Tak jsem se stal bezdomovcem, dokonce dvojnásobným, ačkoliv si prozatím bydlím v jedné králíkárně na okraji sídliště. Za králíkárnu byl náš družstevní panelák označen demokratickými světlonoši, s nimiž se v "Česku" roztrhl pytel a kteří si lámou hlavy nad problémem, kterak se zatracených paneláků zbavit. Prý nejlépe je po vstupu do EU zbourat, k čemuž naši severní sousedé již přikročili, neboť hodlají na uvolněných pozemcích stavět prosklené paláce pro lidi, kteří jsou "in".
   Jak jsem uvedl, prozatím bydlím a žiju, dalo by se říci, že mnou dokonce roupi šijí, neboť po zaplacení všech složenek mi z penze zbývají krásné tři tisíce, tedy stovka na den, což je pro starého dědka spousta peněz. Nesmím ovšem zapomenout na lavinu dalších poplatků, která mě někdy zavalí, záchranným bernardýnem nenásledována, dále na potřebu občasné návštěvy přestárlého příbuzenstva či potomstva, jež dárečkem nepohrdne, rovněž na nutnost platit benzin, opravy, povinné ručení, telefon a další nevyhnutelné výdaje. Také si musím někdy u šikmookých trhovců, které nám seslalo samo nebe, zakoupit nové gatě a jiné oděvní části, abych nevypadal jako bezdomovec.
   Nenavštěvuji sice hospody ani herny, avšak korunek se stále nedostává, ač jsem po vzoru vídeňských kriminalistů a komisaře Rexe změnil stravovací návyky a požívám k obědu převážně housky se salámem a k večeři housky bez salámu. Vyloučil jsem i nedělní láhev levného piva, které je pravděpodobně instantní, neboť chutná jako vybouřený diabetický šumák. Následně jsem omezil i návštěvy asijských tržnic a počal postupně vytahovat ze skříně oděvy, před lety odložené. Jedná se sice o strůji nemoderní, leč čistou, tak proč si ji ještě neponosit? Ostatně, váží mne k ní nostalgické vzpomínky na staré dobré časy, kdy jsem si dával po hospodách gáblík s prazdrojem. Jenomže člověk míní a manželka mění, totiž mou paní choť nedávno popadl uklízecí amok a pronikla do almary, aby tam provedla důkladnou lustraci. Výsledkem byla vyházená hromada údajných hacafraků, k nimž mne však váží silná citová pouta, mé choti bohužel zcela nepochopitelná, takže snaha o záchranu byla bojem předem prohraným.
   Pro uchování klidu domova jsem s rancem šatstva odkráčel k odpadnímu kontejneru, jak praví básník, krokem tříčtvrtečním, na cestu svítě si vzpomínkami. Ledva jsem s těžkým srdcem uvrhl břemeno dovnitř, došlo mi, že v kapse montgomeráku zůstal notes s adresami a telefony starých přátel. Nezbylo, než vyseknout páchnoucí nádobě hlubokou poklonu a zanořit se jí do útrob za účelem vylovení notesu, avšak jakonáhle jsem se počal hrabat v odpadcích, spatřil jsem pátravě se rozhlížející slečinku, která do lejstra v ruce zaznamenávala čárku a poté se s odporem odvrátila.
   Zahanben jsem odkvapil domů, kde bohužel drahou choť uklízecí amok dosud neopustil a došlo i na zánovní slamník, lépe řečeno molitanovník, skrytý pod postelí, odkud jsem jej vytahoval jako občasné útočiště či trucovnu pro případné návštěvy pí tchýně, kdy jest mi přístup ke gauči v obýváku za účelem odpočinku po polednách zamezen. (Poláci by řekli: surowo wzbroniony.)
   Po mé námitce, kam s ním, neboť tak rozměrná věc se do kontejneru nevejde, zazněl příkaz, abych tedy ten hnusný pelech rozřezal a po vzoru Jana Nerudy kousky nenápadně roztrousil.
   Raději jsem si slamník naložil na hřbet vcelku, abych jej opřel o zídku za kontejnery. Zpropadené těleso však sklouzlo a musel jsem s ním zápolit, když tu se mihla kolem opět ona slečinka s lejstry a udělala si další čárku. Z novin ukořistěných v kontejneru jsem se dozvěděl o sčítání bezdomovců a rázem mi bylo jasné, že jsem mezi ně byl omylem dvakrát zahrnut.
   Snad bych měl po instituci, ono sčítání provádějící, požadovat výmaz, avšak neučiním tak, neboť jsem se v novinách též dočetl, že náš nově zřízený kraj jest zařazen do budoucího euroregionu spolu s krajem německým a polským. Nemám pražádných pochyb, kdo potom bude v takto vzniklém územním celku pánem, ani kterak naloží s našimi panelovými králíkárnami, takže je nabíledni, že při výši penze, bude-li ještě jaká, skončím zajisté jako skutečný bezdomovec a vyhození věcí zatraceně olituji. Mazal jsem zpět ke kontejneru zachránit je pro časy budoucí s vědomím, že žiji v zemi, kde zítra bude hůře než včera, ale bohužel, vše si již odnášela dvojice odrbanců k odkrytému deklu kontrolní šachty teplovodního kanálu.
   Nechtěl jsem si to s budoucími kolegy rozházet, podnájem v kanále se mi bude hodit a proto jsem se omezil toliko na dotaz, byli-li jako bezdomovci zapsáni při sčítání. Prý nikoliv, neboť si celé odpoledne dávali dole v kanálu šlofíka na roztrhané izolaci ze skelné vaty, která bohužel po těle kouše, takže slamník jest darem samotných nebes.
   Soudím tudíž, že sčítání bezdomovců u nás proběhlo v naprostém souladu se směrnicemi EU a úředníci v Bruselu se nemusí vzrušovat, ledaže by právě zdarma fasovali Viagru a měli poté známé nerudovské problémy - kam s ním.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]