Občané Evropské unie si od vzniku této dnes již nadkontinentální instituce museli položit a taky zodpovědět mnoho zásadních otázek, souvisejících s jejich existencí. Mimo jiné se shodli na balení smažených koblih (z důvodů veskrze hygienických), sjednotili se na velikosti otvorů u ementálských sýrů, jednoznačně se shodli i na nutnosti přesně znormalizovat všechny možné obaly, používané v EU. Když Evropská unie, tak evropské normy!
Souhlasím. Jenže jak to bude třeba s evropskou ženou? Dojde i u ní časem k nějakým normalizovaným předpisům, které by zcela jasně stanovily, která z krasavic odpovídá evropským normám a která ne?
A existují vůbec nějaké rozdíly mezi evropskou a neevropskou ženou?
Jisté je, že z hlediska anatomického mají snad všechny ženy pupík na stejném místě. U poprsí tomu není jinak, pomineme-li materiál, z něhož bylo vyrobeno.
Pokud jde o vlasy, móda barev je tak proměnlivá, že těžko určíte, na který kontinent dámu zařadit.
Z hlediska jazykového bychom mohli říci, že ženy čím dál tím více přijímají národnost anglickou. Toto zjištění ovšem dostává vážné trhliny, pokud víme, že zatímco Londýňanka dává přednost oddělené manželské ložnici, francouzské nebo třeba švédské ženě zase příliš nezáleží na tom, v jaké ložnici s přítelem stráví noc. A anglicky mluvící šikmooká Pařížanka si s tím obzvlášť hlavu neláme. Proto už ani podle jazyka nepoznáte, kterou ženu pokládat za Evropanku a kterou ne.
Vezmeme-li pro určení evropanství u žen spotřebu šlehačkových zákusků, zjistíme, že Vídeňačka je na tom přibližně stejně jako Pražačka či Brňačka, ale Maročanka z Madridu si s nimi v tomto směru jistě nezadá.
Chceme-li ženy posuzovat podle oblečení, dojdeme brzy k zjištění, že většinu žen, a to nejen u nás, v Evropě, můžeme dělit na ty, co nosí lewisky a na ty, které dávají přednost jeanskám, případně ještě dalším světovým značkám. Takže ani podle kalhot už nerozeznáte Evropanku od Neevropanky. A u parfémů je to doslova v bleděmodrém.
Můj přítel si s takovouhle otázkou hlavu neláme. Podle něj ženské geny národnost neznají, proto je žena bytost internacionální. V zásadě ženy dělí na ty, které už na první schůzce říkají, jak se jim to líbí, a na ty, jež na první schůzce přiznají, jak se jim to nelíbí. A moje staronová přítelkyně k tomu dodává, že po skončení studené války, kdy došlo opět k dalšímu stěhování národů, prý je ta otázka - Evropanka nebo Neevropanka, stejně jako národnost -, jenom fetiš, který si vymysleli muži, aby měli o jeden důvod navíc, proč se mezi sebou stále třískat.
Takže je třeba si po pravdě přiznat: ačkoli EU dokázala donutit pekaře balit koblihy a stanovila i maximální velikost otvorů u tvrdých sýrů, pokud jde o evropskou ženu, dosud marně čekáme na přesné instrukce, jež by zcela nedvojsmyslně stanovily, natož definovaly, která žena je Evropanka a která nikoli.
V tomto směru má Evropská unie vůči svým občanům velký dluh!
Autor: Miroslav Mráček
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |