nekonal. Také nikdo neutrousil ani slovo o porážení stromů mohutnějších a zdravějších, které například překážejí stavebníkům, respektive cizím investorům, toužících přilákat víc lidí do supermarketů?
Před pár lety na pěší zóně jistého města na Západě zírám do výloh a občas na poklidný a pro mne nejasný průvod demonstrantů, okolo kterého se pohybovali policisté na koních. Vzduchem pojednou prolétl jakýsi předmět a ozval se řinkot skla. Policisté začali konat a pendrek se otřel i o mne, tichého čumila. Zásah byl tvrdý a postihl naprosto každého, včetně turistů.. Policisté již zřejmě měli návod a hlavně zkušenosti a navíc neměli čas ptát se, zda si prohlížím pamětihodnosti města či mám v kabele granát, či jakou řečí vlastně mluvím. Teprve později přichází slůvko "pardon??
Takže návod k jednání si příště mají policisté načíst a uložit ho ve svých mozkovnách a konečně bude po starostech. Já bloud, odkojený přecházením na zelenou proměňující se nyní v neskutečný hazard se životem, jsem si dosud myslel, že státní legislativa v časovém rozpětí řekněme pouhých deseti let dokáže zmáknout taxikářské letištní služby, sběrny odpadových surovin s nepřetržitým přísunem kanálových poklopů a vůbec všeho, co je z kovu a co má ochraňovat lidské životy. Však je nejvyšší čas poprat se o taxikářský štafl před uvažovaným novým letištěm ve Vodochodech. Cesta do centra Prahy bude o něco delší než z Ruzyně a hodí to větší škáru? Apropó, už nějaký čas postrádán bustu komika Vlasty Buriana na jeho hrobě na Vyšehradě?
Mám na hrbu už nějaký ten křížek, abych si společně s mladými mohl pochvalovat, jak jsme to teď státu nandali, když jsme se svobodně a narychlo rozhodli, kdeže si letos zatechnujeme. O tohle přece jde v první řadě. Zřejmě by už ani mne samotného nebavilo motat se na předem nahlášeném poklidném technofestivalu na betonu letiště ve vojenském újezdu. Jsou lidé, co se pořád ještě obejdou bez komerce a státního dirigismu a navíc toužící způsobit konflikt. Facky a pendreky budou dopadat i v budoucnu a nejen u nás. Dokonce i tam, kam by dopadnout neměly. Lidé na jakékoli straně mají své chyby. V čase bezbřehé svobody, plné návodů na špatné jednání, se však poukazuje jen na chyby, které dělá ten druhý. Následné slovní projevy se vedou s větší razancí a nevědomost lidská dosahuje úžasných výšin. Všechny předešlé parlamentní komise zatím dosáhly výsledků rovnajících se zjištění, že po dešti bývá mokro? V chybách by se ale nemělo pokračovat a policisté by opravdu nemuseli jen bázlivě přihlížet přibývání sprejerských výtvorů na bílých kachlících své ministerské budovy.
Skončím závěrečnými větami z doprovodného dopisu již výše citovaného Václava Hraběte: "Budu moc rád, když se budete zlobit. Znamená to, že jsem měl aspoň trochu pravdu.?
Autor: František Dostál
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |