JIŘÍ KNOPP
Dieta
Spařte hrst jambů a trochejí,
ty se nepřejí.
Tři lžíce metafor a omonatopojí
vše nádherně spojí.
Pak na hrbu velblouda
pečte dozlatova
a podávejte všem lidem
dobrého srdce.
Samozřejmě zdarma,
vždyť je to jenom poezie...
IVO ODEHNAL
Štěstí
Jsi mou láskovou potravou
milostnou klecí
Do tebe pusami uzamčen
jsem jako v konikleci
Stavba
I na tu dálku
neděle kvičí
řezaná cirkulárkou
V ohni se dusí
asfaltové kusy
Není to hračka
Kotel cumlá hašlerky
a mumlá
Olizuje se naběračka
Černá povidla
lejeme po podlaze
tiskneme do nich svoje stopy
(které jak vidno rychle stydnou)
a je nám blaze
Na celou ves
štěká dřevěný pes
V cizině
V co se jinde věří
vejde se
do moře z peří
Tváří v tvář
v uších mi skotačí cizí slovíčka
nové objevy ťukají na víčka
Oči napěchovány
Jdu
na zádech batůžek básní
Jdu
rozvalinami rozjásaný
s očima dravce
A krajina jde se mnou sama
zabalená do neznáma
Březnové vigilie
Říkávala: Mám strašně ráda
první rozpuklou zem
Cibulka se v ní natřásá a čaboří
kořínek hlínu nadzvedává...
To semínko slov se hlínou paměti
každé jaro proklubává -
Křoviny
Na počátku jara
jsou ještě holé a přehledné
tiché a nehybné
jako smrt
Ale až nastane jejich čas
vystrčí růžky lístků
začnou se přelévat přes plot
a hladina zeleně
bude stoupat a stoupat
zaplavujíce srdce
zvláštní milostí
A vše bude náhle složitější
a rozmanitější
neprůhlednější a tajemnější
jako život
Vábení
Jako kluci jsem se přeli
čí tatínek je nejlepší
co všechno umí
A každý z nás snesl
tolik důkazů moci a síly
že by se otec divil
Mně tatínek umřel brzy
a tak jsem neměl možnost
rozvádět dál jeho schopnosti
Na jednu z nich -
jejíž hodnotu
jsem dřív nedokázal ocenit
vzpomněl jsem si teprve nedávno:
Můj tatínek
zdá se
rozumněl řeči zvěře i ptáků
Uměl je vábit
sepnutím rukou a foukáním mezi palce
Nářek malého zajíčka
dovedl vykouzlit z dlaně
Dnes
o hodně starší než můj mrtvý otec
leccos lépe chápu
Vypůjčuji si občas pomyslnou vábničku
a pokouším se
alespoň na chvilku
přivolat divokého holuba vzpomínky
z dávného lesa dětství
Večerní kosení
Tenkrát den dostal úpal
z žihadla slunce
Nemocná země
drala se vzhůru
rozhoupanými zvony
Lékař poručil klid
Voda znehybněla
zadřená v oku změ
Když pak magnet kopců
přitáhl slunce
a hřebeny střech ohořely
červená oblaka
prorostlá deštěm
za obzorem polykal vodník
U podťatých voňavých trav
z dědečkova kravího rohu
vyklouzl
šťavnatý měsíc
Znění polí
Večer vyvezen
na hromádky
Pár snědých vykasaných žen
v gumových botách
rozhazuje tmu
Po nebi sune se tiše Velký vůz
Na vidlích uvízl
vlásek měsíce
Noc plná cvrčků
Noc o zabijačce
Slivovicí
provoněly chalupy
i my
Praseti uzavřen životní kruh
Tučné střechy
vyšlehly k obloze
Houf štětin kartáčuje
sněžný pluh
Prší do troků
na paření krajiny
A kolem dokola
tvrdne vzduch
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)