Polemika - Polemika - Polemika
Přípona -ismus nám k pochopení, o co jde, moc nepomůže. Stalin je jméno (třebaže přijaté), a připojením koncovky -ismus (nebo -izmus) ke jménům osobností či pseudoosobností nezískáme o moc víc než připojením koncovky -ová (nebo -ovová) ke jménům žen.
Stalin je jméno víceméně jako každé jiné ... něco nám snad napoví jenom jeho přepis do čínštiny, kdy se foneticky přepisuje znaky, které znamenají "tak velký les". Pokud si připomeneme, co prý dnes radí Georgi Bushovi mladšímu jeho náboženští poradci (tradice jezuitských zpovědníků, kteří ovládali Habsburky, zdá se, jaksi pokračuje), kteří mu nalévají do hlavy, že jakákoli ochrana životního prostředí je špatná, že je naopak správné přírodu ničit, protože prý teprve až na Zemi nebude jediný strom, sestoupí Kristus, pochopíme možná jeden z důvodů, proč dnes jméno Stalin tak moc vadí.
Stalinismus není naukou, není ideologií, není systémem, jediné, za co bývá konkrétně označován, je způsob vládnutí. Ale jaký způsob? Komunistický?
Ačkoli na Západě v tom měli vždycky jasno, v samotném Sovětském svazu jaksi ne, a stalinisty tam často označovali za pravičáky. Klíčem k termínu stalinismus tak může být slovní spojení, používané často jako jeho synonymum. Je jím "demokratický centralismus". (Vycházím pouze ze symboliky tohoto spojení, která však také něco znamená. Nechci se pouštět do hlubšího rozboru.) Stejné metody, pokud jsou používány pravicí, jsou označovány za demokratické, pokud levicí, za centralistické. V Sovětském svazu, kde to brali tak i tak, spojili dohromady výrazy oba. ...Stalinismus bychom tak možná mohli definovat jako pravicový způsob vládnutí - v levicovém prostředí. (Za zamyšlení stojí, jak je právě pro demokratické levicové prostředí takové pronikání autoritativních pravicových způsobů nebezpečné, jak málo obrany proti nim má.)
Je velmi zajímavé, jak stejné věci, které vadí na Stalinovi, z nějakého důvodu nevadí u pravicových diktátorů, jak jsou často pro ty, pro které je Stalin ztělesněním všeho zla, Franco a Pinochet naopak ztělesněním všech ctností.
Určité věci ale lidem prostě vadily a vadí, nelíbí se jim, a zcela logicky, aby jim u někoho nevadily, musí jim vadit u někoho jiného. Pokud je ten někdo jiný až z Moskvy - je samozřejmě dobré zdůraznit, že ta je "v podstatě" až v Asii - a navíc mrtvý, je to samozřejmě výhoda. ..."Kdo má hůl, Stalina si vždycky najde!".
Podobně je tomu se všemi těmi řečmi o "zločinech komunismu" a nesmyslných požadavcích, aby se za ně KSČM pořád dokola omlouvala. Není mi jasné, proč by se za tyto zločiny a přehmaty měla omlouvat právě KSČM, a ne strany, do kterých ti, kteří je páchali, po roce 1989 přestoupili, "a pokud neumřeli, jsou tam dodnes".
Pokud jde o obviňování KSČM ze stalinismu, důvod samozřejmě není ten, že by chtěla dřívější chybu KSSS (a pod jejím vlivem KSČ) - přejímání pravicového způsobu vládnutí - opakovat.
Důvod je zcela jiný a dost zřejmý. Vždyť co jiného jsou schůze základních organizací, než schůze pamětníků, kteří vyprávějí - nejen sobě, ale i novým členům, kterých má KSČM, třebaže dnes již není masovou stranou, víc než ostatní parlamentní strany dohromady - o bývalých excesech, fanatismu a stalinistickém nadšení právě těch, kteří dnes o stalinismu nejvíc mluví a na KSČM nejvíc útočí, ovšem již zpoza hradeb jiných stran. Takovou podvratnou činnost je přece třeba zakázat!
Je až moc jasné, proč strany, které je možno daleko spíše označovat za zločinecké organizace, tak označují právě KSČM, a i kdyby se k pravicovému způsobu vládnutí hlásila, proč by měla být zakázána právě ona a ne strany jiné. I pak by, zdá se, platilo známé: "Všichni blili, jenom pan starosta z ODS zvracel."
Autor: Jan Kristek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |