Pohraniční hvozdy strnuly hrůzou, stromy chvějí se v divém řevu, zem duní ranami, pod kterými praskají nejen pláty brnění, ale též nechráněná žebra a hnáty, krev řine se na vyschlou zemi, jež ji dychtivě vpíjí v mylném domnění, že přichází snad bouře s deštěm a kýžená vláha svlaží klíčící símě letních plevelů! Polní zvěř zmateně opouští své brlohy a vyděšeně prchá za kopečky, i nemotorní krti zahrabávají se co nejhlouběji před rykem děsivé bitvy! A jako hejna vyplašených špačků rozlétají se nejen nadávky a kletby, ale i kamení a výbušné kule, trhající ušní bubínky a rozsévající vůkol příšerný smrad! A uprostřed bitevního pole míhají se postavy a postavičky, pancíři obrnění rytíři, pánové v přilbicích, lancknechti i kmáni, jejichž ochranou je toliko tvrdá lebka, to vše v jediném chumlu, neboť šiky válčících stran jsou pomíchány a bojuje zde nejen muž proti muži, ale též muži proti chlapcům a dívkám!
Jsou to snad nebohá práčata, nekrytá vozovou hradbou, ponechaná křižákům na pospas po hrubém pochybení vojenského génia bratra Jana, jenž na nedalekém návrší jediným okem přehlíží scenérii hrůzné bitvy a rozvážným, leč odhodlaným hlasem osobně vydává dělpovely svým houfnicím?
Slyšel však někdo v této bitvě jeho hlas zavelet: "Bateriéé, na můj povéél, na houf harcovníků kolem papežského nuncia, náměr půl palce nad libela nula-nula, směr dva sta čárek vpravo od bílé břízy, kule kamenná, hrubě tesaná, náplň žejdlík prachu třikrát vážený, zapalovač hubkový, dvanáct ran ráz na ráz, od svítání do setmění, salvou pal! Bijte je, zabte je, nikoho neživte, bratři hrr na ně... kdož sú boží bojovníci... krucinál, nemávej mi tím řemdichem před nosem, bratře Prokope!" A houfy křižáků pryč prchají v nejvyšším děsu, odhazujíce nejen vidinu kořisti a slavného návratu z vítězného tažení, ale též zbroj, zbytky cti, statečnosti i víry, že sličná choť doma nevyhledá šikovného zámečníka, který si poradí se všemi zámky na pásu cudnosti...
Nesnadno bitvu popisovat, chodil-li jsem ještě dalších pět století na houbách a mé líčení je tudíž pouhá fikce; klasik řekl by umrlý sen, na zašlé věky zasutá vzpomínka, pradávných bitev ozvěna, vyhaslé hvězdy zář, mrtvé milenky cit ... ale co, žádný sen, žádná vzpomínka, vždyť jsem něco podobného nedávno viděl, klimbaje u bedny televizní, a rázem mě to probralo!
Bitva U Tachova II. odehrála se teprve nedávno, kamení i smrdutých kulí lítalo víc než dost a řev byl dokonce větší než za husitů! Kromě ryku boje vyluzovaly reprobedny z hradby vozů zvuky duši skličující a rozum matoucí, jež krom rytmu nemají příliš společného s hudbou a připomínají leckdy spíše mechanický lomoz manufaktur a špinavých fabrik minulých staletí; ty zvuky by nad ránem notně vyděsily otrlé šelmy deštných pralesů a přehlušily kvílení muezinů, velebících úradky Alláhovy, kteří v mylném domnění, že sám satan přichází je kamenovat, skákali by z ochozu svých minaretů!
Tentokrát nedaly spát obyvatelům vesnic v okolí Přimdy, jež je nutno politovat. Já, holdující na stará kolena převážně klasice, jsem si dokonce zakoupil zlevněné cédéčko, abych se přiblížil k samému jádru pudla a vytvořil si nějaký úsudek, co na technomuzice ti mladí mají a cože je kromě rytmu tak fascinuje? Snad nějaký podmíněný reflex způsobuje v nohou cukaturu, když v této hudbě absentují lidské city a její zvuky neevokující pocity radosti ani smutku, nenutí k cítění nebo myšlení, co na nich propána může být? A přece svitlo: Tato podivná muzika patří k této scestné době, kdy vše se odcizuje člověku, kdy všechno je jaksi už post, kdy neplatí téměř žádná pravidla, závazky a smlouvy, dokonce ani mezinárodní, ta patří k dnešní době vše zachvacujícího blbnutí a státního terorismu, proti jehož razanci jsou individuální teroristé nebohými břídily, k době zcela přesycených trhů a nenasycených citů, k době honby za mamonem, veřejného, masově provozovaného tance kolem zlatého telete! Ano, ti mladí a křepčící při ní dostávají svého vyhladovělého ducha do tranzu, osvobozujícího je od dnešní reality, od nudy z přemíry informací, imaginárních zážitků, od osobních i materiálních starostí, a zanáší je do jakési podreality, v níž nejsou snad již schopni odlišit skutečnost od virtuální fikce! Proto ji vzali za svou a proto tato hudba patří k dnešní mladé generaci stejně, jako sladké valčíky k našim prababičkám, jako ryčná dechovka k našim dědům a otcům, jako džez a rokenrol k nám, jako rock i hardrock k našim synům. Toto je hudba generace našich vnoučat a nemá smysl jim její poslouchání ošklivit, sami z ní musí vyrůst nebo s ní zestárnout! Zákaz by byl stejný nesmysl, jako kdysi dobře míněné snahy nahradit džez balalajkami, fujarami a chodskými dudami!
Před pěknou řádkou let jsem při cestách světem narazil v Indii na komunu "květinových dětí," které si s bezelstným úsměvem nejen přišly vyžebrat rupii před přístavní bránu, ale klidně se postavily i do fronty na polévku mezi vyhládlé sirotky s nafouklými bříšky a žebravé stařenky v roztrhaných sárí! Totální ztráta soudnosti a citu? Protivilo se nám to děsně, nechápali a odsuzovali jsme jejich způsob života, tu údajnou formu protestu proti nesmyslnosti vietnamské války a znechucení západní společností!
Avšak nezáleželo mezi nimi valně na třídním původu, po plážích v okolí Marmagoi válel se a pokuřoval hašiš zcela svobodně syn amerického policisty, dcera prostitutky i potomci milionářů, plodili spolu děti volné lásky, děti své komuny, kde otcové byli velmi nejistí a často nedalo se ani rozeznat, kdo je čí matka, neboť ty děti byly milovány celou komunou bez rozdílu a ne méně, než já miloval své vlastní syny! Časem se většina těch bláznů pokorně vrátila domů, nějak z toho vyrostli, pokojně a zcela nenuceně se zařadili do kdysi opovrhované společnosti, ba z některých se stali nejen vážení byznysmeni či politici, ale dokonce váleční jestřábi!
Kdoví, co bude jednou z dnešních konzumentů techna, z nichž mnozí se na akce, jako je CzechTek, sjíždějí nikoli kvůli rytmu a tanci, ale spíš provokovat a poprat se s policií, ne, to nejsou žádné mírumilovné, po lásce bažící děti!
Pan předseda vlády si nepochybně silně naběhl, rozjetý buldozer hrábl na minu; vždyť zde nebylo možno nenarazit, neboť pokud by policie nijak nezasáhla, pravicová opozice by řičela o neschopnosti vlády vládnout, a pokud přece zasáhla, řičí ještě silněji o zákroku brutálním, nepřiměřeném a nezákonném! Chceš-li psa bít, klacek se vždy najde a tentokrát se našlo celé břevno!
Bylo by zajímavé vědět, jak by se v podobné situaci zachovala vláda modrého ptáka. Samo pomyšlení mě leká, vzpomenu-li na příslib "noci dlouhých nožů" z úst vrchního chachara (byť myslel jen převracení křesel) a na slova jednoho stínového ministra před léty v televizním Kotli, kde byl tázán na svůj postoj k bombardování Bělehradu. Ten pán rozšafně odvětil, že za socíku musel topit v kotelně a upřímně si proto přál, aby Američané bombardovali za účelem změny režimu Prahu, jako by to nestačilo už koncem války! Ano, on se opovážil veřejně lidem říci do očí, že by preferoval rozbitou Prahu včetně "kolaterálních" lidských ztrát čistě pro svůj prospěch, aby nemusel topit v kotelně, nýbrž mohl zatápět národu na ministerstvu vnitra! Otevřeně dal tím najevo, že naše případná smrt byla by mu šumafuk! Raději jsme se neozvali, známe již své pappenheimské.
Věří-li někdo ještě dnes v dobrotu boží, nechť se obrátí na smečku malých vlků, halících se v roucha beránčí, a dá na modlení, by nás milý bůh od takových politiků a vlád na věky uchrániti ráčil!
Vážení ctitelé techna, mám dojem, že jste tentokrát posloužili jako stádo oslíků, nahnaných na minové pole za účelem jeho odminování, tedy pro zcela jiné zájmy než se vy domníváte hlasitě hájit! Kdo vás to přišel podpořit po rvačce u Tachova, v tom nanejvýš podivném boji, nad kterým by vrtěl hlavou nejen bratr Jan, ale i nejmenší husitské práče? Hle, jako tučná masařka na zasmrádlého buřta přiletěl a svůj sosák horlivě zabořil nechvalně známý pseudohumanista a expraseident, jako běláskové nad listy kapusty začali se slétat páni senátoři a další podivné, dobře placené existence, aby se přiživili na vašich boulích a šrámech, na vašich natlučených lebkách a darmo prolité červené z nosu, čistě pro své, vám zcela vzdálené zájmy!
Škoda, technomládeži, že při svém vzdělání nedokážete hru prokouknout a odlišit pravé zastánce práva od našeptávačů a provokatérů! Někdo vás vodí za nos a vězte, že až dosáhne svého a vy se zkusíte zase podobně producírovat, nadělí vám bez rozpaků takovou nakládačku, že letošní bitva u Tachova bude se zdát pouhou ranní rozcvičkou! A nadělí nejen vám; vždyť nakládačku dostali nedávno v Polsku nespokojení horníci - kdo zaručí, že časem neslíznou totéž české palice? Jinak nevím, nač bychom dnes potřebovali tolik obrněných policajtů, vždyť v těžké zbroji zajisté nebudou ochraňovat babičky okrádané o důchod! Kéž by byly příhraniční luhy a háje se stejnou razancí vždy hájeny i před chtivými pazourami Sudeťáků, jako letos před těmi hopsálky!
Závěrem přeji obyvatelům Tachovska pokoj a mír, kéž tato bitva byla tou poslední; energií překypujícímu buldozeru sděluji, že bratr Jan by ten výprask pořídil mnohem levněji a těch 31 melounů mohlo být užito užitečněji, třeba na platy ctihodných pánů soudců, ústavní nevyjímaje, kterým bezbřehá oddanost k pochybně pokrouceným paragrafům natolik přehřívá mozky, že neberou žádný zřetel na materiální, skutečnou pravdu.
Konečně přívržencům techna přeji zdárný průběh příští technopárty a technokřepčení, nechť hopsají podle svého gusta, avšak výlučně na místech odlehlých, kde nebudou plašit lidi ani zvěř! Ovšem pokud to někteří z nich přepískli a zaslouží si opravdu na holou, měli by jim naplácat vlastní otcové, jichž se bůhvíproč nikdo nezeptá: Kterak to přijde, že vaše někdy jen čtrnáctileté děti ponocují bez doprovodu a ochrany rodičů na zválených loukách u příhraničních hvozdů? Moje babička soudila, že proutky se mají ohýbat už mladé a byla skálopevně přesvědčena, že škoda rány, která padne vedle. Já s ní arci nesouhlasil, své děti neohýbal ani nemlátil, ale v souvislosti s těmi horlivci, kteří tak nezištně přicházejí povzbudit demonstrující, nabývám dojmu, že někomu by pár facek zas tak moc neuškodilo!
Autor: Gandalf Šedý
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)