V běhu staletí lidského tvorečka formovala k obrazu svému z největší míry škola ruku v ruce s rodinným zázemím. Nic nového pod sluncem. Dříve však neexistovala přemíra všelijakých lákadel a kupodivu, až na nějaké ty výjimky, dvěma zmíněným institucím se zformování lidské bytosti celkem dařilo. Malér nastal, když se po zemském povrchu pohyboval člověk s nadáním zblbnout dav a brzy nato pravidelně tekla krev. Zejména ta lidská. Homo sapiens povstal z živočišné říše a sotva začaté 21. století jako by se dotazovalo: Člověče moudrý, chceš se do říše svého zrodu navrátit?
V době takto položené otázky pod oknem mého příbytku posedává, halasí a tituluje se volským a kravským oslovením pětice mladíků. Na trávě dětského hřiště se povaluje dobrá pětadvacítka prázdných lahví od piva. Jako rentiér si v mozkových závitech dosud uchovávám jména učitelů z měšťanské školy a také z té následující. Nebylo týdne, abychom ve třídě nebyli nabádáni k uvolňování sedadel starším lidem, k sundavání ranečků a brašen ze zad v dopravních prostředcích, k sezení s koleny u sebe a nikoli s nohama na sedadlech, ke zdravení všech lidiček v činžáku společně s námi žijících, a k mnoha jiným, dnes do nenávratna odešlým a jakoby otravným prkotinám. Konduktér v dopravním prostředku svou promluvou k tehdy chybujícím pasažérům zařídil případnou úpravu a nepodléhal ještě obavám z kudly zapíchnuté mezi žebra. Místa pro invalidy ještě nebývala obsazena "postiženými" školáky s brašnami knih, zírajícími na čudlíky mobilního telefonu. Popravdě řečeno, někdy učivo nahrazují skateboardová prkénka a šanci usednout mívá leda člověk deroucí se do autobusu aspoň o dvou berlích... Nakonec i řidič městské hromadné dopravy je rád, že nemusí opustit svůj oddělený post, aby nepoznal působení ostří nože ve svých útrobách a usedl zdráv ke společné rodinné večeři.
Svého času Dr. Jiří Guth-Jarkovský, propagátor společenské etikety, ale také olympijské myšlenky, sepsal knížku o tom, jak by se měli chovat lidé v jistých situacích. V současnosti tohle počteníčko je už jen pro úchyly, kteří dosud vydrželi používat slůvka jako prosím, děkuji. V domech, kde po desítky let titíž lidé přebývají a dožívají, všem okolo sebe dosud říkají podivné a zřejmě neběžné, ba dokonce exotické pozdravení - Dobrý den! Činí tak přesto, že se nedočkají ani pouhého ohlédnutí, kdo že si to vůbec dovolil zdravit. Celá tisíciletí lidského pachtění jako by najednou ovlivňovala dlouhá absence pobytu v živočišné říši, kde se tak často ozýval řev a zvuky dávno vyhynulé zvěře.
Něco už je zkrátka jinak. Lidské bytosti si vystačí se zasíláním tisícovek sdělení s použitím knoflíčků na klávesnicích neustále se vylepšujících počítačů. Je přece potřebné potvrdit příjem zboží, objednávky a posečkat, zdali vyexpedovaný tovar bude vůbec uhrazen. Nakonec i náš současný upřednáševší se prezident leccos ví o tom, že špatnému zboží zákony trhu velkou šanci neposkytují. Úspěchu dosáhne jen obchodní zákulisní přetahovaná, končící někdy až na Seychelách, kde jedinec musí vzít zavděk žralokem z Indického oceánu a nechat si zajít chuť na krmení stejného mořského tvora ve vlastní vilce za pár set milionů nad Berounkou v Čechách. Nekvalita snižuje cenu. Všeho - zboží i člověka. Jestliže ze školních škamen odchází člověk případně se nechovající, nemělo by se tedy uvažovat o snížení kantorské mzdy? Blbost, že? Vždyť učitel je často rád, že ve zdraví přečká vyučovací hodinu. Lavice vlastnoručně ve školních dílnách ohoblované a natřené bývaly dříve místem, kde natažené ruce poznaly (ty moje nevyjímaje) úder pravítkem do dlaní. A přesto na své učitele dodnes vzpomínám s láskou... A co druhá složka podepisující se na dětech, rodiče? Nová doba chce nové činy, říkávalo se. Jenže na výchovu z rozličných příčin ubylo času. Nechť si každý dosadí ty své. Stejně hloupá by byla otázka, zda by neměl být proto snížen příspěvek na nezletilce, když je najednou všechno jinak. Také blbost, že? Vždyť lahvička s barvou, kterou užívají nezletilí umělci, někdo jim říká sprejeři, není z nejlevnějších a přídavky na děti jsou určeny zřejmě na jiné věci. Je to divná matematika, ale zákon trhu mluví o nekvalitně odvedené práci jasnou řečí - za špatnou práci bývá mzda nižší. Politologové a sociologové praví, že naše společnost je poněkud rozbitá. Televizní pořady ve stylu Velkých Bratrů a VyVolených už prý omladinu víc neohrozí. Jen dávno v minulosti rozčílil by se mistr společenské etikety Dr. Jiří Guth-Jarkovský, kdyby viděl na obrazovce popíjet šampaňské přímo z lahví. Je to návod k neúctě ke všemu, co obklopuje člověka. Pořad má nakonec označení vola už v názvu. Vola na vesnicích kdysi "vyráběl" inseminátor, jinak zvaný motorový bejk. Neznal televizní obrazovku, ale musel umět řídit motocykl, který býval ještě české výroby. Proto ten název motorový bejk. Za přiblblé pořady by mělo přece také následovat snížení televizních poplatků a nikoliv jejich navýšení! Zas poněkud přihlouplý názor, že? Čím dál častěji citovanou svobodu u nás zasáhl jev, který už dávno sužoval starý Řím. Jmenuje se degenerace. Škoda převeliká pro samotného člověka, kdysi vyšlého ze stínu živočišného světa. Byl to snílek, tenhle estét Dr. Jiří Guth-Jarkovský. Nevím, do kolika obcí dohlédne ze svého rovu první prezident svobodné Československé republiky T. G. Masaryk, který vydal mj. zákon, že každá obec u nás musí mít knihovnu. Zákony se také mění, ale ubývá lidí v obcích a s nimi i knihoven. Na Mostecku ubylo již přes sto dvacet obcí a určitě budou další. Ze světa zmizí i další kopce proměněné v suroviny... Inu, zákony trhu frčí.
Autor: František Dostál
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |