Víno, stejně jako lidé, má své dějiny. Víno samo o sobě, to by byly jen hrozny, volně rostoucí, vyklované od ptáků, s chutí spíše kyselou než sladkou. Na jižní Moravě ještě dnes žijí pamětníci archaických, nekvalitních odrůd zvaných Otello či Bago, které už z nových vinohradů zmizely. Štěstím vína je, když se jej ujmou lidské ruce, dají mu novou chuť a vůni, nový smysl. Možná, že život takového nového vína je pak delší, než jaký mají smrtelní lidé.
   Je místo, které leží kousek za Moravským sklípkem (Šatov u Znojma), kde mohou zájemci o dějiny vína objevit naučnou vinici starých hroznových odrůd. Mohou je i ochutnat. Malý vzorek z panenské sklizně voní mystikou pozapomenutých časů. Portugalské bílé ukrývá pradávné jižní slunce, starobylý Dívčí hrozen se svou aromatickou chutí blíží k dnešnímu Muškátu. Původní odrůdou současného Muškátu moravského je Veltlínské červenobílé či Prachtraube. Nejzajímavější je však starý Kamenorůžák. Jeho zlatavé bobule se zpracováním změnily na lehké, sladké a zejména aromatické víno.
   Víno, stejně jako lidé, má své dějiny. Dějiny vína však tvoří lidé. Znovínští, kteří se vína ujali, svým připomínáním starých odrůd současně dokazují, že si váží práce svých otců a dědů. Dávají vínu život a ono se odměňuje svou přítomností v našich životech.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)