Psal se rok 1204. Boj o Konstantinopol vstoupil do závěrečné fáze. Bojovníci čtvrté křížové výpravy vtrhli do města a někteří začali loupit.
Jeden z nich, vítěz mnoha turnajů, Lorenzo Bellini, bývalý příslušník osobní stráže benátského knížete Eurica Dandola, dorazil k okázalé stavbě v blízkosti chrámu Hagia Sofia. U jeho vchodu leželi dva zabití, honosně oblečení muži: Asi majitelé domu, pomyslel si.
Uvázal koně k ozdobnému klepadlu a s mečem v ruce vešel do budovy. Vstupní místnosti byly vyrabované. V reprezentační dvoraně objevil zamaskované dveře a za nimi železem okovanou skřínku, naplněnou jiskřivými zelenými kameny. Vedle schránky ležela lesklá nádoba, ozdobená hlavou berana, který měl na čele vyryté symboly.
Strhl z okna záclonu, zabalil do ní skřínku s kameny, nádobu a vyběhl z domu; kořist si uložil do sedlové torby.
Po pádu Konstantinopolu se Bellini vrátil do rodné Sicílie, drahokamy prodal, část peněz propil, zbytek prohrál v kostkách.
Zůstala mu jenom ona nádoba. Prodat ji nestačil: po rvačce v Agrissettu, při níž zabil dva muže, musel z městečka uprchnout.
Při svém útěku dojel po západu slunce do hornaté krajiny, v ní narazil na průrvu do přírodní jeskyně: o nocleh měl postaráno.
Odsedlal koně a uvázal ho ke stromu. Na ramena si pověsil brašnu a vkročil do sluje. Její konec mizel v temnotě. Vyšel ven a před vchodem rozdělal malý ohníček; zapálil velkou větev a vešel znovu do podzemní dutiny.
Sotva ušel několik kroků, došlo k pohromě: nahromaděné plyny, vyvěrající z podzemí, explodovaly.
Při výbuchu se zřítilo nadloží. Hlína a drobné kameny Belliniho zavalily.
~ ~ ~
Skupina speleologů z palermského výzkumného ústavu vulkanologie prováděla průzkum jeskynní soustavy v okolí sopky Etny.
Jeskyně byly prázdné, jen některé zaplňovaly nánosy naplavené či spadané zeminy. V jedné z nich objevili částečně zetlelou lidskou kostru, meč, třpytivou nádobu na pití ve tvaru rohu, ozdobenou na vrchním konci beraní hlavou, stříbrné pouzdro a v něm potvrzení, že jeho držitel Lorenzo Bellini je účastníkem čtvrté kruciáty a má nárok na žold první kategorie.
Pracovníci palermské akademie výtvarných umění nalezenou nádobu charakterizovali jako perský rhyton.
Doktor Soder z městského muzea podle znaku na spodní straně nádoby uvedl, že jejím majitelem byl perský král Dareios I. Veliký, který žil v letech 522-486 před naším letopočtem.
Inženýr technologického institutu Peri přišel s tvrzením, že zlacení nádoby bylo provedeno elektrolýzou.
Zatímco zjištění kunsthistoriků a zpráva doktora Sodera byly přijaty bez námitek, názor inženýra Periho narazil na odpor.
V místních novinách dokonce otiskli pojednání redaktora Barése, který v něm, mimo jiného, napsal: »Inženýr, který neví, že se elektrolýza rozšířila v první polovině devatenáctého století, by měl vrátit diplom.«
Peri Barése navštívil v redakci.
»Vylíčil jste mě jako blbce. Ale proto jsem nepřišel. Jenom se vás chci zeptat, co víte o procesu, z jehož neznalosti jste mne nařkl.«
»Moc toho nevím. Ale k napsání článku mi to stačilo... Ke zlacení elektrolýzou je nezbytný elektrický proud. Pokud se ze školy dobře pamatuji, první zmínka o elektřině se objevila v roce 1600, kdy ji zaregistroval Gilbert při tření jantaru, ale k praktickému využití došlo až mnohem později... Řekněte mi tedy, jak tuhle energii mohli používat skoro dva tisíce let před jejím objevením?«
»Na to vám neodpovím, ale že vrstvička zlata byla na stříbrný rhyton nanesena elektrolýzou, jsem zjistil zcela nepochybně.«
Barés se zasmál.
»Buď je ta nádoba falzifikát, anebo se doktor Soder při jeho zařazení do předvěké Persie pořádně sekl.«
»To by se museli seknout i speleologové a patolog Lotti v odhadu stáří kostry, vedle níž rhyton ležel... Uznáte, že omyl odborníků, z nichž jeden dokonce užil radiokarbonového datování, je málo pravděpodobný.«
»Nebylo by to poprvé, kdy se stanovisko znalců prokázalo jako chybné. Jen si vzpomeňte na aféru kolem Meergerena a Vermeerových obrazů.«
Na Barésovy bulvárně laděné výroky ve večerníku odpověděl v odborném tisku profesor palermské univerzity historik Cosso. Jeho prohlášení vzbudilo ještě větší rozruch než tvrzení inženýra Periho.
Napsal, že starověcí Peršané mohli princip elektrolýzy aplikovat. Své tvrzení odůvodnil skutečností, že specialisté na dějiny Mezopotámie studiem textů na hliněných tabulkách, nalezených před nedávnem v Iráku, zjistili, že zde existovala skupina lidí, kteří několik století před naším letopočtem využívali galvanotechniku k vytváření kovových povlaků včetně pozlacování stříbrných šperků, a faktem, že je v bagdádském muzeu uložen elektrický článek z téže doby.
V závěru svého expozé zveřejnil překlad nápisu na beraní hlavě. Zněl: »Z tohoto rhytonu jsem pil na oslavu porážky uchvatitele trůnu Gaumátu. Rhyton byl kněžími Ahury Mazdy vytvořen pouze pro mne. Napije-li se z něho někdo další, zemře.«
K překladu Cosso dodal, že nemá důvod pravdivosti dávné výhrůžky nevěřit.
Na Cossovo prohlášení, a znovu v podobném duchu jako předešle, odpověděl Barés. Kritizoval vědce, že nepřipouštějí jiný názor než svůj a všechny jevy posuzují ze svých mnohdy už zastaralých hledisek; že se uzavírají do pověstné věže ze slonoviny.
V závěru článku napadl profesora, který podle něho ztratil smysl pro realitu, když připouští, že rhyton může zabíjet. Vyzval Cossa, aby ho nechal z nádoby napít, že tak jeho smyšlenku uvede na správnou míru.
Barésova výzva měla velký ohlas. Na univerzitě vyvolala protichůdné názory: část profesorů žádala, aby se novináři vyhovělo, jiní byli rozhodně proti.
Rozhodl rektor: dal Barésovi svolení.
V přijímací místnosti univerzity se shromáždilo několik desítek lidí: novináři, pedagogové, funkcionáři rektorátu, pracovníci akademie výtvarných umění, profesor Cosso, inženýr Peri, patolog Lotti a další odborníci.
Nálada byla napjatá.
Všichni s očekáváním hleděli na Barése, ten s teatrálním gestem nalil do rhytonu víno, pozdvihl ho k přípitku přítomným a napil se.
Po chvilce zbledl, zachroptěl a padl na zem.
Pracovníci kriminalistické laboratoře shledali, že je rhyton dvoustěnný a že mezi ozdůbkami na jeho povrchu, v místě nejpravděpodobnějšího dotyku při pití, je jedna, po jejímž stisknutí vypadne z mezery mezi plášti do dutiny s tekutinou několik zrníček smrtelně působícího jedu.
Policisté tak potvrdili správnost nápisu na rhytonu. Barése však jeho ignorování stálo život.
Ukázka z knihy Miloslava Broumského Artefakty spadlé z nebe, kterou si můžete za 134 Kč koupit nebo objednat na dobírku ve Futuře, Politických vězňů 9, Praha 1
Autor: Miloslav Broumský
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |