Chtěl bych se zmínit o události, kterou díky pozvánce redakce Obrysu-Kmene jsem prožil v sobotu 24. září. Mluvím o účasti na Konferenci "Česká literatura v Evropské unii". Byl to čerstvý vánek v době přetvářky, lží a úpadku pravé kultury. Já osobně jsem z toho dne načerpal poznání o literatuře, o básních, o jakých se mi ani nezdálo.
Přiznávám, že jsem se cítil - s několika svými aforismy, několika esejemi a články do novin jako někdo, kdo se naučil abecedu a teď zasedne v lavici na univerzitě.
Mimo to jsem měl příležitost setkat se s lidmi, kteří se vyjadřovali volně, bez přetvářky, a přinesl jsem si domů "úlovek" - několik knížek. Ta hlavní: Psáno do budoucna. Ale i další dvě. které mě obzvlášť zaujaly: Humor má černé dno od Zdenky Bergrové a Schody nahoru, schody dolů od Jitky Voith.
Posledně jmenovaná mimochodem mistrně zvládla řízení chodu konference, včetně přímého překladu řeči německé delegátky, jež nás seznámila s časopisem Německo-české zprávy, který hodlám odebírat, neboť otvírá pohledy na dění v Německu jiné, než jaké nám běžně předkládají téměř všechny české, německému kapitálu zavázané tiskoviny (samozřejmě mimo Haló novin).
Mohl bych psát donekonečna o tomto dni, ale těžko bych popsal ten pocit pohody, který jsem cítil.
Doufám, že mi Jitka Voith promine, že vzpomenu jednu její báseň - Loučení s Prahou - z její uvedené knihy:
Vysoko nad řekou
objímám tě očima
milované město
pod záplavou věží
Když úderem srdce zvonů
šplhám se
po křivolakých schodech vzhůru
abych byla blízko u nebe
a chvíli s tebou
alespoň pohledem tě pohladit
na rozloučenou...
KVĚTOSLAV J. MOTEJLEK, Nymburk
Autor: K. J. Motejlek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |