Zkušený a nesmírně pilný publicista, spisovatel literatury faktu Josef Hotmar (1933), autor téměř dvou desítek knih, kterými nás kdysi zval především do prostředí krásné Francie, se téměř na patnáct let literárně odmlčel.
   Právě do našich dnů však nyní přišel s dílem nanejvýš aktuálním. Nazval jej: ZROZENÍ REPUBLIKY 1914-1918.
   Ve své nové knize seznamuje čtenáře se životními osudy zakladatelů Československé republiky, pragmatického profesora a humanisty Tomáše Garriqua Masaryka, docenta práv, sociologa a diplomata Edvarda Beneše a astronoma a generála Milána Rastislava Štefánika.
   Zlí jazykové sýčkují, že tato látka již dávno nikoho nezajímá, tedy alespoň ne v čase, kdy současný ministr zahraničí, místopředseda KDU-ČSL Cyril Svoboda nadšeně řeční nad nově postaveným pomníkem stařičkého mocnáře ve Františkových Lázních, kdy farizejsky omlouvá nacismus a staví jeho zločiny níže, než kam až na mrtvolách nevinných dokázal vystoupit. Tento nejméně podařený ministr zahraničí naší země stydlivě přihlíží v květnu 2005 odhalení pomníku prvního ministra zahraničních věcí ČSR Edvarda Beneše , když ho předtím nestoudně pomlouval.
   A co kdo prý ještě ví, co vlastně vykonal profesor Masaryk s Benešem a Štefánikem ve své zahraniční akci, aby se rozpadla rakousko-uherská monarchie a na jejích rozvalinách vznikly desítky států, mezi nimi i Československá republika.
   Masaryka nám Hotmar rámuje do role velkého ducha, jakého jsme asi navždycky pro veřejný život ztratili, který nikdy vůči svým protivníkům nepoužil emfatického "ukřižuj", čehož jsme v českých poměrech stále svědky.
   Masaryk v ničem nebyl hradním šaškem. Měl neotřesitelné kouzlo a krédo: "Řekneš-li, že jsi Čech, musíš vědět, co máš dělat, musíš mít program."
   Za hlavní učitelku života Masaryk považoval přítomnost, tedy sám život. Budoucím vůdcům odkázal větu: "Nemůžeme jít dopředu s hlavou dozadu obrácenou."
   Ani jeho o třicet let mladší spolupracovníci Beneš a Štefánik nebažili po Nobelových cenách, přestože si Masarykovu jízdu na koni ani jeden z nich neodpustil.
   Potěšilo mne, že letos, kdy až na výjimky nikdo v České republice téměř ani slovem neštěkl o letos jubilujícím největším Slovákovi 20. století M. R. Štefánikovi a na Slovensku se zase po zrušení 28. 10. coby státního svátku vrhli s jánošíkovskou vehemencí na nastudování divadelní hry o Gustávu Husákovi a na svatořečení Jozefa Tisa, autor Zrození republiky 1914-1918 na hvězdáře a generála nezapomněl. Měl krédo: "Věřit, milovat, pracovat!"
   Na stránkách zajímavé knihy se čtenář seznamuje s prvním ministerským předsedou Karlem Kramářem, odhodlaným "slavjanofilem", usilovně bojujícím s Hradem. Poznáváme i československého Slováka Milana Hodžu, ale stejně tak se seznamujeme s dnes téměř zapomínaným Bohumírem Šmeralem. Jako by i on již nebyl mužem 28. října. Autor o Šmeralovi mj. píše: "Nesporná osobnost českého politického života už za Rakouska-Uherska, politik, který přes svoje válečné omyly mravně převýšil mnohé muže 28. října, a proto ho můžeme považovat za zakladatele státu. Republiku chtěl mít nejen demokratickou, ale zároveň lidovou. Pravý český intelektuál světového ražení. Revolucionář velice dbalý etiky demokracie."
   Kdo ze "sametových" a "šmirglových" politiků dneška toto hodnocení sám o sobě může říci?
   A což teprve nyní zneuctěný Edvard Beneš? Hotmar jej vykresli pregnantně. Je to povinná četba i pro jednoho z lektorů Hotmarovy knihy dr. Jiřího Pernese, který se vedle svých seriózních prací, pustil v posledních letech i do bulvárního psaní o minulých československých prezidentech.
   Kniha poučná a záslužná zdobí brněnské nakladatelství Stilus a neměla by být myslícím čtenářem se zájmem o historii vlasti opomenuta.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]