Knížku veršů Pavla Veselého a fotografií Lucie Procházkové ÚLOMKY A OBRÁZKY (vydalo nakladatelství LUPA r. 2003, 64 str., charakterizuje úvodní báseň sbírky Život je sladký běh. Je to pregnantní vyznání autora, které jde s námi stále a neodbytně při čtení všech jeho veršů. Bipolarita dobrého či zlého, nebo lhostejného, lidský úděl jako útěk před nesnázemi do skepse? Být, či nebýt? A být-li - jak tedy? Autor hledá lidskou osobnost ve středobodu její životní rozpolcenosti, jak sám říká, uprostřed »rozbouřeného moře... smyslů.« Básník Pavel Veselý, redaktor, píšící rovněž úspěšně písňové texty, se snaží definovat pocity lidské existence a v čase i prostoru marně i vnitřní zakotvení člověka: »Kde měl jsem být a nejsem./Pořád stejná, stejná tíseň... kde jsem?« Veselého hledání nejen sebe sama je hledáním životních jistot jednotlivce uprostřed nejistot, jimiž nás obklopují často necitlivé exteriéry doby. Veselého poezie je nenaplněnost lidského snu a zmarněné touhy. Jeho optimistické sny a vidiny, ale i reality, uvadají, vystřídány bolestí, skepsí, zamlklostí či prožitkem tísnivého okamžiku, který se proměňuje v nedostižnou dálku, mizí. »Obraz se rozpouští/ a v dlaních mi/ zůstala vůně«.
   Veselý nás provází smutky, plnými lidské vnímavosti. Autorova deviza je sladká, až mučivá nerozhodnost. Veselý, jak se sám vyznal, jde ve svých verších »napříč časem«. Netouží po žádné nabízené či darované pozlátkové povrchnosti. Říká to na jednom místě až příliš naléhavě: »Vystřelil jsi mi na pouti růži/ a uměle navoněl./ Prý mi neuschne - vydrží/. Hladím špejli a toužím po trnech.«
   Veselého poezie je přirozeně naplněna svárem touhy a silami, bránícími jejímu naplnění. A kdo je ten anonymní brzdař všech jeho pozitivních vzepětí a krásných tužeb? Je to také jeho ego, jeho alter ego. Jaký je to podivný strach - vnitřní obava, aby mu snad příliš mnoho štěstí neublížilo... Ale není tento dvojjediný, dialekticky rozporný pohled na život krédem mnohých autorů? V básni, kde Veselý »tiše vstoupil do antikvariátu/ odložených lásek« se vyznává: »Přišel jsem totiž prodat naši lásku./ Třeba ji někdo odkoupí«. A je v knížce i jednoznačně dobová podmíněnost: »Naše srdce jsou plná bezvýznamného konzumního šrotu.« A ve sbírce září básně nekomplikovaného, hlubokého citového prožitku: Dceři, Příval, Stařenka - vroucí vyznání dítěti, nenaplněná milostná touha a zpověď odcházejícího života.
   Veselý se neuzavřel vnějším podnětům, neskládá slova do veršů jen proto, aby si nemyslivě zabásnil. Je svůj, nepostavil se mimo život, je dostatečně impulsivní, ke čtenáři vlídný, nesamolibý. Jeho poezie je komorní, nehlučná, přesvědčující vroucností a odevzdanou pokorou.
   Kniha se jmenuje prostě: Úlomky a obrázky. Jsou to úlomky z poezie a doprovodné fotoobrázky Lucie Procházkové. Jsou to snímky tváří lidí, podob dětských hraček, záběrů z přírody a prostých předmětů, které nás neustále obklopují a oslovují. Slova veršů jim propůjčují docela jinou, magickou podobu.
   Knížka Úlomky a obrázky je zajímavá rovněž tím, že z doporučené ceny každého výtisku - 169 Kč se 100 Kč poukazuje občanskému sdružení LUKA, které se zabývá integrací dětí se zdravotním postižením.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]