ALENA NOVOTNÁ
Smeč
Antuka sálá potem poledne,
tvoje hlava létá
a tenisky značky Adidas
nedohoní žluťáska,
co usedá na bílé lajny.
Chyť mne do své dvojrozměrné sítě,
až napřáhneš paži prodlouženou touhou,
v oblouku záklonu zahlédneš bod času
a teprve potom
udeříš poslední větou.
Po zápase
Prostřels vyšívanou louku
pro bílý úbor mého vítězství
a tvoje ruce rozdávají trofeje,
vlaštovky naděje na debl života.
Odrazíš za mne bodavé projektily,
když nestačím doběhnout k síti.
Zůstaň tu tak vedle mne,
víčka uzavře oblouk tvých rtů
pro probuzení do světla.
Výšlap
Pevná černá bota
do minulosti drtí oblázky,
svaly potí kyselinu mléčnou
do karburátoru vůle,
bouřka bije bičem do ruksaku,
kde plesniví chleba včerejších mozolů.
Ještě asi tak dva kilometry
nabízí ukazatel klopýtajícím nohám,
které stoupají po písmenech průvodce
k plošině, odkud není žádný výhled.
Na kole
Vřeteno navíjí šedivé kilometry
do drátů znějících akordy molovými,
točí se gramofonová deska slibů
pod kličkou dychtění,
na kterou šlapou tvoje paže
řídící otáčení mého vesmíru;
kam míříme v skřípavém tandemu
na všedním asfaltu
nataženém k cizotě?
Širšásána
Vidím svět naruby,
patami kořením v chrliči oblaků
a vlasy stírám prach tvých šlépějí.
Jsi směšný, jak tak stojíš na nohou,
jak tak přešlapuješ v ohradě zraněné ješitnosti.
Nemusím se opírat o ribstol úspěchu,
neprosím o hrbaté polaskání
tvých lhostejných dlaní,
piji klid z hladiny rovnováhy,
nedosáhneš na mé rty,
když se neskloníš.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |