Otázkám třídního boje se z hlediska historického, sociologického a politologického velmi věnoval Karel Marx, sepsal o tomto tématu kde co. Naše malá skromná země přichází nyní s troškou do mlejna - jedná se o třídní boj na kvadrát, protože se odehrává v školních třídách. Máme tak před sebou mimořádně citlivý fenomén třídních antagonistických vztahů u školáků. Mezi sociology, psychology, politology zavládlo badatelské vzrušení. Nedivme se, ano, máme sociologický model, který nám mohou ostatní evropské země jen závidět.
Připomenu základní fakta, která obletěla svět. V měsíci září nastaly v některých českých základních školách konflikty mezi dětmi majetnými a dětmi, které nechodí v značkových oblecích. Po prvotním rozruchu zájem veřejnosti o tuto kauzu značně utichl. Autor nicméně soudí, že třídní boj ve třídách je zatím jen špičkou ledovce, je to doutnající sopka, jsou to inaparentní - nepostřehnutelné posuny zemské kry, hrozící možnými budoucími otřesy. Nikdo si zatím nedovoluje vyslovit prognózu, zda se jedná o neškodné plácnutí do vody, nebo již o odraz k závažnějším střetnutím budoucím.
Co ukázala prvá šetření prováděná nejmenovanou, nezávislou a nepochybně zcela objektivní agenturou? Ve třídách, především základních škol, u zdánlivě zcela nevinných školáků, začal řádit třídní boj.
Nejsou to antagonistické konflikty: študáků a kantorů, zkoušek a znalostí, teorie a praxe, žákovských provinění a udělených trestů, jsou to protiklady společenské - třídní, vyjevující se zatím v rozdílném oblékání školáků a v reakcích dětí na tuto skutečnost.
Podle předběžných šetření je zřejmé, že děti školou povinné jsou zapojené přes své rodiče do společensko ekonomické formace a přebírají často vzorce hodnocení a chování dospělých, které školáci pochopitelně zpracovávají pomocí stereotypů vlastní generace. To je jen šedá teorie, ale první průzkumy ukázaly na dlouho utajované problémy, které se náhle začaly ventilovat mezi dětmi s takovou intenzitou, že přihlížejícím hrůzou tuhla v žilách (někdy i v tepnách) krev. Začátek konfliktů tvoří dětské konkurenční slovní šťouchance, rádoby vtipné hecování, což už přerůstá v urážky, které se týkají morálky a majetkových poměrů rodičů. Rozjitření školáci se pouští do hádek, při větší gestikulaci může nastat již nechtěný fyzický kontakt, který je druhým hodnocen jako agrese, vznikají pranice, rvačky. Zdravotníci mlčí, ale podlahy tříd po takové výměně názorů mohou být doslova zbrocené krví - zpravidla vkusně a vybraně oblékajících se žáků.
U přihlížejících narůstá za takové situace vzrušení, které se rychle přenáší na ostatní, z diváků se stávají aktéři, beroucí osud do svých rukou. Fichteho filozofie životní aktivity tu sklízí své rudé žně. Je doposud v šetření sociologů a psychologů, zda přihlížející děti jsou již předem rozhodnuté, ke komu se při pranici připojí.
Mezi primárně provokujícími nebyly zatím zjištěné žádné dívky, ty se spokojují s šuškavými, velmi skrytými intrikami, které prochází napříč třídního spektra dané třídy, rozpory zde vznikají uvnitř nejlépe oblékaných školaček, skromně oblečené tvoří kulisu, jež jim nestojí vůbec za pozornost. Rozbory zvukové - decibelometrické však usvědčují dívky z největšího podílu na ječení, které závěrečné fáze daných střetnutí doprovází.
Podle nezávislých pozorovatelů původci - provokatéry střetnutí jsou vesměs děti oblékané mizerně, děti značkově oblékané se jen brání. Samozřejmě levicově orientovaní "nestranní pozorovatelé" tvrdí pravý opak. Dítě dobře oblékané má podle mínění těchto etologů větší prestiž, může spíše ovládat chování ostatních a získávat tak v hierarchii vyšší postavení. Oblek, podobně jako péřová okrasa ptáků, je integrální součástí impozantního chování samců. Králi se nikdo nevysmívá, když je oblečen elegantně, tedy vybraně, ale i britská královna musela snést kritiku, že její róba neodpovídala módním trendům. Bohaté děti se podle těchto předpojatých rozborů nespokojují jen tím, že mají něco, co ostatní nemají, mají potřebu to náležitě zdůrazňovat a získávat v mikrohierarchii školního kolektivu význačnější postavení. Jak nevzpomenout výroku agrárního politika "Stačí se dobře nažrat, nemusíme při tom hlasitě mlaskat".
Tento levičácký názor je už na prvý pohled zcela zcestný, předeslali jsme, že děti mohou v chování napodobovat své rodiče. Neokázalost, skromnost, vysloveně "dobré srdce" našich bohatých občanů jsou příslovečné v celé Evropské unii. To vyvrací představy shora uvedené. Je tomu právě naopak, provokují spíše lidé chudí a jejich děti. Vzpomeňme na dějiny, kdo provokoval už v 19. století, že je příliš dlouhá pracovní doba, že děti jsou podvyživené, že existuje dětská práce, že dělníci nemají volební právo, že lidé umírají předčasně... Byli to snad někdy příslušníci tříd zámožných? Ne, byli to sociální demokraté, "socani", odboráři a později ještě horší štváči, komouši a bolševici. Tam hledejme pravdivé vysvětlení popisovaných třídních rozbrojů na všeobecně vzdělávacím stupni.
Ve třídách s převahou dobře oblékaných dostanou napráskáno děti provokující v oděvech bez jakéhokoliv označení, nebo, což je nejhanebnější, v napodobeninách světových značek, prodávaných asijskými trhovci.
Je tak spravedlivě potrestána nepoctivost, faleš, předstírání bohatství u lidí, kteří, lidově řečeno, běhaj s holou p....í.
Bohužel může to dopadnout i obráceně, nelidsky zbité jsou děti občanů - řádných daňových poplatníků, kteří, nemajíce žádné úlevy, při progresivní dani mají i největší podíl na prosperitě našeho státu. A tu už se sahá na samé základy státu a práva a tu nemůže občan již mlčet. Podívejme se na podhoubí tohoto neblahého fenoménu.
V naší zemi existuje určitá sorta lidí, která prostě na dobré značkové oblékání nemá. Nejedná se jenom o módní textil, tito lidé nemají ani na dobré mobilní telefony, na digitální kamery, někdy ani na kaviár, namísto v rodinných domečcích bydlí v panelácích, zatímco ve skupině značkově oblékaných si mohou děti přes mobil posílat fotografie z oslav svých narozenin, ze středomořských výletů ponorkou. Tyto děti obklopené péčí starostlivých rodičů se mohou spojovat internetem, aby věděly nejen co teď v módě frčí, ale i jaké bude počasí a co si mají obléknout. Dětí rodičů, "kteří na to nemají", se musí spokojit se zastaralými modely, navíc musí neustále u rodičů škemrat, aby měly alespoň peníze na telekomunikační impulsy, když chtějí sbalit nějakou spolužačku. Své frustrace - rozčarování si nesou tyto ochuzené děti ze školy do svých domovů.
Rodiče řeší konfliktní situaci zcela nesystémově, vyhýbají se řešením podstat. Namísto toho, aby rychle zbohatli, vyhledávají asijské trhovce, kde kupují pro své potomky odporné padělky něčeho tak nenapodobitelného, krásného, hodnotného a žádoucího, jako jsou tyto značkové textilní skvosty.
Nutno co nejostřeji odmítnout provokativní pomlouvačná tvrzení, že výrobci značkových textilií dodávají své technologie do východních zemí, kde nejen jako Baťa nakupují, ale i levně vyrábějí , takže podle shora jmenovaných nepravdivých tvrzení tito výrobci nakonec nemají z tzv. padělků žádnou škodu.
Příslovečná asiatská proradnost se v současnosti globálně demonstruje v plné nahotě nejen v kosmonautice, v investicích, ve výrobě automobilů, záludní čínsko- vietnamští trhovci prodávají zboží ne předražené, ale naopak poddražené. Jak nevzpomenout na všesokolský slet v r. 1938, ještě před vznikem druhé světové války, který byl zaplaven japonskými budíky s gymnastou na hrazdě, budíky dodávanými na kila, a gumovými Sokolíky a Sokolkami, dodávanými ve veletuctech!
Naše celní úřady za starého režimu pečlivě hlídaly, aby si někdo z ciziny nevozil kalkulačky, které u nás nikdo neuměl vyrábět a mohl by je pak využívat k nějakým nekalým záměrům. Celníci v současnosti nemusí už hlídat před pašeráky naše hranice, ale nemohou zapomenout na prožitek minulých let plných dobrodružství.
V současnosti nehledí na nebezpečí, že se mohou nakazit asijskými formami papouščí choroby a vrhají se nebojácně v celých skupinách do tržnic nejzápadnějších Čech na stánky vzpomínaných Asiatů. Celníci na slovo vzatí, nepodplatitelní odborníci, se nenechávají odradit jazykovou bariérou, padělky pochopitelně nalézají, odhalují, zabavují, pálí, trhají, odpárávají falešné značky, všemožnými způsoby ničí toto odporné zlo. Evropa v obdivu zírá, kam jsme to za tak krátkou dobu, co jsme v Evropě, dotáhli. Bohužel druhou stranou téže mince je skutečnost, že "přelevněné" zboží, celníky nezachycené, kupují nejen důchodci, vdovy, sirotci, lidé nedostatečně placení, ale namnoze i restituenti, navrátilci z ciziny... Nechce se tomu věřit, ale na tržiště Asiatů zavítají někdy i voliči ODS.
Při analýze třídních bojů ve třídách se někteří marxisté snažili oprášit učení Mao Ce-tunga, který ve své práci O rozporu poukazuje i na existenci neantagonistických protikladů. Jsou to rozpory uvnitř lidu a chtěl tak jmenované dětské pranice zařadit mezi neškodné uličnictví. To se tohoto fenoménu netýká. Nikdo dobře neví, co je to lid, ale lze dobře říci, kdo se do množiny lid už nezařazuje. Školáky jako nezletilé nelze označit jako lid, jsou však propojeni přes své rodiče na příslušné společenské skupiny. U daného konfliktu se navíc jedna zúčastněná skupina za lid určitě nepokládá, sama o sobě nejčastěji mluví jako o daňových poplatnících nebo jako o občanech, má tak pojmenovanou i svoji politickou stranu. Ještě jsem nečetl, že by se tak členové ODS oslovovali mezi sebou. Rovněž svého čestného předsedu a hlavu našeho státu neoslovují "občane prezidente", nevím, co by tomu pan prezident říkal. Termín občan se užíval hojně po převratu roku 1918, později - jako příliš revoluční - byl nahrazen, patrně vlivem Poláků, termínem pan. Takže o nějakých konfliktech uvnitř lidu nemůže být ani řeči.
Vrátíme se zpět k rodičům. U školáků bez značkovaného textilu a bez kvalitních telefonů vzniká vinou jejich rodičů nejodpornější lidská vlastnost, kritizovaná i panem prezidentem - lidská závist. Při vzniku závisti se nejedná jen o tuto jednu položku, textil zde zastupuje celý komplex položek dalších: horská kola, lyžařskou výbavu, tenisové rakety, golf, domácí saunu, domácí učitele angličtiny, kursy potápění v Tichomoří, vybranou stravu, vířivé vany, dobře vybavené dětské pokoje. Pro děti je to spousta přitažlivých věcí. Kdo z dětí by se nechtěl do takového prostředí narodit? Pokud by chodily děti neschopných rodičů na katolické náboženství, lehce by své pocity zmaru a lítostivosti překonaly horlivou, pokornou modlitbou, ministrováním, dobrými skutky a láskou k zámožným bližním. Potíž je v tom, že závistníci a závistnice pocházejí často z neznabožských - ateistických rodin, neschopných se vztyčit k něčemu duchovnímu a hodnotnému, jako je liturgie, odvaha při investování, využití mezer v daňových přiznáních, znalosti zákonitostí trhu... Takoví rodiče nemají vůbec tušení, na čem by se nechalo něco trhnout. Místo aby přemýšleli, jak svým dětem způsobit radost při pohledu na tričko značky Adidas, peníze rozfrncají za potraviny, za nájem, rekreaci místo na Malorce tráví u sestřenic v Beskydech.
Takoví rodiče zhodnotí a zahodí své šance, když usoudí, že v kvantitě a kvalitě oblečení se nemohou některým občanům nikdy rovnat. Nejsou to buddhisté, ale chovají se podobně, prostě si zakážou jednou provždy do možného tržního ráje vstupovat, zakáží si i touhu po krásných a luxusních věcech, zakazují to i svým dětem, níž nemůže člověk už klesnout. Navíc, tentokráte v rozporu s buddhismem, své dítě vyzbrojí vulgárním, agresivním, ideologickým sloganem "Chudoba cti netratí, polibte nám prdel bohatí!" Jmenovaní rodiče za dob starého režimu na stranickém školení zvládli dialektiku, později soukromým studiem Schopenhauerovy Erastické dialektiky získali navíc schopnosti vítězně obstát v jakékoliv půtce a hádce, protivníka umí podle své chuti odzbrojit, znehybnit, vyvést z míry, zesměšnit, udělat z něj blba, nic nekalého jim není cizí. Diskutovat, rozumovat, udržovat mezilidské vztahy je jim milejší než vydělávat peníze. (Jiní rodiče jsou tak vyčerpáni existenčními starostmi, že už ani nediskutují.)
Svým potomkům dávají takoví podaření rodiče rady přímo ďábelské. Školákovi, kterému odpírali koupit dobré oblečení a kterého vybavili napodobeninami poradili, aby jako prvý začal zpochybňovat pravost oblečení svých lépe situovaných spolužáků. Večer celá rodina pracně vyráběla na vietnamských kalhotách díry, od pravých děr módních k nerozeznání. Když majetnější spolužák podezíravě za pozornosti ostatních dětí obhlížel tento výrobek, dítě nosící falzifikát řeklo: "To je teď tvůj fotr před bankrotem, že tě oblíká u Vietnamců? Jestli jsou tódle pravý rifle..." Ale to si dané školní dítě dalo. Jeho spolužák, který večer co večer pomáhal otci doma prát špinavé peníze a dokázal hravě odlišovat falešná eura nebo libry, vietnamský původ děravých kalhot odhalil na první pohled. Po počátečním ohromení nastala vřava, která v nejmenovaném městě zachvátila celou školu. Ředitel při nebezpečí z prodlení povolal bez výběrového řízení soukromou bezpečnostní agenturu, která za použití povolených hmatů děti zkrotila, zatímco dobrovolní hasiči byli připraveni zdolat možný požár žákovské šatny.
Skupina empirických výzkumníků sociologického ústavu, která se již řadu let věnuje sledování násilí ve školách, zjistila, že podobné rvačky vznikly na více školách. Vznik třídních nepokojů vyvolávaly vesměs děti oblékané u Vietnamců a Číňanů, které se spolužákům elegantním, oblékaných vkusně a s výběrem, pošklebovaly a vysmívaly. V poslaneckém klubu nejmenované strany bylo konstatováno, že značkově oblékané dětí jsou ve třídách napadané, posmívané, segregované a ostrakizované. Stalo se, že někdo při rvačce "náhodou" rozšlápl spolužákovi, synovi podnikatele s realitami, drahý mobilní telefon a nerozbitné značkové hodinky Rolex. Podnikatel uhodil hřebík na hlavičku, když sociologům - výzkumníkům řekl doslova: "Co tady chcete ještě zkoumat? Jsou to všechno komouši. Na takové věci jsem pojištěný". Měl pravdu, žák rozšlapavší značkové předměty byl vnukem havíře, bývalého hrdiny socialistické práce.
Voskovec a Werich v písni uvedli: "Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka, kdo v hadrech na štěstí čeká, ten se načeká".
My čekáme, co na vše řekne paní ministryně Buzková. Majetní občané, jak z nejmenovaného zdroje víme, už připravují petici, že nebude-li jejich dětem zaručena bezpečnost, jsou rozhodnuti opustit školu veřejnou a učit děti doma.
Napříč politickým spektrem jde radikální návrh. Do škol mají být zavedeny jednotné uniformy, aby děti majetných občanů nebyly nadále vystavované uvedené třídní šikaně. Byly vysloveny patrně nepravdivé dohady, že senátoři ODS za podpory krajských hejtmanů navrhují slušivé uniformy ve velmi kvalitním provedení, které by jednou ročně děti dostávaly od rodičů; cena je zcela přijatelná - kolem 15 000 Kč.
Komunisté návrh ODS rádi podpoří; doporučili, aby se uniformy vytvořily podle ročních období - jaro, léto, podzim zima, takže za rok by to byly čtyři uniformy. Mají jen malou připomínku: aby u rodin s platem pod 30 000 ročně byly uniformy hrazeny krajskými hejtmany. Takovou další diskriminaci úspěšných ODS odmítá. "Proč by měl podnikatel podnikat, když mu, chudákovi, nakonec všechno zase seberou?" V takovém případě by patrně takový zneuznaný podnikatel musel začít vydělávat miliony někde jako zaměstnanec.
Pochopitelně dodávky uniforem jsou záležitostí více než lukrativní. Bude to mela, kdo, kdy, kde, odkud, kudy, kam, co z toho budu mít já? Sociální demokraté jsou pragmatičtí; aby se ušetřilo za návrháře, navrhli uniformy napodobující dresy bývalé DTJ (dělnické tělocvičné jednoty), lidovci preferují kroj Orla. Byla vyvrácena lživá zpráva, že ministr Svoboda, jehož láska ke Kubě je příslovečná, navštívil studijně americkou základnu Guantánamo a uvažuje použít coby vzor tamní uniformy vězeňské. Jiní soudí, že má v plánu přimět Fidela Castra, aby zavedl podobné humánní metody i ve věznicích na Kubě. Kruhy blízké ministrovi se domnívají, že podobnou návštěvu ani v budoucnosti neplánuje. Strana svobody doporučuje kopie skautských uniforem, připomínky má Obec baráčnická a plavecký spolek Vltavan. O návrhy pro celostátně platné uniformy má být požádán profesor Knížák, který naši veřejnost kdysi příjemně překvapil svojí kreací uniformy rektorské.
Je pravděpodobné, že uniformy by nebyly celostátní, nýbrž krajské, eventuálně oborové: kuchařské, kominické, kamenické, kovářské... V jednom panovala shoda, uniformy nesmí být z Asie. Je to už s křížkem po funuse. Z dobře informovaných zdrojů přichází neověřená zpráva, že naši ostražití celníci zabavili dodávky vezoucí již hotové školní uniformy vyráběné v Nankinu; na textilu jsou vytištěna různá hesla, např.: Uč se vole, budeš pánem, budeš lítat eroplánem. Ministerstvo financí je tímto postupem rozladěno, od rozšíření textilní výroby v tomto směru si slibovalo i snížení nezaměstnanosti. Současná pravicová garnitura v Polsku se rozhodla dát Asii nečekanou lekci. Písčiny přiléhající k Baltu osází bavlníky a Polsko se stane nejen soběstačným, ale bude i největším evropským dodavatelem této suroviny.
Ministerstvo zdravotnictví chystá projekt, podle kterého by se centrálně jednou týdně uniformy sterilizovaly. Podařený navrhovatel tohoto nesystémového opatření je ředitelem odboru, který je tak ve střetu zájmu, jeho švagr je výrobcem autoklávů a provozovatelem řečených bezhlučných sterilizátorů.
Strana zelených jako typická pravicová strana má o celé věci rozhodnout na mimořádném sjezdu příštího roku, Greenpeace si klade podmínku, že bavlna na uniformy nesmí být původu spojeného s genetickou manipulací.
To vše zaznělo u stoupenců školních uniforem.
U některých majetných představitelů konzervativní pravice však vzbudila navrhovaná opatření oprávněný odpor, celou záležitost předají patrně ústavnímu soudu a nedovolají-li se tam, pak soudu ve Štrasburku. Argumentují veskrze věcně a výjimečně upřímně: uniformy nosí lodní kadeti, vojáci, policie, železničáři , zdravotníci, hasiči, zaměstnanci McDonalda, pohřební služby, dudáci... Slušný podnikatel může tak vybavit své zaměstnance, ale sám by se nikdy takto neoblékal, natož aby k tomu přivolil u svého potomka. Z krajní levice vážné námitky vyslovili anarchisté a anarchokomunisté. Na svých webových stránkách uvádí, že jednotné uniformy znamenají vážné narušení lidských práv. Jak vše skončí, těžko odhadneme.
Euroskeptici pokládají zavedení uniforem za typický projev sociální inženýrství, upozorňují, že i po jejich prosazení se vynoří další položky, které budou likvidovat levičácké iluze sociálního rovnostářství.
Karel Marx popisoval třídní boje ve Francii, ale vznik třídních bojů přímo ve třídách neznal. Je to priorita, kterou zachytil již básník Jan Neruda, priorita, kterou si naše vlast nedá nikým vzít.
Autor: Olda Fiedler
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |