Dovolím si malou výpůjčku z dílny českého básníka Viktora Dyka. Je blízká titulu a podtitulu vpravdě "osobitého" periodika, jehož třetí ročník máme k dispozici a které je třeba doporučit k "osobité" pozornosti. Nese název "Portál. Brána k vytříbeným názorům" a jde o "Osobité periodikum nejen pro politiku a ekonomiku", jak čteme na titulní straně, ilustrované modro-bílou siluetou rozpadajících se věží Světového obchodního centra v New Yorku. Čímpak je periodikum "osobité" a hodné pozornosti? Inu, chvílí, "kdy vyhraněně a ostře podaný názor může rozproudit obohacující debatu", jak píše šéfredaktor (usměvavý Lukáš Kovanda) v editorialu. Podívejme se tedy na to, jakou podobu má ono vyhraňování a ostrost názorů. V letošním prvním čísle této revue, tištěné na křídovém papíře, čteme rozhovor s Josefem Mašínem, chlubícím se mj. tím, že cílem jeho paličství bylo "povzbuzení morálky nekomunistické části obyvatelstva, hlavně selského stavu a způsobit hospodářskou škodu režimu". Pozoruhodná je otevřenost dikce člena bojových úderek, nejen terminologicky blízkých oddílům, nu, hádejte kterým: "Radia Free Europe a Voice of America /sic!/ mluvila o blízkém osvobození utlačovaných národů východního bloku /./ musíme počítat s ozbrojeným konfliktem v nejkratší době /./ informovat Američany o možnostech aktivního povstání v Československu a po absolvování vojenského výcviku /./ přispět ke koordinovaným vojenským akcím v týlu nepřítele." Bohužel naděje "na brzký návrat jsme pohřbili po Maďarsku", po skončení "neúspěšného povstání v roce 1956". Co by znamenal opak? Dovede si někdo představit třetí světovou válku, nebo jen občanskou, jak o ní snily tyto bojůvky? Pro "zabité esenbáky", tedy policisty, přirozeně omluvu nehledají, nedivme se. Mrtvý komunista... Ani jejich terminologii, v níž čteme výrazivo jako "vlastenci", "pevné morální hodnoty", "padli za cenné ideály". K veškeré parádě chybí toliko železný kříž s dubovými listy - jako výraz uznání zásluh v boji proti bolševismu. Nebo několik rozdrcených lebek současných komunistů, pro výstrahu, nebo jako počátek konečného řešení komunistické otázky. Jako by nestačil tvrdý pohled Josefa Mašína, pohled podobný zabijákovi a muklovi. Z toho pohledu jde strach.
Jiným textem, jenž rovněž prozrazuje "svěží náhled na současný integrační proces v rámci Evropské unie", je rozhovor s Benjaminem Kurasem, varující před hrozbou islamizace Evropy. S povděkem si všímá "zpráv o radostných a hrdých iráckých voličích", vycházeje hrdě "při tom ze stejné teorie, jako Goerge Bush". Blahý pokus o demokracii "či podobné humánní systémy". Kolapsu mezinárodního práva, rozmachu válečných zločinů, státního terorismu, ničeho takového si Kuras nevšímá. Zato nenávist k muslimům, resp. strach z nich, textem zprostředkovaný, je patologický. Je doprovázen vpravdě "svěží" teorií, konceptem kolektivní viny Evropanů za holocaust, mnohokráte opakovaným: "Znamená to taky asi, že Evropa brzy opět přestane být pro Židy bezpečný kontinent. Většině Evropanům to asi bude vyhovovat. Evropa dodnes nedokázala Židům odpustit holocaust". To čteme v elitní tiskovině, i s onou neelitní gramatickou chybou. Šíření strachu, xenofobie, pocitů viny, permanentního podezírání (ach, "opět"), etnocentrismu, stále dokola, jen s jinou obětí, jiným objektem nějakého kolektivní provinění: tentokráte jsou oněmi zločinci muslimové, kteří si podmaňují Evropu. Všimněme si toho paradoxu - v dějinách to byli většinou právě bohatší a silnější, kteří vyvolávali konflikty, agrese a války, ale za viníky označovali své oběti. Mírumilovná Amerika ohrožovaná krvežíznivými muslimy. Kdyby někdo přece jen pochyboval, doporučuji úvahu Richarda Zatloukala, v níž se o muslimech praví, černé na bílém: "Jejich cílem je ovládnutí Evropy a USA." Netvrdilo se cosi podobného o židech, o jejich domnělém "světovládném spiknutí"? A není tato, dejme tomu, nerozvážnost a trapnost (nebudeme používat sprostá slova) vodou na mlýn skutečným, třebas i těm islámským teroristům? I ti mají své Proroky a strach, k panice vystupňovaný.
A vůbec nejexkluzivnější je text pana Fernanda Santiaga, předsedy "Chilské antikomunistické ligy" (Liga proti bolševismu?). Mašínové sice připravovali občanskou válku, která by svrhla "komunistický režim", leč neúspěšně. To antikomunistický generál Augusto Pinochet byl podstatně výkonnější a jistě úspěšnější. Jeho mise rázně zachránila zemi, bohužel ne Československo, ale vzdálené Chile, před komunistickým rozkrádáním "téměř 80 procent místního i mezinárodního průmyslu" a chaosem, kdy "demokracie a svoboda (a vše, co je reprezentovalo) se zdálo být pryč či znemravněno". Tedy po vojensku jasně a řízně: "Allende se stával čím dál více diktátorem a požadavky na odstoupení odmítal s tím, že jeho prokomunistickou vládu mohou odstranit jen kulky" . Když odmítl velkorysé ultimátum a "z prezidentského paláce, kde zůstal s několika věrnými přáteli, odpověděl střelbou ze samopalu", odpověděla mu armáda "profesionálně: leteckým bombardováním prezidentského paláce La Moneda. Sám, s pocitem viny a úzkosti, spáchal Allende sebevraždu samopalem, který mu věnoval darem jeho přítel Fidel Castro /./ Pozemní vojsko, letectvo, námořnictvo a karabiniéři (policie) se, unaveni morálním a ekonomickým úpadkem a chaosem ve své vlasti, vedeni jen snahou o její blaho, rozhodli pro záchranu národa a splnění své vlastenecké povinnosti". Ano, čtete dobře slova o morálce a cti, o blahu vlasti, o "záchraně národa" a "vlastenecké povinnosti". Nezní nám dost hlasitě Heil Pinochet, vivat junta! Dlužno snad dodat, že text byl publikován "ve spolupráci s časopisem Národní myšlenka". I to vypovídá o charakteru našeho Portálu sdostatek.
Hnědne nám naše pravice vůčihledně. A to se ještě zaštiťuje pozoruhodným pojetím autorského práva: "Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoliv způsobem bez výslovného svolení vydavatele je zapovězeno". Bude časopis "zapovídat" i citování jím publikovaných bestialit?
Autor: Dobromil Krutihlav
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |