26. listopadu t. r. oslaví své pětasedmdesátiny talentovaná a pilná prozaička Helena Lisická (rozená Zimmermannová). Narodila se v Olomouci v chudé rodině, takže měla problémy s vyšším vzděláním. Nedokončila gymnázium, v šedesátých letech pracovala pro armádu jako knihovnice a referentka. Od roku 1968 se věnuje literární tvorbě z povolání, především se zaměřila na tvorbu pro mládež, na pohádky a pověsti.
Knižní prvotinu, soubor pohádek a pověstí z Olomoucka, vydala v r. 1965 (Za horama, za dolama). Následovaly pak další svazky pohádek a pověstí: Pohádky a pověsti z Moravské brány (1968), Pověsti z Moravy a Slezska (1971), Pověsti a zkazky (1972). Dětem byly určeny Pohádky z jalovce (1974), O Ječmínkovi (1979) a také divadelní hry, které psala ve spolupráci s Josefem Bourkem - Hastrmanův kožich (1982), Ženich pro čertici (1983). Vydala i řadu sešitových pohádek a pověstí pro děti.
Nejcennější dvě prózy však věnovala Velkomoravské říši. První z nich vyšla r. 1988 v nakladatelství Mladá fronta: Páv zpívá o štěstí (románová freska z Velké Moravy, 233 str., s četnými ilustracemi Vladimíra Nováka a s obsáhlým doslovem významného historika, akademika prof. Josefa Poulíka).
Hlavní postavou románu je kníže Svatopluk. Octl se v germánském zajetí a vězení, ale posléze dostal za úkol velet vojsku, které má ovládnout Velkomoravskou říši. Svatopluk však přejde k vojsku své země, podaří se mu porazit dobyvatele - a ujímá se vlády v rodné zemi. Další hrdinkou je jeho sestra kněžna Markéta, vdova, nesnadno se vyrovnávající s osaměním. Vedlejší roli přisoudila autorka třem Svatoplukovým synům - Predslavovi, Mojmírovi a Svatoplukovi, zatím ještě »školákům«, kteří však dostali hlavní roli v další próze Heleny Lisické, nazvané Tři synové knížecí (nakladatelství Optys, Opava 1994, 114 str., s ilustracemi Anny Grmelové).
Trojice chlapců je ještě ve »školním« věku, avšak o vzdělání příliš nedbá, spíše je zajímá lov, jízda na koních a klukovské souboje. Navíc dojde k ohrožení jejich života: germánští vojáci napadnou matku, kněžnu Vimpurku, a její družinu, lstivě vylákanou z hradu; matku zabijí, nejstarší syn Predslav přijde o zrak. Útlá knížka nabízí lákavou historickou četbu pro mládež.
Připomeňme ještě, že Helena Lisická se v mládí věnovala folklornímu tanci (v tanečním souboru Komenium a v národopisném souboru Haná ve Velké Bystřici u Olomouce - tento soubor v osmdesátých letech vedla). Je členkou Národopisné společnosti při ČSAV. Podílela se na řadě konferencí o lidové kultuře.
Nutno ocenit všestrannou aktivitu jubilantky nejen v literární tvorbě, ale i v dalších společenských zájmech.
Autor: Štěpán Vlašín
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |