Téměř od nepaměti má lidstvo jakýsi zvrácený požitek z naslouchání špatným zprávám a libuje si v líčení apokalyptických konců lidstva. Po celá dlouhá staletí to byli náboženští proroci, kteří se trvale snažili malovat čerta na zeď. V naší moderní době jsou to hlavně vědci. Poté, co se sami přičinili o to, že všechny současné vynálezy a objevy přivedli na svět, zdá se, že jejich druhým posláním - jemuž věnují nemenší zápal a množství energie a času - je přesvědčovat nás o katastrofálních následcích používání jejich vynálezů v praxi.
Po celá poválečná desetiletí nám naháněli hrůzu předvídanou atomovou válkou. Teď nás straší automobily, aerosoly, umělými hnojivy, tryskovými letadly, ozónovými dírami, elektromagnetickou polucí a z toho všeho vyplývajícími globálními změnami klimatu, které prý vyústí buď v tzv. skleníkový efekt, kdy se zalkneme horkem, nebo v novém ledovém období zemřeme zimou. Rozpor mezi dvěma tak odlišnými alternativami nám zatím nebyl vědecky vysvětlen.
Celé skupiny renomovaných vědců a expertů se zase shodují v tom, že lidstvo jistojistě a brzy zahubí alkohol, kouření a konzumace vajec, tučného masa a živočišných tuků. Celé generace našich předků měly zřejmě to štěstí, že je v jejich dobách nikdo nevaroval před tak strašlivými následky a tak si mohly bezstarostně užívat života.
V současné době, kdy jsme masovými sdělovacími prostředky denně bombardováni novými a novými Jobovými zvěstmi, si málokdo z nás pamatuje, co nám bylo s takovou přesvědčivostí tvrzeno nedávno. Koneckonců i vědci a experti jsou také jenom lidé. I oni mají patrně sklon k zapomětlivosti. A tak za nějaký čas, kdy některé z jejich smrtelně vážných prorockých varování upadnou v zapomenutí, vyrukují opět s něčím novým.
Ten nejnovější přírůstek do arzenálu vědeckých proroků našeho konce je kometa Swift Tuttle, která se podle vědeckých výpočtů má srazit s naší matičkou Zemí, podle jedněch za 17, podle druhých za 134 let. Račte si vybrat. Naše zapomětlivost i prostý, zdravý rozum nám přitom nedovolují, abychom to všechno brali doopravdy a tragicky vážně. Máme spíše snahu věřit tomu, že například největší hrozbou naší drahé ozónové vrstvě jsou právě vědci, kteří se zabývají jejím studiem a kteří tak často a ve velkém počtu cestují tryskovými letadly po celém světě z jedné konference na druhou a spotřebovávají množství leteckého paliva.
Nebereme příliš vážně ani hrozby předvídaných klimatických změn. Proti dinosaurům máme výhodu vlastnictví umělé klimatizace, zmrzliny a chlazeného piva i ústředního topení a vlněných svetrů. A kometu Swift Tuttle můžeme vždycky včas rozstřílet raketami tak, jak to ukazují některé vědeckofantastické filmy.
Autor: Miloslav Rejzl
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |